Největší událost, kterou jsem v posledních dnech sledoval, byl samozřejmě Saudi Cup. Ten v sobotu proběhl přesně podle mé chutí. Všichni vědí, že jsem Japonskem hodně ovlivněný, a teď, když tam jezdí Bajuržan Murzabajev, tak cítím ještě o kus víc nadšení. Jezdil jsem tam i já a japonským koním strašně fandím. Už loni jsem pro jeden německý portál říkal, že je jenom otázkou času, kdy budou Japonci nejlepší na světě. Vždyť už dvakrát vyhráli i na Breeders´ Cupu a svět už si uvědomuje, že se tím směrem dějí velké věci.

Japonci mají nejvíc peněz i nejvíc lidí na to, aby se tam dostihům dařilo. Náš sport tam mám velikou tradici a popularity a vítězství Panthalassa v Saudi Cupu je prostě geniální. Vyhrál tam kůň s poměrně i pro mě neznámým žokejem, od kterého se tolik nečekalo. Osobně jsem nejvíc fandil Cafe Pharoah, toho jsem měl svého času možnost navštívit. Tehdy v něm viděli zázračného koně, on je ale dnes sice hodně dobrý, jenže zázračný není. Chystá ho můj oblíbený trenér Hori, pro kterého jsem taky něco najezdil. O víkendu mimochodem vyhrál Nakayama Kinen s Hishi Iguasu, kterého jsem ještě jezdil já v dobách působení v Japonsku. A loni vyhrál při Nakayama Kinen právě Panthalassa.

Japonci vyhráli v Rijádu taky sprint s Bahrat Leon, i když se v něm s nimi tolik nepočítalo. Oni jsou hodně dobří na delších distancích, ale sprintery tak dobré obvykle nemají, sprintery mívají lepší Australani, trochu Afričani anebo Hongkong. I mě to překvapilo, ale jenom to potvrzuje nadvládu Japonska nad zbytkem.

Hodně mě potěšilo vítězství Silver Sonic na 3000 metrů. S Damianem Lanem, který ho jezdil, jsem nějakou dobu bydlel a měli jsme i stejného agenta. Strašně jsem mu fandil a udělal mi radost. Byl po tom úspěchu hodně pozitivní, i když na druhé straně hodně kritizoval organizaci. Ukázalo se zase jednou, že peníze nejsou všechno a že se v Saúdské Arábiii musí ještě hodně učit. Ani poznámky Murzabajeva nebyly úplně ideální, ale ten taky vyhrál i v Rijádu a i tam udělal další krůček ke světové špičce. Napřed se prosadil jako východoevropská špička, pak se stal německou špičkou a teď před Japonsko a Saúdskou Arábii udělal další skok a uvidíme, jak to s ním bude dál. Podle mě už je to dnes jeden z žokejů, kteří patří ke světové špičce. Letos a příští roky nám to bude jenom dokazovat.

Moc mě taky potěšilo, že v Rijádu vyhrál i Frankie Dettori. Jsem jeho veliký fanoušek a moc doufám, že se v posledním roce kariéry ještě podívá do Německa.

V Česku se vyhlašoval Kůň roku a možná, že jeho jméno někoho překvapilo. Pro mě ale tahle volba není moc velkým překvapením. V Německu se o pozici Koně roku taky rozhoduje volbou publika a je normální, že titul vyhrává nejpopulárnější kůň sezóny. Anebo taky takový, který je s ohledem na tu volbu menežovaný. A to nemusí vždycky být ten nejlepší, je to volba hodně o sympatiích.  Pamatuju si na rok, volba probíhala v Německu tak, že se hlasovalo večer v televizi, a jeden velký majitel, kterému patřily velké obchodní domy, všechny své zaměstnance večer nechal ten večer z práce z pevné linky hlasovat, a nakonec to taky vyhrál.