Koně roku opanoval "lidský faktor"
Je tomu týden, co byly v Prostějově vyhlášeny výsledky ankety o Koně roku v České republice za rok 2012. A po celý týden proudily bezbřehé diskuze, směřující k jediné otázce: Je Orphee des Blins skutečně nejlepším koněm v Česku za loňský rok? Odpověď na tuhle otázku je ale přece naprosto lapidární – není. Jenže přesto jí titul patří oprávněně…
Zdá se vám to jako výrok, pod který by se mohla podepsat i jistá vicepremiérka? Nemyslím, že by to bylo až tak „horké“. Jistě, dostihy jsou všude na světě především o rovinových koních, pokud se týká kvality. A neméně jistě jsou překážky v této hierarchii až druhou vlnou. To jsou fakta, jejich platnost nemá smysl zpochybňovat ani v českých poměrech. Jenže – překážky jsou téměř všude, kde se konají, také nesmírně populární. Česko s Velkou pardubickou nevyjímaje. A jsme u dilematu. Pro volbu českého Koně roku není k dispozici žádný manuál. Hlasující se obvykle volby ujali s vědomím, že „kůň roku“ by měl být tím nejlepším z nejlepších. Jenže na konci roku 2012 byla anketa uchopena trochu jinak. A nevyhrál ji kůň nejlepší, ale nejpopulárnější. A to vzbudilo údiv. Jenže nikde není psáno, že by se tak nemělo stávat častěji.
Zatímco kvalitu koní může sečíst generální handicap, měřítko, kterým bychom měřili popularitu, je ošidné. Jejím výrazem mohou být anketní hlasy na internetových serverech, které mnohdy „oficiální“ názor nerespektují. Server Paddock Revue v dobách své zašlé slávy mohl vyhlásit Koněm roku 2011 svých čtenářů Tiumena v době, kdy anketa Jockey Clubu rozhodla pro Shamalgana, o rok později měl zase jasno v neprospěch pozdějšího Koně roku server vlastněný majitelem Donna Hallinga. Cesty popularity jsou někdy skutečně nevyzpytatelné…
Podtrženo a sečteno – letošní (tedy loňskou) volbu rozhodl „lidský faktor“ více, než v letech minulých. A „lidský faktor“ nehodnotil, že nejkvalitnější výkon roku předvedl Dux Scholar v Longchamp . Ani to, že Donn Halling opanoval - byť v evropských poměrech podstandardní- ale přece jen velkou západoevropskou klasiku. Hodnotil s nadšením výkon z největšího tuzemského dostihu. Dux Scholar u mnoha voličů neměl šanci už pro klaustrofobní konstatování některých zdrojů mdlého ducha, že to „ten Rusák“ (míněn trenér Šavujev) nemůže zas vyhrát (vyhrál totiž minulé dva ročníky se Shamalganem…). Donn Halling na tom byl o trochu lépe, ovšem někteří voliči si musí dát ruku na srdce aby zjistili, zda v jejich případě nerozhodovala „malá česká závist“ vůči šampionské centrále anebo skutečnost, že doma neporazitelný vytrvalec reprezentuje nepříliš populární barvy. Za této situace byla pro mnohé Orphee des Blins zřejmě logickou volbou. Je ale otázkou, zda si titul nezasloužil více Tumen už loni za trojité vítězství z Velké, než jeho poslední přemožitelka za jedno – byť vynikající - vzepětí.
Každopádně ale sympaticky uzavřel veškeré spekulace i (volbou zklamaný) trenér Václav Luka. „Nezbývá, než se snažit dál a přivézt třeba ještě větší vítězství.“ A pokud se to povede, zatleskají mu jistě všichni – i „voliči“ z opačných táborů…