Když jsem se o tom dověděl,   nevěřil jsem vlastním uším.   Doktor Olehla, uznávaný expert a jedna z mála osobností , kterou může českému  turfu závidět i leckdo v zahraničí,  se  poroučí z rady Jockey Clubu ČR a v pozici  jednoho z pěti zástupců České asociace steeplechase  jej   nahrazuje  Jaroslav Votava.  A není  tomu tak, že by Čestmír Olehla rezignoval  a neměl vůli dál pokračovat v mnohdy sisyfovském společném díle.  Aniž  bych se pokoušel hodnotit možné zákulisní tanečky, které  za tímto rozhodnutím stojí,   můj čistě soukromý prvnědojmový  názor je, že Česká asociace  steeplechase udělala blbost.  Dokonce takových rozměrů,  že  mi  bleskla podobnost zkratky ČASCH s fiktivním, nicméně  v českých poměrech současnosti široce využitelným fiktivním sdružením Česká asociace duševně chudších (ČADCH).

Nepřísluší mi komentovat ani samotný akt tajné volby pánů, které valná hromada ČASCH  zvolila za své „výbory“, ani  se vyjadřovat k jeho výsledku .  A nechci tu  ani „vexlovat“ veřejným míněním po  vzoru současných českých masmédií.   Chci prostě a jenom vyjádřit údiv člověka,   který  už se pár desítek let v českém  dostihovém rybníce potápí a sleduje, jak se  občas na dně hromadí nánosy bahna.  Jenže ono je asi divení  činností, která se v našich dostizích neztratí.  A nejenom v nich.
V žádném případě nemůžu nic proti Jaroslavu Votavovi ani dalším pánům, kteří své židle v Radě uhájili.  Všichni jistě  svému oboru rozumí a budou hájit zájmy subjektů asociovaných   v jejich sdružení v rámci všech možností,  pokud  členská základna jejich asociace nerozhodne  jinak. Ovšem z čistě laického pohledu by mi jedno z jejich „křesel“  přenechané doktoru Olehlovi připadalo  pro zájmy celku (ČASCH) jako poměrně   příznivá varianta.    Jako laikovi by se mi totiž určitě zamlouvalo, kdyby  v tomto orgánu zasedaly   osobnosti s přesahem z dostihového mikrosvěta  i kamsi dál.  A takovými, jak už bylo řečeno, český turf dvakrát neoplývá. Pokud už se ovšem vyskytují,  měl by se jich pokusit využít.
Tolik můj  první dojem. Samozřejmě, vím,  jak je rada Jockey Clubu organizována, chápu, že nejde o čestný orgán  typu rady starších, nýbrž o  sdružení,  reprezentující zájmy  řady skupin účastníků dostihového provozu.  Vybalancovat je a  vytvořit z nich fungující orgán, který se jednak shodne na jednotné politice, a jednak je schopen  „kočírovat“ dostihovou káru správným směrem,  to je  náročný úkol.  Ať se v něm daří i nové radní sestavě...

Petr Guth