Žofínská pocta z "divnosvěta"

Vždycky  jsem bral jezdeckou veřejnost ze svého pohledu jako  takový divnosvět, kterému jsem pramálo rozuměl a on pramálo rozuměl mně. V dobách dávno minulého působení v předbleskovém deníku Sport  jsem sice měl mnohokrát tu čest přibližovat jezdecká zápolení čtenářstvu, činil jsem tak ale spíš se skřípěním zbylého chrupu než s pocitem určité radosti a zadostiučinění, kterým mě – světe div se – naplňovalo dostihové zpravodajství.   V sobotu večer jsem však svým způsobem provedl myšlenkový veletoč.  Proč?


Protože jsem  ten „divnosvět“ navštívil při příležitosti letošních Koní na Žofíně.  Nikdy předtím  jsem je neabsolvoval a i proto jsem na ně hleděl jako spadlý z višně.  Napsat, že se jedná o jezdeckou odpověď na Galavečery českého turfu by mi přišlo  zhruba stejně trefné jako  napsat, že Riviéra je francouzskou odpovědí na „Mácháč“.   Aniž bych nějak preferoval prostředí Žofína před místy, kterými do Prostějova doputoval dostihový galavečer, a aniž bych byl příznivcem (tentokrát únosně dlouho  hovořícího) ministra Bendla, musím chtě nechtě uznat, že tady jde o jiný level společenské akce. Z hlediska turfmana  jsem si  tak trochu připomněl pocity,  s kterými jsem  svého času pustě záviděl  Britům jejich Royal Ascot. (Ne, proboha, nemíním tím  přirovnávat Žofín ke královskému mítinku. To vážně ne…)
Ale kromě společenské dimenze mne pohladil Žofín na duši ještě  jednou skutečností.  Z pozice  člověka zvenku mi připadal tak nějak  „v pohodě“. Jistě není pravda, že by se  v rámci jezdeckého světa   různé zájmové skupiny  nedohadovaly o nejrůznější  prebendy a pocty. Ale – na rozdíl třeba od českého klusáctva, v jehož světě jsem rovněž „člověkem zvenku“ –  to dohadování   není cítit na každém kroku. Naopak.  Slavnostní Žofín se udržel čistě slavnostní. A to dokonce i po půlnoci, byť se lidé i koně  ve velkých počtech vzdalovali.
Mimochodem, abych ctil slavnostní rámec večera, po delší době jsem kamkoli vyrazil v bílé košili.  Byl jsem tomu rád, protože  jinak bych si připadal poněkud nepatřičně.  Cylindrem jsem však svou garderobu  bohužel nevylepšil. Proč bohužel? Neměl jsem, co bych před touhle akcí smekl. Pročež tak tímto činím aspoň obrazně. Divnosvět nedivnosvět…

Petr Guth