Buďme rádi, že je (jen) zima...

Vlastně je vše v pořádku, lidové moudro o březnu, v jehož průběhu vlezem za kamna,  dnes nabývá na významu.   Všichni ti, koho zpoza kamen neženou povinnosti, jsou na tom toho času nejlíp. A ti ostatní?  Březen jako závěrečná fáze příprav na dostihovou sezónu v letošním roce v Evropě (nejenom té východní)    mnoho radosti nedělá. V Británii se místo sledování  vypjatých dostihových soubojů na závodištích koulují,  ve Francii  sledují trsy trávy div ne lupou, a u nás stále častěji a nervózněji bloudíme na meteorologické stránky internetových zpravodajství, abychom se dověděli stále totéž.  Čeká nás zima, zima a zase zima. 

Počasí, v kterém bys téměř ani psa nevyhnal. Natož jelena, může se ušklíbnout cvalový příznivec. Jenže tradiční šklebení cvalového lidu nad klusáckým provozem v naší zemi může mít na kahánku. Česká klusácká asociace , potažmo celá česká klusácká scéna, dnes řeší jiné  problémy, než to, zda je při tréninku někomu zima. Česká klusácká asociace  v rámci insolvenčního řízení totiž  stojí před rozhodnutím o úpadku.   Kdo má zájem o prožití neveselého večera, může si na justičních serverech prostudovat  veškeré předmětné materiály.    Jsem zvědav, nakolik z nich takový čtenář bude moudrý.  A také jsem zvědav, kdy a zda vůbec uvidíme u nás opět klusáky v akci. 

O tu se pokouší Český klusácký spolek, ovšem na to, že v plánované termínové listině figuruje jako první  dostihové odpoledne  už šestý duben, je  prozatím ticho po pěšině. Nejenom kolem prvního odpoledne, ale  i kolem celého projektu Klusácké sezóny za situace, kdy její garant v podobě ČKA  určitě není v nejlepší myslitelné kondici.  Klusáci samotní jsou sice v Česku v posledních letech  nevelmi populární částí dostihového provozu a u slovenských sousedů už jejich  zápolení zůstávají jen hudbou minulosti,  podobný konec u nás jim ale přeje málokdo. 

Kdo se tedy těší na start cvalové sezóny, budiž mu útěchou, že v souvislosti s jejím rozjezdem je dnes k řešení jen ta zima.  Je to sice problém nepříjemný a mnohdy pořádně mrazivý, jenže  nikoli existenční… 

Petr Guth