Život plný koní Františka Vítka, 24.kapitola, 6. část

24. kapitola: NA KONCI TISÍCILETÍ (6. část)

Přestože bez Vlastimila Smolíka „už to nebylo ono“, je třeba si uvědomit relativnost těchto Františkových slov. S méně kvalitními koňmi, a bez stálého, skutečně vynikajícího prvního jezdce, trenér Vítek vyloženě kouzlil. I když už jeho koně nevítězili v prestižních dostizích tak často, dokázal ještě v letech 1997 a 1999 vydobýt další dvě prvenství v republikovém šampionátu trenérů. V prvním případě, kdy byl první s obrovskou převahou, vyhráli jeho svěřenci 35x, ve druhém 21x. V roce 1998 byl s 16 úspěchy třetí, a v roce 2000 za Tomášem Šatrou na body dokonce těsně druhý. Na počet vítězství (24) byl však opět nejlepší. 

Glen Turner, „Mireček“, Gay Devil

Z koní ze závěrečné etapy Františkova trenérského působení si někteří zaslouží přinejmenším alespoň jeden odstavec. Tak třeba poctivá klisna Glen Turner. V průběhu tří sezón, v letech 1992 – 1994, se tato tmavá hnědka zúčastnila jedenadvaceti dostihů. František Vítek jí je rozdělil naprosto rovnoměrně. Jako tříletá, čtyřletá i pětiletá běžela vždy sedmkrát. První rok proměnila ve vítězství čtyři své starty. Ještě pod Vlastou Smolíkem, který už v té době měl zaječí úmysly, vyhrála Gerschův memoriál. Největším úspěchem Glen Turner byl triumf ve Velké květnové ceně v roce 1993, při níž měla v sedle Martina Fialu. S Karolem Šarinou vyhrála ten rok v létě v Karlových Varech Lázeňskou míli, a na podzim se s Olgou Hulínskou se naplno prosadila i v Německu. Pozdější Františkova snacha vedla Glen Turner čtyřikrát. Z toho třikrát byly spolu v cíli první. 

Rozhodně nesmíme zapomenout na „Mirečka“. To byla familiární podoba jeho mnohem vznešeněji znějícího jména – Merlin Bohemia. Prvního koně, kterého Roman Vítek v Anglii, konkrétně v Doncasteru, vybral pro stáj Večerník Praha, potažmo pro majitele tohoto listu Fidelise Schlée. „Mireček“ později měl, a má samozřejmě dosud, ještě jeden a mnohem důležitější primát. 1. října 1994 se v sedle s Liborem Šindarem stal vůbec prvním koněm českého majitele, který vyhrál dostih v Německu. Tedy v „opravdovém“ Německu. V Německu, které bylo po pádu komunismu na konci roku 1989, po dlouhých desetiletích opět sjednoceno. Do konce této sezóny pak v Německu zvítězil ještě dvakrát. V průběhu sedmi dostihových sezón absolvoval 43 dostihů, z toho 11 vítězných. Mireček byl mimořádně odolný kůň. Ještě dnes, ve svých 23 letech, se v jednom jezdeckém klubu, kde ho mají rádi a vzorně o něho pečují, těší výbornému zdraví.

Maximálně poctivým, užitečným a spolehlivým pracantem byl na dostihové dráze o dva roky mladší Gay Devil. Další kůň Večerníku Praha, respektive Fidelise Schlée, vybraný na Ostrovech, tentokrát v Newmarketu jako Ajanta, opět vytipovaný Romanem Vítkem. Gay Devil běhal pět sezón. Absolvoval v nich 38 dostihů, z toho 14 vítězných. 8x byl druhý, 3x třetí, 3x čtvrtý a 3x pátý. V prvenství proměnil hned svůj debut, a to na vytrvalecké trati 2200 metrů. V jeho sedle se vystřídalo celkem devět jezdců. Nejčastěji ho jezdil Libor Šindar. Vlasta Smolík už Gay Devila nestihl. Ryzák Gay Devil vyběhl poprvé dva a půl roku po Smolíkově odchodu z Lysé a tři měsíce před jeho smrtí. Největšími úspěchy poctivého Gay Devila byla dvě vítězství ve Velké ceně Prahy. V roce 1995 (konané paradoxně v Karlových Varech) s Angličanem Adamem Shoultsem, a v roce 1997 s René Koplíkem. V roce 1996, tedy mezi oběma triumfy, byl Gay Devil, specialista na tento dostih, s Liborem Šindarem druhý. Se stejným jezdcem vyhrál Gay Devil v roce 1995 Velkou dubnovou cenu a v následující sezóně i Velkou květnovou cenu. V devadesátém sedmém zvítězil s Šindarem i v Českomoravské ceně. Naposledy vyhrál jako sedmiletý v sedle s Ivanem Kubem Pohár Filmového festivalu na dráze v Karlových Varech, která mu vyloženě seděla. Šesti svých vítězství (z celkových deseti startů na dráze ve Dvorech) dosáhl tento ponejvíce mílař, který se však prosazoval i na delších tratích, právě tam. 

Emlah, Vendulka, Hyphen

Z Ostrovů pocházela i klisna Emlah. V průběhu tří sezón, v letech 1997 až 1999, startovala 28x. 19x se umístila, což v dostizích znamená, že doběhla nejhůře pátá. Zvítězit se jí podařilo 3x. V posledním roce své kariéry se jako pětiletá zasloužila o jedenácté Františkovo vítězství ve Velké květnové ceně, v níž tehdy startovalo čtrnáct koní. S Angličanem Deanem Russelem McKeownem zvítězila tato hnědka naprosto jistě. V srpnu 1999 s ním pak ještě vyhrála i Severočeskou míli na závodišti v Mostě, které zahájilo svůj provoz dva roky předtím.

Měsíc po vítězství Emlah ve Velké květnové, dosáhl František Vítek svého čtvrtého trenérského vítězství v Ceně Hřebčína Napajedla. S už několikrát zmíněným anglickým jezdcem McKeownem ji vyhrála klisna Vendulka. Ta startovala ve své kariéře třináctkrát. Třikrát proběhla cílem jako první. Se stejným jezdcem však získala jedno nesmírně cenné páté místo. Na slavném francouzském závodišti v Longchamp, v den konání ještě slavnější Ceny Vítězného oblouku, tak 3. října 1999 v dostihu nazvaném Prix Charles Laffitte Hermitage Barriere na 2000 metrů dosáhla v elitní konkurenci tříletých klisen na výherní dotaci. 

Majitelem Vendulky byl Václav Kozel. Ten vlastnil i další z Františkových svěřenkyň, Pomadu. Prvního a také posledního Františkova vítěze hlavního dostihu ve dvacátém prvním století. Nebo také třetím tisíciletí. Pomada vyhrála pro Františka Vítka s Ivanem Kubem v sedle v září 2001 Gerschův memoriál. 

Kapitolou samou pro sebe byl Hyphen. Kůň, kterého vlastně trénovali oba, František i Roman. (což se do jisté míry týkalo i Ajanty, „Mirečka“ neboli Merlin Bohemia i Gay Devila). Hyphen, formálně napsaný na Vítka mladšího, začal běhat ve třech letech, kdy hned svůj první životní start, v Memoriálu prof. Václava Michala – Ceně tříletých hřebců, proměnil s Lukášem Kasalem ve vítězství. S dostihovou dráhou se loučil jako dvanáctiletý. I ve svém posledním dostihu, čtyřicátém prvním v pořadí, zvítězil. Celkem byl první třináctkrát. Vyhrál, mj., dvakrát Velkou květnovou cenu, jednou Svatováclavskou cenu a řadu dalších dostihů nejvyšší kategorie.

Trojnásobný jubilant 

František Vítek se s trenérskou profesí rozloučil v roce 2006. Po téměř čtyřiceti letech. Trénovat začal ve třiceti, končil dva roky před sedmdesátkou. Na svůj věk se však ani zdaleka necítil, a také na něj, aniž bychom mu chtěli lichotit, vůbec nevypadal. Táž jemná, mírně se usmívající inteligentní tvář. Tytéž chytré a milé oči. A v nich týž, stále stejně klidný, mladistvý pohled. Je to tím, nebo i tím, že má stále co dělat. Rozhodně se necítí být současným stařešinou Vítkova rodu, ač jím „nominálně“ je. 

Píše se rok 2013. Rok jeho velkých jubileí. 17. září se stane pětasedmdesátníkem. V témže měsíci, přesně před šedesáti lety, se jako čerstvě přijatý chuchelský učeň navždy upsal dostihům. Před padesáti lety, 13. října 1963 vyhrál v sedle Korana poprvé Velkou pardubickou steeplechase a zlomil tak dlouhotrvající sovětskou nadvládu nad tímto klenotem našeho turfu. 

Dozrál do věku, kterému se říká, ve Františkově případě ovšem naprosto nepatřičně, pokročilý. Ani trochu však nezestárl. Nemá na to čas. Je stále velice blízko dostihům a koním vůbec. Stále k nim patří. Na dostizích v Chuchli, Lysé, Mostě, Karlových Varech chybí málokdy. Pomáhá svým synům, shodou okolností také letošním jubilantům. Čerstvému padesátníkovi Romanovi, dříve rovněž vynikajícímu dostihovému trenérovi a nyní neméně uznávanému a žádanému veterinárnímu lékaři, jehož pacienty jsou výhradně tato nejnádhernější a nepodivuhodnější zvířata na světě. I pětačtyřicetiletému Pavlovi, který se svou ženou Olgou ve Františkově rodišti, Puchlovicích u Hradce Králové, dává dostihové základy „dorosteneckým“ plnokrevníkům z Maisons Lafitte na pařížském předměstí Saint Denis. Trasu Puchlovice – Paříž – Puchlovice absolvuje František Vítek za volantem kamiónu, jenž je v pěti až šestičlenných skupinách přepravuje tam a zase zpátky, dodnes mnohokrát do roka.

Život zdaleka nekončí, ani když je člověku sedmdesát pět. Ani když se na dostihového koně poprvé posadil přesně před šesti desítkami let. Ani když právě před půl stoletím vyhrál poprvé Velkou pardubickou steeplechase. A ani když se potom nadlouho, možná navždy, stal nejúspěšnějším českým dostihovým trenérem všech dob.

                                                                                                                               Petr Feldstein