Seriál „středoevropských derby“ skončil v neděli v Bratislavě, odborné komentáře byly už napsány, a jak to bývá, někteří slaví, jiní smutní. Jaké bylo derbyodpoledne  ve Starém Háji z pohledu náhodného návštěvníka, to se pokusím přiblížit několika postřehy ze zákulisí.

Staré úsloví praví, že bez sázek by nebyly dostihy to pravé, a tak ti, kteří tu byli poprvé, si jistě chtěli zahrát svého oblíbence. Navíc měli kupon na sázku za jedno euro, tak proč to nevyužít. A tak pokladní měli hodně práce s vysvětlováním způsobu sázky a já sám jsem stál ve frontě za „novicem“, kterému nebylo navíc dáno do vínku příliš rychlé myšlení, přesto byl personál k němu ochotný, i když si po jeho sázce upřímně odechl: „Už aby tahle neděle byla za námi“. Nerad se opakuji, už jsem to jednou psal, ale znovu se ukázalo, že bonus na velké pořadí v hlavním dostihu 300 euro udělal své a sázkaři hráli více než obvykle. Stále si myslím, že je to cesta k občasnému zatraktivnění sázek a tak trochu i poděkování těm, kteří přispívají svými  prohrami ke zlepšení podmínek  dostihů.
Na derby byla tentokrát obrovská spousta dětí a jejich spokojenost je i pro další návštěvnost dostihů, stejně jako jejich rodičů, důležitá, i když se to z pohledu běžného turfmana může zdát jako prkotina. Ale určitě není. Malý syn mého kolegy Jurko si navždy zapamatoval, že mohl pohladit koně,  „komentovat“ dostihy a upřímně také to, že mohl jet po skluzavce u nafukovacího skákadla 105 krát, a zatancoval si spolu se souborem. Vypadá to, že bude o jednoho návštěvníka dostihů v budoucnosti více.
Musím neskromně říci, že jsem se „podílel“ na společenské vážnosti odpoledne, když můj slovenský kolega, kterého jsem minule  trochu pokáral za to, že přišel na významné dostihy v tričku, mně hrdě hlásil, že si vzal zánovní košili. Byl to sice malý posun,  ale byl 
Samozřejmě, že jsem věřil, že čeští a slovenští koně se vyrovnají se zahraniční konkurence v derby lépe, ale pocity musely jít stranou. Přesvědčovali mne sice, že zahraniční zástupci vyhrají, ale já jsem nedbal a svá eura svěřil poraženým. Takže snad budu mít nějakou kladnou čárku, když jsem se tentokrát proti svým kolegům, kteří drtili zpravodajství s vehemencí sobě vlastní, tak trochu flákal…

Aleš Pohořal