Neuvěřitelně nabitý víkend nás čeká na českých drahách na přelomu srpna a září. A to nejen kvantitou, kdy se do dvou víkendových dnů vešly hned čtyři dostihové mítinky, až to u běžného smrtelníka vyvolává trochu obavy, zda bude pro aktivní účastníky vůbec možné všechno tohle stihnout. Ale především nabitý klasickými vítězi… Máme totiž před sebou unikátní situaci, kdy se během jednoho víkendu na dráze objeví hned tři poslední vítězové českého derby, a všichni v rovinových kláních.

Při současném trendu, kdy jsou i ti nejúspěšnější klasici často co nejrychleji směřováni na překážky, je tento fakt téměř neuvěřitelný. Ale o to více potěšující. Zatímco start vítěze derby v St. Legeru je téměř samozřejmostí, nestává se často, abychom měli možnost dalšího derby vítěze vidět v akci o den dříve, i když na jiné dráze. Derby vítěze, který je již od začátku sezony jednou nohou na proutkách v Kolesech, ale naštěstí to trenér a majitel ještě chvíli vydrželi, za což jsme jim my diváci velice vděčni. I když jim teď asi příliš vekou radost neudělal fakt, že se celou situaci podařilo okořenit Františku Holčákovi, a to dohlášením dalšího derby vítěze Kadynyho do stejného dostihu. Pro realizační tým Roches Crosse možná trochu smůla (to ale uvidíme až po dostihu), pro ty, co váhali, zda se do Mostu v sobotu vydat, možná rozhodující faktor na vahách, zda v sobotu nastartovat a zamířit na sever. Mostecký souboj tvoří zároveň tak trochu precedens z pohledu věčného souboje rovinových a překážkových dostihů. Ukazuje totiž, že vyhlídka vítězství v rovinách může být za jistých okolností atraktivnější, než rychlý přechod na překážky. Nesporným (a velice pochopitelným) faktem ovšem je, že tyto „jisté okolnosti“ zahrnují především výšku dotací dostihů. Udržet hvězdy na rovinách lze totiž pouze tehdy, pokud budou dotace špičkových rovinových dostihů, diplomaticky řečeno, alespoň přijatelné. Zadarmo totiž ani kuře nehrabe.
Jako třešnička na dortu startů klasických vítězů se pak jeví účast suverénní vítězky Oaks Saltanat v St. Legeru. Odvážný a zdaleka ne samozřejmý tah, který nabídne atraktivní možnost srovnání vítězů hlavních vytrvaleckých dostihů obou pohlaví. I když odvážný … zdá se, že v případě Saltanat se v žádném případě nejedná o účast symbolickou, právě naopak. Úspěch jediné klisny v poli St. Legeru by totiž nikoho příliš nepřekvapil. Pro ryzku bude asi největší nevýhodou to, že tentokrát nepoběží na domácí mostecké dráze, kde si zatím připsala všechny své úspěchy.

Známé rčení říká, že zatímco derby vyhrává ten nejšťastnější, St. Leger vyhrává ten nejlepší. V letošním roce, kdy se kvůli povodním nekonala Velká červnová a do derby se šlo tak trochu na blind, bez adekvátního vytrvaleckého rozcvičení a navíc na netypické mostecké dráze, by se mohlo zdát, že to bude platit dvojnásob. Proti tomu, že by snad Mister Aviaton byl tím „pouze“ nejšťastnějším, bude ale bezpochyby razantně František Holčák, který známé rčení v našich končinách lehce přeformuloval na cosi ve smyslu „derby i St. Leger vyhrává ten nejlepší a je to ten stejný kůň v mém tréninku“. V souvislosti s hledáním toho nejlepšího tříletka určitě zamrzí neúčast vítěze Velké jarní a druhého z derby Talara, tedy zatím nejúspěšnějšího klasika v českých končinách. V jeho případě zvítězila nad účastí v St. Legeru varianta návratu na kratší trať a start v zahraničí – přitom jeho projev a výsledek v derby v žádném případně nepopřel jeho vytrvalecké schopnosti, právě naopak. Nebude to tedy nakonec tak, že se „ten nejlepší“ na startu St. Legeru vůbec neobjeví?

Proti sázkovým preferencím St. Legeru a ve prospěch výsledku potvrzujícímu slavnou nejistotu turfu hovoří především dva detaily, několikrát zmiňované i respondenty předdostihových vyjádření k závěrečné klasice. Jednak se v nich často opakoval stesk týkající se skutečnosti, že nejlepší tříletci nemají v našem regionu mezi derby a St. Legerem příliš možností, kde startovat. I na konci klasické sezony se tedy může vynořit někdo, kdo je ještě lepší než dosavadní prominenti, jen v těch několika málo dostizích ještě neměl to štěstí či formu, aby se prosadil naplno. Kapku nejistoty přináší také chuchelská dráha poškozená při červnových povodních. Pořadatelům se ji podařilo připravit natolik, aby se dostihy mohly vrátit zpět na centrální závodiště, ale přece jen, i tento relativně „narychlo“ připravený povrch může mít jistý vliv na výsledek dostihu. Obavy z nevyzpytatelného podkladu vyjádřilo hned několik aktivních účastníků nedělní klasiky.

Podtrženo sečteno, v neděli může být klidně všechno jinak, než jak nasvědčují papírové předpoklady. A o tom to přece je. To, jak dokáže být St. Leger zajímavým dostihem, dokazuje pohled do minulosti, která nabídla již tolik nezapomenutelných ročníků. Pro každého přitom může to „nej“ být jiné vydání … Za všechny lze jmenovat asi nejslavnější ročník poslední doby, rok 1999, kdy Karol Šarina naordinoval Bohemian Ladovi taktiku vedoucí k „odcizení“ téměř jisté Trojkoruny legendárnímu Ray of Lightovi. Nebo rok 2005, kdy neuvěřitelná Ready for Life snad konečně definitivně přesvědčila všechny své kritiky, že je opravdu nejlepším koněm v ročníku, a to v dodnes platném rekordu dostihu i dráhy … Ale samozřejmě i mnoho dalších – třeba vítězství líbivého bělouše Ballet du Bolshoi v sedle „pro změnu“ opět se specialistou na St. Leger K. Šarinou v roce 2000.

Kateřina Jupová