Uplynulý dostihový den ve Velké Chuchli patřil bíločerveným barvám DS Pegas, jejíž zástupci byli pro ostatní naprosto nechytatelní. DS Pegas i Greg Wroblewski zase o něco vylepšili svou neuvěřitelnou procentuální úspěšnost a znovu ukázali, že kdo umí, ten umí…

Ley Percy vítězstvím v Bratislavě a ziskem „klisní“ Trojkoruny potvrdila, že je nejlepší tříletou kobylou. Druhá Mikamine se start od startu zvedá, Zdeno Koplík má koně super připravené a je vidět, že kromě kvalitních svěřenců má i dobré tréninkové podmínky. Uměl trénovat samozřejmě i předtím, jinak by nepřipravil dva derby-vítěze, českého Tullamora a slovenského Normena. Dobrá je i Nidara, která běhala samé těžké dostihy bez pauzy a vždy se umístila na dotované příčce. Tím bych asi zakončil bilancování víkendu a rád bych se věnoval tématům, která si podle mého zaslouží okomentovat.

Jsem znechucený z toho, co dokáže napsat nějaký pisálek o Dušanu Andrésovi (článek k nahlédnutí zde), který nejenže vyhrál derby a Velkou, ale vyhrál i všechny klasické dostihy v ČR, nebo na Slovensku. Nechápu, jak si vůbec někdo může dovolit takto někoho hanět, navíc někdo, kdo v českém turfu nic nedokázal, že pane Tlustý?

S tím ale souvisí tzv. objektivnost článků obecně. V poslední době se totiž doslova roztrhl pytel s články, které sice vypadají zajímavě, ale jsou naprosto neobjektivní. Jejich autoři zřejmě nemají vlastní názor a pouze papouškují názory těch, které považují za bohy. To, že pak tyto příspěvky vydávají za zpravodajství, je směšné.

Často se říká nebo píše, že trenéři, majitelé či tzv. dostihoví odborníci jsou nespokojeni s výkony jezdců. Myslím, že tito všichni by měli začít jezdit dostihy. Pořád se někde zmiňuje, že dobrých jezdců je tady málo, ale to samé platí o trenérech. Trenéři neberou často ohled na to, že ne vždy lze splnit ordre, kůň není ideálně připravený, není ve formě... Znám i takové, kteří jsou s prací jezdců nespokojeni, ale už na dostihy přijíždějí pod vlivem alkoholu a během odpoledne ještě ladí formu. Potom koně ani pořádně nenasedlají, a tím ohrožují zdraví nejen koní, ale i nás, jezdců. Zatímco u nich pití prochází, u žokejů je tvrdě trestáno a považuje se za vrchol neprofesionálnosti. Další věcí jsou podkovy, nebo spíše zbytky železa, co  mají někteří koně na nohou. Někteří trenéři kování moc neřeší a tzv. podkovy při první příležitosti odlétnou, a i tím je samozřejmě ohrožováno naše zdraví. Kapitolu samu pro sebe pak představují startovní boxy. Je totiž čím dál víc trenérů, jejichž většina svěřenců s nimi má problémy a žádosti o poslední startovní číslo jsou hodně časté. Jenže, často taky  slýchám v paddocku pokyny: „Jsi žokej, nějak si poradíš.“, nebo „Zavaděči tě tam nějak dostanou.“, případně „Dělej, že si upravuješ sedlo a jdi až mezi posledníma.“ - to ale přece problém neřeší, pokud nechceme v budoucnu všechny dostihy startovat pouze praporkem...

A proč trenéři čím dál častěji házejí špínu na jezdce? Prostě proto, že je to pro ně nejjednodušší řešení, radši poplivají žokeje ze strachu, že přijdou o koně. Nechci tím říci, že žokejové nedělají chyby, dělají, přece jen jsme jen lidi, ale vyjadřování ze strany trenérů a majitelů bývá vůči jezdcům často přehnané. I vulgární...

Problémem, který se taky často zmiňuje, je nedostatek mladých jedzců. Proč nejsou? Asociace trenérů pro jejich podporu sice zveřejnila nový systém úlev, ten je ale naprosto neefektivní. Zdůvodnění, že jím má dostat více žáků více šancí, nedává smysl, protože ti, kteří se snaží, tak ti i jezdí (např. Michal Mach, Pavlína Filipová, Katka Hlubučková), a ty, kteří jezdit nechtějí, nemotivuje žádný systém úlev. Jak tedy přilákat mladé? Souhlasím s tím, že to není jednoduché, ale taky není zas tak složité je odradit:Josefa Váni si sice moc vážím, ale když se pořád všude uvádí, kolikrát měl kterou kost zlomenou, nebo jak přežil klinickou smrt, málokterý rodič svému dítěti povolí, aby šlo studovat dostihovou školu. K přilákání nových tváří nepomohl ani rozbor platových podmínek jezdců v rámci loňského přenosu Velké pardubické. Z něj vyplynulo, že jezdci jsou vlastně blázni, kteří dělají za pakatel, každý den, v každém počasí, za sněhu, deště, makají jak šrouby a ještě se ani nenajedí.