Ano, skutečně se zdá, že to tak bude. A dá se říci, že podle sázkových předpokladů. Troufám si odhadnout, že by se v této zemi nenašel nikdo, kdo by očekával zájem našeho současného pana prezidenta o dostihové dění… On prostě a zcela intuitivně „není ten typ“. A zatímco jeho žena, paní Ivana Zemanová, se povinností (nebo spíše bonusů?) První dámy zhostila se ctí - na mostecké závodiště přijela, prohlédla si ho a předala ceny - pravděpodobně si užila příjemné odpoledne pod širým nebem a zároveň tak trochu stoupla v očích nás dostihových šílenců tím, že si přece jen „udělala čas“, její manžel nejen, že se nenamáhal, ale zřejmě neměl ani tušení, že se nějaká dostihová akce s názvem „Cena prezidenta republiky“ vůbec koná. Budiž mu odpuštěním skutečnost, že se tento víkend konaly jím iniciované předčasné volby, logicky zabírající veškerou jeho pozornost …

Dostihové odpoledne proběhlo za až nepředvídaně vysokého zájmu diváků (v některých stáncích docházelo jídlo!!!). Marně přemýšlím, co k tomuto jevu přispívá, ale tyto závěrečné chuchelské dostihy mají prostě atmosféru, skoro bych se až odvážila říci blížící se té, co je k vidění na Velké pardubické. Snad je to tísnivý pocit Pražanů, že je konec sezóny a že mají „na dalších pár měsíců útrum“, snad je to ten název „Cena prezidenta“, který v nás přece jen může vyvolávat i jiné asociace, než jen ty dostihové. A co si budeme povídat, tentokrát pomohlo i počasí ...  Divácká návštěva ve Velké Chuchli musela rozhodně potěšit všechny, které český turf opravdu zajímá. Tohle se (bohužel) jen tak nevidí. A jakkoli to nás - pravidelné návštěvníky dostihových mítinků, zvyklé na poněkud jednodušší pohyb po závodišti - mohlo v té chvíli trochu rozčilovat, muselo to zároveň tak trochu zahřát u srdce s tím, že ty „naše“ dostihy přece jen lidi trochu táhnou a zajímají. Proč zrovna tento mítink, to ať posoudí povolanější analytici …

Dostihy byly …. prostě … vyvedené. Popravdě řečeno, za asistence takovéto divácké kulisy by bylo vyvedené cokoli. Hlavní dostihy ovládl tým okolo Josefa Váni staršího. V překážkové Ceně Elektrizace železnic nenechali nikoho na pochybách, že by si a) tento dostih b) překážkový jezdecký šampionát hodlali nechat proklouznout mezi prsty. A i když sobotní nevydařené pardubické výsledky tohoto týmu mohly vyvolat pochybnosti o stájové formě, v Praze jsme byli opět razantně přesvědčeni, že s nimi musíme vždy počítat. Josef Váňa možná skončil (neskončil?) jako jezdec překážkových dostihů, možná odkryl své politické preference a naštval tím dost lidí, ale stále má dost talentů, které stojí za to – jako trenér vítěze Ceny prezidenta republiky, či jako hlavní „tahák“ dostihů u nás ...  A – jak by řekl pan doktor Čestmír Olehla – ať je to jak chce - my, dostihoví nadšenci, buďme rádi, že toho Váňu máme…

Lídr rovinového jezdeckého šampionátu, Baujrzhan Murzabajev, dosáhl v neděli na své padesáté jezdecké vítězství, a tudíž žokejský titul. Upřímně, když jsem s ním na začátku září v Chuchli dělala rozhovor a on zmínil, že by v této sezóně rád dosáhl na titul žokeje, říkala jsem si, že si chlapec dost věří.  Ale měsíc se s měsícem sešel a máme to tu, černé na bílém – tento talentovaný a skromný kluk z Alma Aty to padesáté vítězství opravdu dal. Co naplat, talent je prostě talent. Takže za mě velká gratulace!

Kateřina Jupová