Každý ví, že jsem rovinový žokej! Každý v tom případě i ví, že mám samozřejmě bohaté zkušenosti se skákáním. Tak jsem si hezky poskakoval...

Ale pozor! Pak mi šéf zvedl skok a já už koníkovi věřil. No, a tak jsem to všechno rozložil vlastním tělem a hlavně kolenem. Maličko byl i problém v krátkých třmenech. Chtěl jsem hnedka vyskočit na nohy, ale to nešlo. Bolelo to malinko víc, než jsem čekal. Ten osudný okamžik byl v sobotu kolem deváté hodiny. Potrhal jsem si svalová vlákna v koleni. Lékařským slovům nerozumím, každopádně z toho plyne, že toho teď moc nenaběhám. Na koni budu nejspíš jezdit zase za měsíc. S ortézou musím i spát a dělat další věci. Dodržuji ovšem vše, co mi paní doktorka Ilona Kykalová řekne. Chci totiž učit své děti lézt po čtyřech, hrát si s nimi na písku a ne jim říkat, že jejich mladý otec nemůže ohnout koleno. Jinak myslím, že uplynulá sezóna byla výborná. Vyhrál jsem spoustu dostihů, jel Slovenské i České derby. Sezóna pro mě a mou stáj byla skvělá. Bylo to jednoduché, když tu máme šampiona trenérů, a nemáme zase tolik koní... Jediné, co mi schází, je vítěztví doma v Pardubicích. Myslím, že ještě 20 let jezdit budu, a tak to snad stihnu...