Šejk Mohamed je bez viny. To je očekávaný závěr nezávislé vyšetřovací komise, která se hloubkově zabývala rozkrytím událostí z loňského jara poté, co byly u koní stáje Godolphin masově prokázány anabolickém steroidy a trenér Al Zarooni byl následně na deset let diskvalifikován z dostihového provozu. Celé šetření vyloučilo podezření o organizovaném dopinku, který by řídila dubajská centrála, a zdá se, že život – přinejmenším  co se týká stáje Godolphin – jde dál. Samozřejmě, po celý rok, po který toto strašidlo dopinku obcházelo dostihovou Evropu, se nikde nezvedly hlasy  a nikdo nenamířil sudlice a řemdihy směrem na Dubaj.   Jeden z největších evropských dostihových donorů dostal prostor i čas, aby své jméno očistil, a nyní se tomu tak stalo.  Stáj Godolphin reprezentuje nové jméno trenéra Appleby (ehm… nové… byl Al Zarooniho asistentem…) a „modří“ bez tradičních opiček Frankieho Dettoriho míří k dalším výšinám. 

Poté, co rok s třináctkou na konci byl pro tradiční švejkovskou baštu spíše obdobím hořkých pilulek, by se šejkové zřejmě rádi zviditelnili opět lepším způsobem. V průběhu tohoto týdne zakoupili favorita Kentucky Derby Cairo  Prince a kdyby se jim přes Florida Derby podařilo dokráčet až k věnci z růží, trpká pilulka z loňska v podobě světovlády v katarských rukou startující Treve by  ztratila něco ze své trpkosti.  Dubajský dostihový Karneval prozatím probíhá podle domácích not a tak se zdá, že všechno je z tohoto pohledu  na nejlepší cestě. 

Pro dostihový sport je určitě dobře, že rivalita mezi Godolphinem, Coolmorem, Katařany a dalšími, méně výraznými subjekty, v globálním měřítku existuje.  A že se v ní jméno Godolphinu, který je dítětem šejka Mohammeda, bude vyskytovat i nadále. Vždyť i ona drží ceny nejdražších koní – ať už procházejí aukcemi nebo ne – na hodnotách pro nás astronomických.   A pomáhá i dotační politice dostihů,  které by v Evropě jinak mimo Francii a Švédsko jen těžko hledaly zdroje ze sázek a dalších podobných aktivit. 

Možná vás napadne, co z toho máme my… šejkové se na našich drahách nevyskytují, a když se k nám dostali koně, kteří prošli coolmorskou školou, obvykle  byli ztělesněním  názoru, že coolmorští dobrá a zdravá zvířata z ruky nepouští.   Jenže i pro nás je důležité, aby dostihy fungovaly i kus za našimi hranicemi  na nejvyšší úrovni.   Jistě, pro problémy, s kterými bojuje český turf nepochybně platí okřídlené rčení o košili bližší než kabátu, jenže  zkuste si představit, že by žádný kabát opodál nebyl.  Není o co stát, že?  

P Guth