Víc než peníze…
Často se stává, že znáte člověka jen podle vidění z Chuchle a najednou jeho tvář zmizí. Tak jako by ubyl jeden kousek z vás, a protože chodím na pražské závodiště od roku 1962 bohužel už těch tváří ubylo dost. A tak jsem zajásal, když se po dlouhé době a nemoci objevil náš kamarád Vláďa, jinak pan inženýr, který je jako já tak trochu blázen do sázení obou druhů pořadí. „Ještě před týdnem to vypadalo, že budu ležet v posteli, ale nakonec se mi podařilo přijít“, usmál se přívětivě a hned se vrhl do víru sázek. A nakonec se mu povedl  v hlavním dostihu „double“,  trefil jak malé,  tak nečekané velké pořadí. Já měl nejprve trochu vztek, že mi výhra unikla, ale po té, když jsem se dozvěděl, že to Vláďa vyhrál, už jsem ničeho nelitoval. Člověk potřebuje psychické povzbuzení, třeba ve formě výhry, v tomto případě nejde tak primárně o peníze …
Aleš Pohořal