Na konci dubna úspěšně připravil první mítink letošní dostihové sezóny na karlovarském závodišti, v půlce května si to samé zopakoval na mosteckém hipodromu. A mezi tím stačil oslavit významné životní jubileum. O kom je řeč? O čerstvém pětasedmdesátníkovi Ivanovi Janatkovi, který ovšem díky své vitalitě a hlavně aktivitám důchodově vůbec nevypadá.

Vedoucí sboru pořadatelů dostihů v Karlových Varech, správce tamní dráhy a zástupce společnosti Hipodrom Holoubek s.r.o. má lásku ke koním v genech. Maminka byla v poválečných letech amatérskou dostihovou šampiónkou. Závodně jezdil také Ivanův nevlastní otec. Zapřísáhlý patriot jedinečného lázeňského skvostu, kterým dvorský dostihový areál více než sto let je, se během své bohaté kariéry věnoval všem jezdeckým odvětvím, tedy drezúře, parkurovému skákání i soutěžím všestrannosti. Pod vedením kpt. Františka Ventury, olympijského vítěze z Amsterodamu z roku 1928, skončil na mistrovství Československé republiky (1956) pátý v jednotlivcích a třetí v družstvech. Ještě lepšího umístění dosáhl o rok později při mistrovství ČSR v Poděbradech. V drezúře se s Blankou umístil na 4. místě, na parkuru s Centrem na 2. místě v soutěži družstev. Navzdory těmto výkonům dal sportovnímu ježdění vale a nadobro zvítězila Janatkova největší vášeň - dostihy.

První vítězství se pojí s rokem 1958 a stalo se tak ve steeplechase dlouhé 4.500m na dnes již neexistujícím závodišti Nové Dvory u Písku. Silné citové pouto vzniklo mezi Janatkou a jeho prvním vlastním závodním koněm Jesenem, kterého zachránil z jatek, „postavil na nohy“ a citlivě natrénoval do dostihů tak, že se mu valach odměnil vítězstvím v překážkovém dostihu na chuchelském závodišti. K vrcholům Janatkovy závodní kariéry patří vedle dvou 6. míst ve slavné Velké pardubické (v letech 1971 a 1972 s klisnou Mambo) účast v nejtěžší francouzské steeplechase na závodišti Maison-Laffitte v roce 1968. Tehdy jezdil Blankyta, který patřil manželům Palyzovým. Dostih se pro československé reprezentanty vyvíjel výborně, ještě tři překážky před cílem se pohybovali na velmi dobré pozici, ze které mohli útočit na vítězství. Potom ale došlo ke kolizi a nevyhnutelnému pádu, který rázem zhatil veškeré sny o triumfu. Byla to škoda, ostatní soupeři v tu chvíli měli ztrátu přinejmenším dvacet délek….

Od počátku 70. let minulého století se Ivan Janatka věnoval trénování. Jím připravovaní koně reprezentovali barvy St. statku Veltrusy, Znojmo-Litobratřice, Ústí nad Labem a Svinčice. Z jeho trenérské dovednosti těžil několik let také slovenský Šamorín. Nakonec se po více než dvou desítkách let Janatka vrátil do Varů, kde od roku 1945 žije, a péči o plnokrevníky se ve dvorských stájích věnoval do roku 2000. Mezi nejznámější svěřence, s jejichž pomocí se přehoupl přes 200 vyhraných dostihů na rovině a 90 na překážkách, patřila klisna Talcum – vítězka dvou významných dostihů (Memoriál Rudolfa Deyla a Svatováclavská cena), Metropol, k jehož nejlepším výkonům patřilo vítězství při mezinárodním mítinku v Pardubicích v roce 1972 nebo v Karlovarské dvojnásobné míli. Pěkné výsledky předváděl specialista na proutěné překážky Pastel, vynikající rovinář a později i steepler Ostler či nezapomenutelný bělouš Monitor, který později tvořil skvělou dvojici s Martinou Růžičkovou. Znojemský chov díky výkonům na dráze proslavil několikanásobný vítěz Valgrén nebo Biantos. Nejznámějším koněm v tréninku Ivana Janatky byl ovšem Peruán, slavný trojnásobný vítěz Velké pardubické. Jako dvou- až čtyřletý startoval Pepík, jak ho Ivan Janatka nazýval, v bezmála dvaceti dostizích střídavě v Praze a na domácí karlovarské dráze. Čtyřikrát vyhrál (dvakrát jako dvouletý, jednou ve třech a čtyřech letech) a osmkrát se umístil do 5.místa.

Ivan Janatka dokládá tvrzení, že od koní se do důchodu neodchází. Trenérské řemeslo sice pověsil na hřebík před patnácti lety, na tuzemské dostihové scéně ovšem působí nadále. Stačí připomenout některé novinky, které jsou s jeho jménem spojené. V nedávné minulosti stál u zrodu ojedinělého třídenního festivalového mítinku, experimentálního dostihového dne uprostřed pracovního týdne a především se zasloužil o návrat překážkových dostihů na karlovarský ovál.

Ivan Janatka ve zkratce:
 •
k jeho největším jezdeckým úspěchům patří: vítězství ve Velké ceně Lysé s Korcem (1965) a 2. a 3.místo v Poplerově memoriálu, dvě 6. místa ve Velké pardubické
•
jako trenér vyhrál 274 dostihů (169 na rovině, 95 na překážkách, 10 v klusáckých dostizích)
•
v období 1971-72 jako trenér obsadil 5. příčku v hodnocení podle počtu vítězných startů
 •
poslední triumf Janatky jako trenéra: srpen 2000 zásluhou ryzky Panenky na karlovarské dráze

Marcela Klingorová

Foto: autorka a archiv Ivana Janatky