Hrdina Frankel a "Váňománie"
Ascot je závodiště, které v mnoha směrech vybočuje z nastavených standard. Právě tady se totiž koná královský mítink, při němž je značnému procentu návštěvníků zcela lhostejné, že se zde konají prvotřídní dostihy, a jedou sem pouze a jenom za společenskou událostí. Poslední mítink letošní sezóny pod ascotskou mamutí tribunou se nesl v podobném duchu. I tentokrát bylo dobré polovině návštěvníků lhostejno, že se před nimi odehrává to téměř nejlepší, co se v dostizích odehrávat může, jejich kroky totiž do Ascotu nasměrovalo jen to jediné. Touha vidět v poslední akci koně, jakého zřejmě několik příštích generací turfmanů neuvidí.
A dočkali se. Málokdo zřejmě nějak přehnaně registroval, jak impozantní vítězství jim předvedl Excelebration poté, co byl zbaven Frankelovy věčné přítomnosti v mílových dostizích. Všichni se těšili na to, co předvede čtyřnohý národní hrdina. A dočkali se. Frankel předvedl to, co měl. 14. Vítězství ve 14. Startu. Francouzský sok se ukázal jako důstojný oponent a tak se Tom Queally i v chladném počasí nečekaně zapotil, nakonec ale Frankel nezarmoutil nikoho s výjimkou bookmakerů, které ovšem nepotěšil ani jediným ze svých historických startů. Jeho aura superstar zůstala bez poskvrnky v okamžiku, kdy se majitel, princ Chalíd Abdullah, ujal slova, a oznámil odchod největší současné dostihové hvězdy k plnění povinností v plnokrevném chovu. Na dostihové dráze byl k vidění naposled, naplnil ale 32 000 návštěvníků obrovskou porcí radosti.
Byl, anebo nebyl nejlepším koněm všech dob? Tahle akademická otázka dnes poletuje světovými sítěmi i komunikačními prostředky nás starších zhusta sem a tam, aniž by na ni existovala jednoznačná odpověď. Jeho kritici samozřejmě neopomínají poukazovat na skutečnost, že s typicky britským přístupem Frankela jeho realizační tým ani jednou nenechal startovat mimo území Anglie, střízlivé hlasy ale mohou vzápětí kontrovat, že k ničemu podobnému nebyl důvod. Ostatně ani velký Secretariat nebyl žádný světoběžník, a stejně tak ani ostatní koně, kteří mohou Frankelovi konkurovat v boji o pozice v knihách nesmrtelnosti.
Každopádně ti, kdo se o jeho působení zajímali, měli z Frankela čtrnáctinásobnou radost, a to je pro dnešní dostihový svět asi to nejdůležitější. BBC se ve svém vysílání loučila s dostihovými přenosu vůbec (on příštího roku má na ně práva výlučně C4) a nemohla tak učinit stylověji. V době plné negativ má totiž nyní turf hrdinu, na kterého může být hrdý. Jedním dechem ale připomeňme, že ani v britské kolébce turfu není takový „superkůň“ žádným skutečným národním hrdinou. Jak totiž prokázal i televizní přenos, většina Britů o žádném Frankelovi nic neví, a jejich největším koněm v dějinách je Red Rum. Nepřipomíná vám to „Váňománii“ z před sedmi dnů z jisté země ve středu Evropy?
Petr Guth