A. Pohořal: Za Fidelisem Schlee

 

Za Fidelisem Schlée

 

Pozvánky pro Fidelise Schlée na zahájení dostihové sezony ve Velké Chuchli ho velmi potěšily.  Při té příležitosti chtělo vedení Jockey Clubu i pořadatelé nejen popřát této osobnosti k sedmdesátým narozeninám, ale i ukázat, jak si váží lidí, kteří pro dostihový sport něco udělali, i když už několik let v něm aktivně nepůsobí. A Fidelis Schlée toho udělal opravdu hodně a velmi se do Chuchle těšil.  Navíc my, kteří jsme pod ním pracovali, jsme chystali  k této příležitosti velké setkání ve stylu „Báječná léta pod Schléem“. „Fíďa“ nás však zaskočil. Dva dny před svými 70. narozeninami, tedy 29. března, zemřel.

 

Když už jsem napsal, že toho udělal hodně, není to jen prázdná fráze. A tak chci připomenout konkrétní věci. Jako vydavatel Večerníku-Praha ve svém listě dostihy velmi podporoval a my redaktoři jsme toho hojně využívali. Pro dokreslení je třeba uvést, že tehdy měl Večerník-Praha v hlavním městě ve všední den náklad kolem 70 000, v pátek potom 100 000 a mimořádná vydání i 150 000 výtisků. Když v roce 1993 nemělo první České derby sponzora, přispěchal na pomoc a o rok později věnoval částku do derby znovu.

 

Začal nakupovat koně v zahraničí, především pak v Anglii. Jen připomenu naši účast na první dražbě koní v Doncasteru v roce 1991, kdy Angličané v přilehlé vilové čtvrti vůbec netušili, že se u nás dostihy běhají, a vážně se ptali, jestli u nás máme zpevněné silnice, a velmi se divili naší kladné odpovědi. Pevně věřil ve schopnosti rodiny Vítkových, kterým svěřil všechny koně do tréninku. A rozhodně nelitoval. První koupený kůň právě na doncasterské dražbě – Merlin Bohemia – vyhrál celkem deset dostihů a stal se prvním koněm českého soukromého majitele, který zvítězil v Německu. A pak už přišli koně, kteří patřili do české špičky, především pak Ajanta, která se stala koněm roku 1993 a byla druhá v derby jako nejlepší z našich koní, když ji porazil jen rakouský host Manhattan Project. Také Hyphen, Gay Devil a další koně dobývali jedno vítězství za druhým a „Fíďův“  příklad dodal chuť dalším českým majitelům nakupovat koně v zahraničí. Dlužno také připomenout vítězství jeho koně Rouge Rubana v mekce francouzských překážkových dostihů v Auteuil, což bylo v devadesátých letech něco naprosto nevídaného.

 

Dokázal propagovat Českou republiku a dostihy i zdánlivými drobnostmi. Když jsme tehdy byli v Německu, čekali němečtí majitelé na jeho příjezd. Stojíce svých „audin“ a „bavoráků“  posměšně se dohadovali, jestli „ten Čech“ přijede trabantem, škodovkou anebo ladou. Když se objevil jeho Rolls-Royce, řekl jeden z nich s otevřenými ústy: „To snad není možné, my s těmi Čechy budeme muset do budoucna asi počítat...“ Jsem rád, že se jeho slova vyplnila a že dnes koně českých majitelů dobývají v zahraničí jeden úspěch za druhým. Stejně to cítil i Fidelis Schlée. Neměli bychom zapomínat, že jedním z nejvýznamnějších, kdo stáli na začátku této cesty, byl právě on.

 

Aleš Pohořal