Dva dostihové mítinky vidělo minulý týden „východní“ Německo. Konaly se na travnaté dráze  v Drážďanech a v Halle a   těšily se slušnému diváckému zájmu i solidním podmínkám pro účastníky. Téměř měsíc poté, co bylo odzvoněno  české dostihové sezóně, se  tedy v podobných geografických šířkách dostihy konaly bez větších problémů.  Otázka - proč se neběhá v listopadu u nás, když to jde v Německu, ale i v Polsku nebo Maďarsku - se   tedy evidentně nabízí.  Vždyť podmínky by byly pro koně   vstřícnější, než při řadě letních „betonových“ dostihových dnů.

Obávám se ale, že důvodů proti protahování sezóny do listopadu v době, kdy Hradem zakázané globální klimatické změny počasí  v jedenáctém měsíci oteplují,  je  celá řada. A že přebíjí ty důvody, proč by se  u nás běhat mělo.  Začněme alfou i omegou. Tedy od peněz. Jak signalizují pořadatelé, v příštím roce  bude velký problém  zafinancovat dostihy alespoň v rozsahu těch letošních. Jak je vidět na příkladu Slovenska, sezóna  může proběhnout i s určitým dotačním omezením důstojně,  ale dotační omezení  jsou tahem, který si přeje málokdo.   Jestliže tedy  pořadatelé potenciálně  vidí problém  v zabezpečení provozu ve stávajícím rozsahu, těžko si malovat na zeď, že by byli nadšení z jeho prodloužení.  A bez nich se dostihy  budou konat těžko.
Chybí pro ně i další  důvod toho, proč se třeba i v Německu běhá celou zimu. Sázky.  Skutečně  fungující sázkový systém jako jeden z pilířů financování   v dostizích je třeba „krmit“ pravidelně, bez toho, že by na pět měsíců vyvěsil na poklady cedulku „zavřeno“.  Jenže fungující  systém na bázi pilíře si můžeme tak maximálně přát od Ježíška  (nebo Santa Clause či dědy Mráze,  jak je komu libo…). A aby mě někdo nechytal za slovo – vím, že ani v Německu sázkový systém  nefunguje tak, jak by měl, přece je ale o kus dál. Výhra na pořadí prvních čtyř koní z minulého týdne v Drážďanech  v poměru  12 tisíc eur za deset vsazených budiž toho důkazem.
Dalšími důvody, proč neběhat v listopadu, jsou jistě i absence pískové („all weather“) dráhy, kam by se v případě sněhové nouze daly dostihy  přesunout,  jakož i skutečnost, že ve výše položených polohách je trénink v listopadu problematický.  To sice není nic, co by se nedalo překonat, ale za stávající situace to představuje komplikaci.   A pak tu máme tradici. Po prezidentské, resp znárodňovací, resp opět prezidentské ceně   u nás dostihy  tradici nemají. A  těžko si myslet, že by těch několik stovek diváků, kteří plní ochozy našich závodišť, přivítalo  další mítinky s nadšením. 
Takže – abych se vrátil k úvodní myšlence. Běhat by se v listopadu  dalo, ale za současné situace  to velký smysl nedává.
Petr Guth