V Lysé nad Labem si připsala šestý double kariéry a posunula se na třetí místo v šampionátu profesionálních rovinových jezdců. Jiřina Andrésová, žokejka, která společně s manželem připravuje v Dostihovém centru Zámrsk dvanáctku koní a jíž pouze osmnáct vítězství dělí od magické stovkové hranice.

V šampionátu jste byla takto vysoko naposledy v době, kdy v ČR kraloval Václav Janáček, co tomu říkáte? 

Momentálně nic, když to tak bude v listopadu, tak k tomu třeba něco řeknu. Ne, to je samozřejmě legrace. Spokojenost určitě je, koně utíkají, ale záleží na tom, jak se bude sezóna dál vyvíjet. Všichni víme, jak je štěstí vrtkavé a jak rychle se může situace obrátit.

V neděli 1. května jste v Lysé dvakrát zvítězila, přičemž stoprocentní úspěšnost černo-žlutých barev DC Zámrsk MUDr. Bruna odstartoval sedmiletý Let Fire. Ten však, alespoň podle kurzové nabídky, k premiantům dostihu patřit neměl…

O jeho startu jsme hodně přemýšleli, nevěděli jsme totiž, jak mu sedne tamní dráha, na níž doposud nikdy neběhal. Do dostihu jsme ho dohlašovali, a to víceméně proto, že když jedeme s jedním, můžeme vzít i druhého. A vidíte, povedlo se. Dostih mu sedl a v Lysé se mu líbilo.

Jeho stájový druh Vossolie, který vyhrál o pouhou půlhodinu později, už nastupoval do dostihu jako favorit…

Nepředřel se v Mostě a vyhrát měl i zde, i když v dostihu se vždycky může stát spousta věcí, které vám to pokazí. Nic mu ale nevadilo a ukázal se dobře.

Dvojnásobný letošní vítěz a potomek klisny Vltavy rád chodí dostihy ze špice, je to pravidlem? 

Na špici relaxuje, i když na lidi může působit trochu hekticky. Jeho slabina? V cílové rovině se rád rozhlíží a brzdí, pokud k němu nikdo nepřichází.Jinak je hodný, dobře jezditelný a svědčímu dámská ruka.

Na dekorování vítězů se s vámi objevila i dcera Denisa. Jak ona vnímá dostihové prostředí? 

Ráda jezdí na dostihy, ale stále opakuje, že jednou bude jezdit parkury, což já podporuji. Ráda bych, aby koně dělala jen ve svém volném čase jako hobby. Má sice svého poníka, ale dostihy Ponyligy nás nelákají. Celkově se jí líbí spolupráce s koněm, kromě parkurů obdivuje ještě military, které jezdí Adéla, holčina, která nám chodí pomáhat. O dostizích zatím nemluví, ale je pravdou, že už jsem ji přistihla, jak si v hale zkouší jezdit v krátkých třmenech... Osobně bych ji ráda viděla na tělovýchovné fakultě, ale to je ještě daleko, a navíc jen mé zbožné přání. Tatínek to moc neřeší, kdyby ale opravdu chtěla jezdit, podpoříme jí, to je samozřejmé. A když ji ježdění omrzí, vadit nám to nebude. V tom jsem s manželem zajedno.

I na sobotní dostihy v Mostě se chystáte s dvojicí koní – Vévodou a Svenem. Mohou napodobit své kolegy, kteří byli úspěšní před týdnem? 

Oba koně chodí v práci dobře a těším se na ně. Vévoda by potřeboval v dostihu klid a Svenovi by víc seděla delší rovina, nicméně pokud budeme mít dobrý průběh, mohou oba udělat radost.

Na podzim jste omladili koňskou základnu. Jak se aktuálně jeví dostihové mládí stojící v Zámrsku? 

Poprvé jsme měli možnost nakoupit na dražbách a myslím, že je to přínos. Český chov určitě není špatný, ale koně často bývají pozdní a musí se na ně dlouho čekat. První z mladších koní je Fanny. Zajímavá kobylka s dobrým původem (French Fifteen-Farwana)by mohla vyběhnout už začátkem června. Velmi inteligentní a šikovný je také Noe (Charm Spirit-Nantany). Momentálně je ale zdravotně indisponován a na jeho start si budeme muset ještě počkat. Zástupce českého chovu máme dva – Zbraslava a Vláru. Zbraslav po Eagle Top ze Zorayi Luny pěkně cválá, je ale narozen až na konci května, tak na něj určitě nebudeme spěchat. Možná vyběhne až příští rok. Spěchat nebudeme ani na Vláru, posledního potomka klisny Vltavy. Jako pozdnější se jeví i dosud nepojmenovaný hřebec Romana Věcheta. Je to pěkný velký kůň. Pracuje dobře a těšíme se, co ukáže na dráze. I on ale bude asi potřebovat ještě čas, než vyběhne. Tříletá Zázrivá ze Zorayi Luny je hodná, ale dlouhou dobu v práci nic nepředváděla. Teď se konečně zvedá, proto uvidíme, jestli s ní přece jen ještě nezkusíme vyběhnout. Už jsme totiž přemýšleli o jejím vyřazení z tréninku. Polokrevná Úslava trénuje s ostatními, ale moc nezvládá, což je pro nás lehké zklamání. Uvidíme, jestli se ještě zvedne, nebo ji prodáme do hobby sportu.

Každý kdo vaše tréninkové centrum navštívil, jistě potvrdí, že pro rovinové koně je zdejší prostředí ideální. Jakou filozofii tréninku vyznáváte? 

Děláme všechno proto, aby koně práce bavila. Po práci jdou na pastvinu, kde si vyčistí hlavu a odpočinou, a tak je to každý den.

Na jaře se proměnil i váš pracovní tým, když po letech odešla pracovní jezdkyně a ošetřovatelka Kateřina Kolbabová…

A už jsme zase tři. Nastoupila Bára Miláčková a dojíždí k nám i žákyně druhého ročníku SŠDSaJ Tereza Štosková a velmi šikovná Adéla Novotná. Všechna děvčata nám moc pomáhají a jsme rádi, že je máme. Terezka má navíc obětavou rodinu, která nám nejen vypomáhá, ale i jezdí fandit na dostihy. Jsme jim vděční, že nás tak podporují.

Třetí místo v šampionátu vypadá slibně, ale jak sama říkáte, jsme teprve na začátku sezony. Jaký je váš osobní letošní cíl? 

Aspoň jedno vítězství za dostihový den, což se letos skoro daří, a trošku štěstí. To bych si přála. Víc se letos věnuju analýzám dostihů, tomu co bylo dobře a co ne. Chci i dál na sobě pracovat, abych co nejvíc vylepšila svůj jezdecký styl a přehled v dostihu. Snad se to podaří. 

foto: Pavla Pechmanová