Jsou stáje s mnoha desítkami koní, které sbírají úspěchy jak na běžícím pásu, koně i lidé do nich přicházejí a zase odcházejí, zpravidla bez velkých emocí. A pak jsou stáje, stojící na umu a odhodlání pár jednotlivců, v nichž koně většinou nemají k dispozici kvalitní cvalovou dráhu, bazén ani solárium, a přesto dokážou ostatním zdatně konkurovat. Troufám si tvrdit, že právě ty tvoří zdravé jádro dostihového provozu a bez nich by český turf nebyl tím, čím je. K nim zcela jistě patří i stáj Jaroslava Jelena v Pěčíně u Trhových Svin, kde v krásném prostředí samoty připravuje s asistentkou Miroslavou Přibylovou a za pomoci dobrovolnic z okolí necelou desítku koní.

V sobotu 4. června zvítězil v žákovském dostihu vámi připravovaný veterán Trop. Věřili jste v tento úspěch?

Tropa jsme do dostihu dohlašovali s tím, že pokud má mít ještě někdy šanci zvítězit, tak právě v tomto dostihu. Jedinou obavu jsme měli z toho, aby ho děvče zvládlo, protože přece jen je to silný a sebevědomý hřebec, který hned pozná, jak si jezdec, který na něm sedí, věří či nikoliv. Jezdecké obsazení jsme tedy konzultovali s Marcelou Sýkorovou, která nám nabídla Elišku Janderovou. Dali jsme je dohromady a vidíte – vyšlo to na jedničku!

Jak vypadá třináctiletý matador po dostihu? Bude ještě přídavek?

Pár dní si odpočinul a vypadá opět svěže. Pokud si ještě řekne o dostih, něco lehčího mu přes léto najdeme.

Trop není zdaleka jediným koněm, který váš tréninkový úsek dobře reprezentuje do pokročilého věku, dalším byl například vítěz Velké jarní ceny a druhý z Československého derby 1989 Santalino. Jak se od trenéra Jaroslava Maška dostal k vám?

Santalina jsem si vybral v Napajedlích, kde stál po operaci šlach a jeho prognóza týkající se návratu na dráhu byla nejistá. Byl to povahově skvělý kůň s vysokou třídou a srdcem bojovníka. Začínali jsme s ním opravdu velmi opatrně, s lehkou nadsázkou lze říct, že jsme s ním zacházeli jako s míšeňským porcelánem, a on to dokázal. Dokázal se se vší parádou vrátit na dráhu. Rádi vzpomínáme na něj i na jeho syna Queenbacka, který dlouhá léta poctivě běhal za naši stáj.

Podle doby, jakou u vás koně běhají aktivně dostihy, se zdá, že jste našli ten správný recept na to, jak udržet koně fit i do „důchodového“ věku…

Na koně za každou cenu netlačíme, ale čekáme, až si o práci nebo dostih sami řeknou. To bývá zpravidla poté, co si odpočinou a pořádně zregenerují po předchozí zátěži. Dobrým základem, na který dbáme, je také poctivá zimní příprava v okolních kopcovitých terénech.

Nejen mezi staršími, ale i mezi tříletými máte letos zastoupení. Kam dále zamíří Well Alright a Costa Smeralda?

S tříletými je to vždycky těžší. Majitel většinou nakoupí levnější dvouleté koně v Anglii nebo Francii, kde jsou zpravidla nabídnuti k prodeji ze dvou důvodů, a to buď mají nějaký zdravotní problém, nebo nezvládají tréninkovou zátěž. To byl třeba i případ Mormilla, který svůj první dostih absolvoval až v pěti letech. Well Alright k nám přišel na podzim.  Byl pohublý, což se přes zimu upravilo, ale s přicházejícím jarem a zvýšenými tréninkovými nároky začal zase na váze ztrácet.  První krevní testy nic neukázaly, až ty další, provedené po druhém startu, na klinice v Mnichově. Problémem byly vředy. Nyní už je Well Alright přeléčený a během léta by měl znovu začít běhat. Prozatím v lehčích dostizích, nicméně předpokládáme, že časem by se mohl vyšplhat i výš. Je to slušný, charakterní kůň, který nám jistě veškerou péči, do něj vloženou, vrátí.

Bělka Costa Smeralda začínala ambiciózně ve vyšších kategoriích a před čtrnácti dny vybojovala svou první dotaci, když přišla čtvrtá…

Je to typická ženská. V Anglii byla chystaná dost narychlo, aby absolvovala dostih a mohla být prodána na aukci. Až pochopí, jaké poslání má dostihový kůň a o čem dostihy jsou, věřím, že nám bude dělat radost. Tu ostatně přinesl už minulý start, v němž dokončila jako čtvrtá. Na to, že měla vloni na podzim a v zimě velké problémy s koleny, si vede dobře.

Hvězdou vaší stáje je letos již dvakrát vítězný Mormill…

Je to sebevědomý koník s trochu komplikovanou povahou. Majitel ho zakoupil v Anglii, odkud k nám přišel bolavý fyzicky i duševně. I když se mu u nás líbí, stále si udržuje odstup a je nedůvěřivý. Musí se s ním tedy zacházet velice opatrně. Měl by běhat sprint při českém derby-dnu, a pak se uvidí podle propozic. Protože u nás moc dostihů s přijatelnou váhou na výběr nemá, možná zkusí nějaké lehčí v Německu. V jeho sedle by měl zůstat David Liška, a to za předpokladu, že nebude mít závazky jinde. Byli bychom rádi, kdyby Mormilla mohl jezdit i v zahraničí, protože si spolu až neskutečně sednou. David je žokej s citlivou rukou a umí ho v dostihu krásně usadit.

Blízko k vítězství měl letos i pětiletý hnědák Forte, které jste získali před dvěma lety z centrály Darhorse…

Snad někdy také konečně vyhraje… Je to poctivec a i on by si zasloužil svůj moment slávy.

Dnešní doba plná změn a zdražování dostihovému sportu až tak úplně nepřeje. Jak těžké je pro vás jako malou stáj v současných podmínkách přežít?

Dá se to, jen je občas náročnější plnit přání majitelů. To je ale problém všeobecný, nejen náš. Fungujeme víceméně pořád stejně, i když v době školních výletů a lyžařských zájezdů je občas komplikovanější skloubit autobusovou dopravu, kterou léta provozuji, s přípravou dostihových koní.

O koních mluvíte s láskou a velkým pochopením...

Naším cílem je, aby byli koně spokojení, protože tak jedině se dokážou prosadit v dnešní tvrdé konkurenci a udělat radost, která nás nabíjí a dává nám sílu jít dál.

Foto: Marcela Kozová a Petr Guth