Pochází ze Slovenska, za svou kariéru nasbíral celkem 60 triumfů, z toho pět jedničkových, a jeho jméno je v posledních pěti letech spojováno především se slušovickou stájí Březová majitele Jiřího Draga, kde působí společně se svým kamarádem a kolegou žokejem Jakubem Pavlíčkem. Michal Demo, devětadvacetiletý rovinový jezdec, který rok od roku zraje jako víno a od soboty 20.srpna také novopečený tatínek malé Sofie.

Tento víkend byl pro vás úspěšný hned z několika úhlů pohledu. Začněme tím pracovním a vaším možná lehce překvapivým vítězstvím v sedle dvouleté Shinning Sky…

To je opravdu dobrá kobyla. Už při debutu jsem si myslel, že by mohla vyhrát, nicméně zaplatila nováčkovskou daň. Také 1200 metrů na ni bylo krátkých, každé další prodloužení distance jí jen prospěje, o tom jsem přesvědčen. Pomaleji se rozchází, ale pak ukáže svou klasu a vystřelí, tak jako v neděli v Karlových Varech…

Kam budou směřovat její další kroky?

Pokud se nic nestane, měla by se objevit v Zimní královně. V neděli šla tak na půl plynu a rozhodně neukázala vše, co umí. Původ nemá vůbec špatný, matka běhala velmi slušně dostihy kolem dvou kilometrů, což dává naději, že i Shinning Sky by mohla být dokola. Pokud bude zdravá a v pořádku, rádi bychom na jaře zkusili Memoriál Rudolfa Deyla a pak Jarní cenu klisen, poté se uvidí, co dál. Na konkrétní plány je samozřejmě ještě brzy.

Velká letní cena, která je na programu tuto sobotu, tj. 27. srpna 2022, měla být původně dalším startem vítěze Zlatého poháru Rex Of Thundera. Ten však na startovní listině chybí…

Rex měl po posledním dostihu nateklý kloubek, ale už je dobrý. Je to typ koně, který potřebuje po dostihu větší pauzu, protože se při každém startu úplně vydá. Umí si sáhnout až na dno a po dostihu si musí nejen fyzicky odpočinout, ale i se psychicky srovnat. Měl by jít Velkou cenu českého turfu a teď jen doufáme, že nebude pršet.

Kromě soupeřů bojuje Rex Of Thunder v poslední době tak trochu i se startovními boxy…

To je pravda. Zlobí od Slovenského derby, kdy toho na něj bylo už asi moc. Vloni začal v půlce května, po dvou týdnech šel Starohájské kritérium v Bratislavě, pak po třech týdnech České derby a po dalších třech slovenské. Do něj nastupoval sice jako favorit, nicméně naše šance ukončila průtrž mračen těšně před dostihem. Když začalo pršet, bylo jasné, že mu to sedět nebude a výkon nebude optimální, měkká půda je totiž právě to, co opravdu nesnáší. Teď je naším úkolem vymyslet nějakou fintu, aby boxy už problém nebyly.

Vítězství Rex Of Thundera ve Zlatém poháru očekával asi jen málokdo…

Měli jsme obavy, zda nastoupí a také průběh dostihu byl pro nás špatný. I přes tento fakt Rex v rovině předvedl dokonalý speed, co má. Běhal po třičtvrtě roce pauzy a menším zranění, nicméně svou kvalitu ukázal. Škoda, že se nemohl ve Velké ceně Slovenska poměřit s Opasanem. Myslím, že to není klasický vytrvalec, jeho optimum je kolem dvou kilometrů, zbytek dává jen svou třídou a odhodláním.

Jeho druhé letošní vystoupení v Karlových Varech v Memoriálu Josefa Dolejšího už bylo naprosto suverénní…

V Karlových Varech to byl dokonalý dostih, z našeho pohledu výborně rozjetý. Seděli jsme vzadu a Rex spal, jak to má ve zvyku. V rovině pak v pohodě přešel přes Australiena a začal koukat, protože neměl s kým bojovat. Vyhrál s přehledem, ale myslím, že mohl odejít od ostatních i víc, kdyby šel na sto procent.

V lednu jste absolvoval stejně jako třeba Vendula Korečková, Petr Foret nebo Lenka Rájová, trenérský kurz. Plánujete do budoucna věnovat se i tomuto řemeslu?

Trenérský kurz mi dal hodně. Je to určitě dobrá věc, pro každého, kdochce u koní dlouhodobě působit. Nejvíce prospěšné byly asi hodiny s veterináři – paní Mezerovou z Brna a Čestmírem Olehlou. Upřímně nevím, jestli bych chtěl někdy trénovat, ale mít tento papír v kapse určitě není k zahození.

Pokud by se našel majitel, který by vám dal důvěru a svěřil vám své koně, za jakých podmínek byste do toho šel? 

Jedině za předpokladu, že bych mohl kvalitně zaplatit stájový personál a nemusel šetřit na krmení. Za 10 tisíc měsíčně bohužel v současné době už koně kvalitně neodjezdíte, nenakrmíte, ani nepřipravíte na dostih. Znám trenéry, kteří berou za koně i výrazně míň, jen aby nějaké měli, a dotují je ze svého. To podle mého dlouhodobě udržitelná cesta není.

V čem vidíte hlavní problém českých dostihů?

V dotacích. Když vidíte, o kolik peněz se běhají jedničkové dostihy a za kolik se běhalo třeba v roce 1999, vůbec se nedivíte, že koní a majitelů ubývá. Protože co jim takový trenér může nabídnout? Zisk? Vyrovnaný účet? Rozhodně ne. Na dražbě majitel zaplatí za koně třeba 15 tisíc EUR, dále platí každý měsíc 15 tisíc korun za trénink, a když má pak štěstí, vyhraje třeba trojkový dostih. Co z toho zaplatí? Akorát tak přihlášku, cestu, jízdné žokeje a zbytek jde na měsíční nájem. Aby byl takový majitel na nule, musel by každý měsíc jeho kůň trefit aspoň jeden trojkový dostih, což není reálné.

Zmínil jste, že kdyby přišla nabídka na trénování, vysílal byste své svěřence spíše do zahraničních a ne do tuzemských dostihů…

Pokud bych začal trénovat, směřoval bych koně do Francie a Německa, kde jsou jiné finance. Dobře to z mého pohledu dělá třeba Jirka Brož. Ten jezdí s koňmi na menší německá závodiště, do Magdeburgu, Lipska, kde je reálné, že uspěje a koně si vydělají. Dotace tamní trojky je na úrovni našich jedniček… Proč čeští koně mají v zahraničí šanci uspět? Například v Německu je sice mnoho koní, ale také hodně závodišť a velcí trenéři své koně na malá závodiště neposílají, nemají to totiž zapotřebí. U nás je to jiné, ale i přesto člověka nepřestane překvapovat, že někteří trenéři velkých centrál jezdí s bývalými jedničkovými koňmi do Netolic,aby vyhráli trojkový dostih. Ale i o tom dostihy jsou. Jsou stejné jako ruleta, dvě minuty čekáte, co padne a pak buď máte štěstí, nebo ne. To samé je s koňmi, na které má vliv kromě výkonnosti i to, zda se dobře vyspí, jestli se jim chce utíkat, jestli vyhovuje půda. I proto jsou dostihy krásné a proto je děláme.

V sobotu jste se poprvé stal otcem, přičemž dcerka dostala krásné jméno, Sofie. Kdo ho vymyslel?

Klasicky jsme si oba se Simčou vzali do ruky kalendář a vybrali nějakých pět jmen, které by přicházely v úvahu. Nakonec z toho vyšla vítězně Sofie a myslím, že je to dobře. Že malé toto jméno sluší.

V souvislosti s plánovaným termínem porodu – nebál jste se, že malou zmeškáte, když budete jezdit v Karlových Varech?

Je pravda, že jsem se trochu bál, že to přijde v neděli a budu se muset vracet. Nicméně termín byl až 23. srpna a podle poslední kontroly u paní doktorky měly být holky minimálně ještě týden, možná i dýl, v klidu. Nakonec bylo ale všechno jinak…

Jako správný tatínek jste byl u porodu…

Porod byl pro mě velký zážitek a rád bych vyseknul poklonu všem ženám za jejich statečnost. Radost z příchodu dcerky? Úplně jiná než z čehokoliv jiného, nesrovnatelná. Vyčerpání vystřídal pocit absolutního štěstí a velká úleva, že jsme všechno zvládli.

Bude se slavit nebo už oslavy proběhly?

Slavit se bude, ale až po šestinedělí, abychom mohli malou všem ukázat. Teď jsme šťastní a budeme si tento pocit ještě chvíli užívat sami.

Vyhrál jste letos už dva jedničkové dostihy, stal se otcem. Máte pro zbývající čtyři měsíce ještě nějaké přání?

Myslím, že štěstí jsem měl letos až moc. Co bych si ještě přál? Vyhrát Velkou cenu českého turfu, a to kvůli panu majiteli Jiřímu Dragovi. Je to skvělý člověk, máme od něj vše, o co si řekneme, maximální komfort, velkou důvěru. Moc bych mu přál, aby si mohl po sezoně jít na Galavečeru pro cenu za nejlepšího českého vytrvalce a za sebe slibuju, že pro to uděláme maximum. A kdybych měl být hodně neskromný, přál bych si ještě se Shinning Sky uspět v Ceně zimní královny. Máme ve stáji osm koní, přičemž zranění se nám nevyhýbají, a tak když běháte se třemi koňmi, vyhrát za rok čtyři jedničky není snad tak špatné. 

foto: Marcela Kozová a archiv Michala Dema