Už sedm týdnů se drží na čele šampionátu a pokud své tažení dotáhne úspěšně do konce, stane se první ženou v historii, která získá primát mezi českými rovinovými jezdci. Vendula Korečková, žokejka s aktuálně osmnácti letošními triumfy na kontě a sympatická mladá dáma, která se v neděli 4. září 2022 poprvé představila také v roli trenérky.

V neděli absolvoval svůj premiérový start pod vaším vedením tříletý Bundeskanzler. Jaký to byl pro vás pocit, být ve dvojroli?

Zatím dobrý. Myslím, že sedět na dvou židlích jde, pokud máte pár koní a spolehlivý tým. Jestliže máte kolem sebe ty, kteří se postarají o to, že kůň dostane co má, přijde včas do paddocku a je správně nasedlaný. Když tyto věci nemusíte řešit a můžete se v klidu soustředit jen na svou roli jezdce, je to pohoda.

Někteří trenéři, kteří současně i jezdí, přiznávají, že je pro ně více svazující mít pod sedlem vlastní svěřence. Jak to vnímáte vy?

Větší zodpovědnost jsem zatím nepociťovala, ale všechno může být časem jinak. Však jsem teprve na začátku. V paddocku jsem si sama sobě mohla dát ordre, jak pojedu, a pak po dostihu následně si i vynadat, že jsem to asi trochu zkazila.

Nelitovala jste následně, že jste Bundeskanzlera nepůjčila některému z kolegů?

Když jsem šla do paddocku, napadlo mě, že jsem ho asi měla někomu půjčit, nicméně tento společný start nám dal hodně. Vyplynulo z něj hned několik věcí, na které si musíme dát pozor, a pak se mohou ukázat jako velké plus do budoucna. Šel moc dobře, čímž mě překvapil, a teď už vím, co je pro příště potřeba.

V brzké době vás čeká stěhování z Dvorů na závodiště v Lysé nad Labem…

Myslím, že do měsíce by to mělo být. Kdyby nám měl přijít další kůň, už bychom se k Hulínským nevešli. Když jsme potřebovali, dali nám pár volných boxů k dispozici, starají se ukázkově, ale na zimu budou stahovat své chovné domů a my budeme navíc. Stěhování je tedy nevyhnutelné.

Lysou nad Labem mnoho trenérů a majitelů označuje jako jedno z nejlepších tréninkových středisek s výbornými podmínkami…

V Lysé to mám ráda, však už tam dojíždím pracovně několik let. Podmínky jsou skvělé, je tu dobrá dráha, les i voda, jedinečná pro relax koní. Dá se toho tady vymyslet opravdu hodně, různě všechno kombinovat a individuálně pracovat s každým koněm podle toho, co mu sedí nejlíp. Ideál.

Máte čtyři svěřence a k tomu dvakrát týdně jezdíte na práce k Vocáskovým. Kdo vám s koňmi pomáhá?

Pomáhá mi Nela Jirásková. Když tu v pondělí a ve čtvrtek ráno nejsem, je ve stáji od rána a koně dostanou, co potřebují. V tyto dny přijíždím kolem desáté a pak jezdíme spolu. Seznámily jsme se, když dělala ještě u pana Vocetky, pak jsme byly společně u Inči (Ingrid Janáčková Koplíková – pozn. red.)a v té době se mnou začala chodit pomáhat k Hulínským. Čeho si na ní nejvíce cením? Je spolehlivá a je to koňák, který ví, co má dělat, takoví lidé se v dnešní době již těžko hledají.

Špatně se hledají i noví majitelé, nicméně vy jako začínající trenérka máte pod svými křídly hned tři –Kamila Kociána, Michaelu Klevisovou a také svého bratra, Petra Korečka...

Kamil Kocián, vlastnící firmu Excelent-K, s. r. o. – Liberec, měl dřív koně u Tomáše Váni a já pro něj pár dostihů odjezdila. Koupil tříletého Bundeskanzlera, který tři starty absolvoval ještě u trenéra Konstantina Kobzareva. Když ho pak potřeboval přemístit jinam, zavolal mi s nabídkou, zda bych ho pro něj nechtěla trénovat. Za oslovení jsem byla ráda a všechno co se dělo pak už byla víceméně rychloakce. Stejně jako pořízení třetí z Českého Oaks bělky Jacinthe, kterou mám v tréninku jen pár dnů.

Spisovatelka Míša Klevisová se mnou kdysi ještě jako redaktorka Hospodářských novin dělala rozhovor, když jsem pracovala u pana Votavy. Tam jsme se poznaly. Od té doby uplynulo několik let, kdy jsme se jen letmo vídaly na dostizích, až jednou jsme daly řeč. Svěřila se mi, že by si ráda pořídila dostihového koně a dala ho ke mně do tréninku. Já o trenérské licenci uvažovala, ale tohle mé rozhodnutí významně urychlilo. Spolu jsme pak vybraly krásného dvouletého hřebce jménem Coollishaak, který pravděpodobně nebude jediným jejím zástupcem na dráze.

Posledním mým majitelem je moje rodina, konkrétně bratr Petr. To je tak, když se vám vaši nejbližší zblázní a pořídí si dostihového koně. Děti nejdřív vymýšlely dres, pak i název stáje, který je zkrácenou verzí jejich jmen – Linda a Adam. Hodně tím žijí a já věřím, že kobylka, kterou jsme pořídili, nám všem bude dělat jen radost.

Od majitelů přejděme ke čtyřnohým svěřencům….

Jacinthe je u nás zatím jen pár dnů, takže se seznamujeme. Co o ní můžu říct? Je to charakterní kobyla, která pod sedlem nic neřeší. Novinky jsou jí jedno, to, že chodíme po vesnici, že zaštěká někde pes, ji vůbec nevyvádí z míry. Těším se na práci s ní. Že je dobrá už v dostizích ukázala a doufám, že to potvrdí i u nás.

Coollishaaka jsme koupily společně s jeho majitelkou na dražbě v Deauville. Přivezly jsme ho s šimbajny, přes prázdniny si dal pauzu a teď už znovu pracuje. Pokud by nestihl start tady, v ČR, možná bychom se s ním vypravily v zimě na debut do Francie, ale to jen za předpokladu, že bude připravený a řekne si o to. Jinak na něj nespěcháme.

Bundeskanzlerovi jsem to v neděli trochu pokazila, jinak šel moc pěkně. Překvapilo mě, že nebyl tak hektický jako v předešlých startech, kdy hodně prchal. Je to charakterní kůň, který má všechno tak trochu na salámu. Přijde mi, že dospěl a jsem ráda za nedělní zkušenost. Šel pěkně v koních a mile překvapil svým nástupem a koncovkou. Myslím, že když na něj přijdeme, ukáže, co umí.

Nacht Star, klisnu, kterou pořídila moje rodina, už asi letos nechám být. Myslím, že pauza jí prospívá, krásně zmohutněla a dospěla. Potřebuje asi víc času, jako většina českých odchovanců a pak z ní bude pěkná kobyla.

Zatím připravujete jen rovinové koně, ale předpokládám, že ani nabídka na trénování překážkářů by vás nezaskočila...

Nebránila bych se. Skákat mě baví, mám to ráda a jsem přesvědčená, že v Lysé se dá překážkový kůň dobře nachystat. Jsou tady pěkné skoky na závodišti i dobré podmínky v terénu.

Jaký je aktuálně váš cíl, ať už jezdecký nebo trenérský?

Aby moji koně byli v klidu a pohodě. Ostatní už přijde samo. Aby dobře v dostizích utíkali a dobře vypadali. Jako každý nováček, v roli trenéra teprve sbírám zkušenosti. A to je běh na dlouhou trať, protože člověk se učí celý život. Pořád je totiž co nového zkoušet. Myslím, že sezóna byla solidní, tak teď to jen do konce udržet a pak přečkat zimu.

O dvě vítězství vedete šampionát profesionálních rovinových jezdců, jak to vnímáte pár týdnů před koncem?

Určitě se budu snažit, aby to klaplo, když už jsem tak blízko. Protože taková sezóna jako tato se už nikdy nemusí opakovat. Někdo mi vítězství přeje, někdo ne, ale my baby si přejeme,aby to byla jedna z nás, abychom pro jednou pánům zavřeli pusu, když mají spoustu řečí. (smích)

 Foto: Marcela Kozová, Pavla Pechmanová, Petr Guth a archiv Venduly Korečkové