Tento rok byl pro jeho stáj i pro něj osobně velmi úspěšný. Stáj The Sons  of Sharpour zaznamenala jedenáct vítězství a v žebříčku majitelů se poprvé za dobu své existence posunula do top desítky. Svůj podíl na tom mají i nové posily – populární bělouš Torque Power, svou třídu potvrdivší Politicum a překvapení na sprinterských tratích hnědák Caucasian, které během jara získal z trenérského lotu Arslangirije Šavujeva. Trenéra, jehož koním i pracovnímu týmu nabídl na jaře azyl na svém statku v Tušovicích, kde žije s partnerkou a dcerou.

Váš otec, Josef Saller starší, vlastnil devět let stáj Yoko, která sbírala úspěchy jak doma, tak i za hranicemi. Měl jste už v době, kdy se rozhodl opustit dostihové prostředí, jasno, že budete v jeho aktivitách pokračovat?

Otec měl svého času jednu z nejlepších stáji v republice. Jeho koně vyhrávali klasické dostihy a dokázali se prosazovat i v Rakousku, na Slovensku či v Maďarsku. Vítězství a úspěchů byly mraky. A upřímně? Nebýt ztráty Sharpoura, zřejmě bych už žádné dostihové koně neměl.

Ztráta vašeho největšího oblíbence byla pro vás impulzem založit svou vlastní stáj, s podobnými dostihovými barvami, jako měl váš otec…

Nikdy jsem neměl v plánu se komukoliv rovnat. Stáj jsem založil pro Sharpourovy potomky, kteří bohužel, i přes mou velkou snahu a chuť, na dráze svůj potenciál neukázali. Až časem se můj přístup změnil, pořídil jsem více koní a stáj se rozrostla do současných rozměrů. Co se týče dresu –už když jsem stáj zakládal, měl jsem o něm poměrně jasnou představu. Mám moc rád tyrkysovou barvu a bílá s červenou byly také jasné vzhledem k barvám dresu, v němž běhali koně mého otce.

Se svou rodinou žijete na statku v Tušovicích. Je do budoucna možné, že se opět změní v dostihové středisko nebo kvalitní místo pro odchov tuzemských šampionů?

V Tušovicích žiji od roku 2016, historie statku je však daleko starší. Koupili jsme ho v roce 2005 jako místo, kde nebylo prakticky nic. Postupně zde otec vybudoval dvacet boxů plus jeden dvojbox, vyasfaltoval celý dvůr, a to byl jen začátek. Současná kapacita je 36 boxů. K dispozici je i kolotoč pro koně a pěkné rozlehlé výběhy. Myslím, že potenciál má tento objekt velký, jen ho dobře využít – já sám jsem zde odrodil pět hříbat. Trénovat se tu dá kvalitně, což již několik trenérů ukázalo. I přes pár překážek, týkajících se lidí, co zde dříve působili, mám velmi dobré vztahy se zemědělci i místními lidmi, a to je důležité.

Letošní sezóna se vám opravdu povedla, v počtu vítězství jste v celoročním bilancování přeskočil i stáje některých předních českých majitelů. Co vás letos nejvíce potěšilo a co třeba trochu mrzí?

Sezóna 2022 byla pro mě velice úspěšná. Mimo úspěšnou spolupráci s Michalem Kalčíkem a jeho paní jsem rozjel spolupráci s trenérem Konstantinem Kobzarevem, učinil pár nákupů a radoval se ze super výsledků. Do této chvíle podceňovaný Silver Trigger dokázal třikrát vyhrát, dvakrát se trefil Caucasian, Politicum potvrdil, že patří mezi úzkou mílařskou špičku a neztratil se ani v Düsseldorfu či v Bratislavě. Dvakrát vyhrál i Launch Zone a velkou radost mám z Aidensfielda, který udělal velký pokrok a opět běhá s chutí. Na mou malou stáj jsou to úžasné výsledky, s nimiž jsem ani nepočítal. Co mě mrzí? Tak určitě zranění Torque Powera, nicméně věřím, že ve spolupráci s docentkou Mezerovou a s příkladnou péčí, kterou mu věnují Kosťa Kobzarev a jeho dcera Anastasia, bude moci příští rok pokračovat. Pro jeho návrat uděláme vše.

Pěknými výkony se prezentovali i vaši nejmladší zástupci. Jak se vám osobně jeví?

Všichni mladí se mi moc líbí. Hidden Colony ukázal velký potenciál a plán ohledně jeho dalších startů je vcelku jasný. Ballantines jsem si vychoval od odstávčete. Je to šikovná a pracovitá kobylka. Absolvovala dva starty a myslím, že šla moc pěkně, i když už byla chlupatá. Calistgitullku jsem rodil i odchoval, takže máme mezi sebou silné pouto. Líbí se mi, je snaživá a víc uvidíme na jaře. Bounty, drobnější, ale korektní potomek Tullamora je také můj odchovanec. Bude určitě pozdnější a uvidíme, jak bude utíkat. Je to první a zároveň jediný potomek klisny Bicollory. Mou favoritkou mezi ročky je klisnička po skvělém hřebci Churchill. Krásně se hýbá a skvěle spolupracuje. Klisnička po plemeníkovi Sea The Moon je menší a bude chtít čas, pak se uvidí. Na podrobnější hodnocení je ještě velmi brzy. Cipísek Joe je korektní energický fešák. Postavou připomíná svou sestru, tedy hrdý Tullamore s apetitem Calistegie.

Patříte mezi majitele, kteří jen tak nestojí se založenýma rukama, ale rád se o své koně také staráte. Jak často se objevujete v sedle a chytla se vaší záliby i rodina?

Nejsem žádný velký jezdec, spíš se jen vozím. V sedle jsem jen občas, momentálně téměř vůbec. Ale bylo super sedět na takových koních jakými byli Another True Story, Calistegia, Bicollora, nebo můj přítel –The Mole Catcher. Samozřejmě všichni hodní… Má rodina se ráda sveze také, ale není to často.

Jaký program čeká starší koně, kteří letos prokázali výbornou výkonnost –Caucasian, Politicum, Silver Trigger?

Teď je čeká zimní odpočinek a pak vše probereme s trenéry. Nějaké plány v hlavě mám, uvidíme, jak budou nebo nebudou reálné. Každopádně rád bych se s nimi více podíval do zahraničí.

Silver Trigger a Arkadag se zítra, tedy v sobotu 19. 11. 2022, představí ještě na závodišti v Mnichově. S jakými ambicemi do Německa cestujete?

Oba vypadají moc dobře, navíc Silver má podzim rád. Neočekávám nic, oba toho již letos dokázali hodně, takže si přeji, ať si dostihy užijí a Silver má víc štěstí než při posledním startu v Praze, kdy ztratil na startu pět délek a ještě vybojoval krásné páté místo.

V dostihovém prostředí se pohybujete řadu let, pod hlavičkou vlastní stáje pak pátým rokem. Jak vidíte vývoj českého turfu v dlouhodobém měřítku? Co by podle vás pomohlo?

Myslím, že český turf, i přes snahu pár dobrých lidí, co mají velké srdce, jde ke dnu. Pro chovatele chybí motivace, protože dostihů čistě pro český chov je poskrovnu. Hřebčíny již skoro neexistují. Myslím, že i dotace dostihů by měly být vyšší, protože náklady na přípravu koně v tréninku plus finance spojené se samotným běháním jsou velké. Vadí mi například to, že kůň z vydělaných peněz nikdy nedostane celou částku, přičemž celá částka se počítá koni do penalit. Hodně lidí vidí celkovou dotaci a myslí si, že je reálné, aby ji majitel celou dostal. Tak to ale není, protože je tu srážková daň, procenta pro žokeje, odměna pro trenéra, částka za ustájení, peníze za přihlášku, za startku plus rajtgeld a další. Není to jednoduché, ale myslím, že něco málo pro větší motivaci by neuškodilo. 

foto: Petr Guth, Zenon Kisza a archiv Josefa Sallera mladšího