Letošní rok byl pro ni profesně jako z říše snů. Osmkrát zvítězila v barvách domovské stáje DC Zámrsk, dvakrát se radovala z hattricku na moravské dráze ve Slušovicích, na začátku října pak pokořila hranici stovky vítězství, aby poté na konci sezóny s osmadvaceti plnými zásahy  jako první žena v historii českého dostihového sportu ovládla rovinový šampionát. Jak se připravuje na Vánoce, co se jí nejvíce líbilo na vysněné dovolené a jaký dárek ji nejvíce potěšil, o tom jsme si povídaly, vážně nevážně, zlehka, za doprovodu zvonivého smíchu s Jiřinou Andrésovou…

V pátek 9. prosince ses vrátila s dětmi z dovolené na Madeiře. Proč tvá volba padla právě na souostroví v Atlantském oceánu?

Proč jsem vybrala právě Madeiru? Asi proto, že nejsem úplně typ na „válecí dovolené“ na pláži s cestovkou. Madeira není sice moc na koupání, ale na koukání je tam toho mnoho, což nám vyhovuje. Rádi poznáváme nová místa a rádi chodíme, to především já. K tomu, aby dovolenou trávily aktivně, vedu i své děti, i když občas jim tím asi pěkně lezu na nervy (smích).

Je něco, co tě na Madeiře opravdu překvapilo a plánuješ se tam s dětmi ještě někdy vrátit?

Překvapilo mě, že mají stejné obchody s čínskými výrobky jako my a v nich kulichy, kozačky a kabáty, ačkoliv si, vzhledem k jejich podnebí, myslím, že tyhle věci vůbec nepotřebují. Chtěli bychom se vrátit možná už příští rok, protože jsme ani zdaleka neviděli všechno.

Aktuálně zbývá osm dní do Vánoc. Pečeš cukroví, a pokud ano, které druhy u vás doma nejvíce frčí?

Cukroví peču, ale většinu zpravidla sníme už před Štědrým dnem. Obvykle nestihnu upéct tolik druhů, kolik mám v plánu, ale perníčky, vanilkové rohlíčky a linecké, to je klasika, kterou dělám vždy. Děti mají nejraději vosí hnízda a kokosové kuličky.

Máš ráda Vánoce? A jaký dárek tě, ať už jako dítě nebo dospělou, nejvíce potěšil?

Na Vánoce se každý rok těším, protože ráda obdarovávám. U dětí to má ještě přidanou hodnotu, protože dětská radost, to je pro rodiče nejvíc. Vánoce mám ráda i pro jejich atmosféru. Ráda chodím na vánoční trhy, poslouchám koledy, sleduji pohádky a baštím cukroví. A jaký dárek mě nejvíc potěšil? Jako dítě mě nejvíc nadchnul chodící pes na baterky od babičky. A jako dospělou? Nejraději dostávám knihy, to je dárek, který neomrzí.

Nejkrásnějším dárkem je pro tebe kniha – který žánr je tvůj oblíbený a jakou knihu máš aktuálně na nočním stolku rozečtenou?

Čtu moc ráda, ale přiznám se, že poslední dobou víc knihy nakupuju, než čtu. Mám tolik knih, že jsou opravdu všude a už pro ně nemám ani místo, mám je tedy i v krabicích. Jsem takový sběratel (smích). Nejraději mám historické romány, protože historie mě baví, ale čtu i beletrii, literaturu faktu a detektivky. Jen sci-fi jsem zatím nepřišla na chuť, i když v pubertě to bylo jinak. Momentálně mám rozečtené dvě knihy, a to Obloukem k vítězství o Míle Hermansdorferové a Prolhaný život dospělých od autorky Geniální přítelkyně, Eleny Ferante.

Alfou i omegou každého jezdce je držení váhy. Kolik kilogramů už jsi během zimní pauzy přibrala a jakým způsobem se udržuješ v kondici?

Přibrala jsem asi čtyři kila, mám to tak každou zimu. Hříbata jsme si letos dovezli pozdě, tak obsedáme až teď a většina starších koní má teď zimní pauzu, tak je pohybu míň. Jak se udržuji v zimě v kondici? Momentálně mám taky pauzu, ale když je potřeba, tak si s děvčaty na gymnastice zacvičím, vyšplhám po laně nebo si udělám pár výmyků.

Čímž se dostáváme k tvému dalšímu koníčku, a to je trénování mladých gymnastek. Jak dlouho už tuto činnost provozuješ?

Holky trénuji asi dva roky. Začínala jsem jako pomocná trenérka a od září mám už svoje družstvo. To čítá standardně deset děvčat, i když občas mi trenérka pošle i některou ze svých svěřenkyň. A protože moje holky cvičí jen hodinu, tak tu další pak pomáhám v závodním družstvu jako pomocná trenérka. Pracovat s dětmi mě hodně baví.

Dostihové centrum Zámrsk, kde s manželem Dušanem společně připravujete koně MUDr. Václava Bruny, zažilo letos nebývale úspěšnou sezónu – osm vítězství a jedenáct umístění tzv. na tabuli, to vůbec není špatný výsledek. Kdo po sezóně stáj opustil a kdo vám udělal nejvíce radosti?

Letos zatím odešli tři koně – Zázrivá bude běhat za stáj DS Helen, Úslava to zkusí ve všestrannosti a Noble Fox byl prodán na rekreaci. Nicméně k prodeji máme ještě několik koní, a to polokrevného Unionistu, sedmiletého Azdara a dvouletého Zbraslava. Na obsednutí zatím přišla dvouletá pravá sestra naší tříleté Orwin, Owidie, ze stáje Ekofarma Rybár a Vladyka, první potomek Vědmy po hřebci Eagle Top. Brzy si ještě dovezeme polokrevnou Úhlavu, která si zatím užívá pastvin u Jardy Pecháčka. A kdo nejvíc potěšil? Asi Vévoda, který ze šesti startů, čtyři vyhrál a jednou byl druhý.

Ve stáji máte zastoupený i ročník, který příští rok může mířit do klasických dostihů…

Jako dvouletá vyběhla jen Fanny a udělala radost. Chtěli jsme s ní jít Zimní královnu, ale bohužel ze zdravotních důvodů jsme ji museli na nějaký čas vyřadit z tréninku. Nicméně příští sezónu by už opět měla být v plné síle a rádi bychom s ní zkusili Jarní cenu klisen. Do Oaks máme v plánu přihlásit Vláru, naše poslední hříbě z klisny Vltavy. Uvidíme, co ukáže na dráze. Na svůj první start čeká trojice Orwin, Fly Ahead a Noe.

Na závěr se ještě telegraficky vraťme k tvému historickému titulu mezi rovinovými jezdci: kdy jsi začala věřit, že to vyjde?

Ve vítězství jsem začala věřit opravdu až poslední dostihovou sobotu. Výhra v šampionátu pro mě znamená mnoho. Je to výsledek práce za celou sezonu. Vyhrát významný dostih by bylo také krásné, ale k tomu stačí třeba i jen mít štěstí na dobrého koně. Výhra v šampionátu má pro mě určitě větší hodnotu. 

 foto: Petr Guth, Romana Nevěřilová a Pavla Pechmanová