Rok jako na houpačce zažila vloni dvojnásobná premiantka mezi tuzemskými amatéry z let 2020 a 2021 Sabina Mokrošová. Po raketovém startu v dubnu 2022, kdy prvních pár týdnů vévodila šampionátu profesionálních rovinových jezdců, a létě, jež jí přineslo dvě cenná jedničková vítězství, a to v Ceně Nory Jeane s ryzkou Comming Pulse a ve Velké letní ceně v Mostě s pětiletým specialistou na tuto dráhu Joganvillem, přišla rána v podobě pozitivního vzorku na kokain. Stopka a následné propírání kauzy v médiích na sebe nedaly dlouho čekat a Sabina byla nucena dostihové prostředí na čas opustit. Jak vnímá s odstupem času toto nelehké období, co ve svém životě přehodnotila a proč tráví zimu v Dubaji, na to nám odpověděla v několika otázkách.

Loňskou sezónu jste měla skvěle rozjetou, po třetím místě v Jarní ceně klisen s Comming Pulse, páté příčce ve Velké jarní ceně v sedle Alzira a dvou jedničkových úspěších z Prahy a Mostu se zdálo, že budete v šampionátu atakovat příčky nejvyšší, vše ale dopadlo úplně jinak…

Začátek sezóny jsme odstartovali úspěšně už v zimním období v Dortmundu, kdy se podařilo vyhrát pár dostihů. Na začátek tuzemské sezóny jsem byla tedy fyzicky dobře připravena a těšila se, že se snad něco podaří i u nás. Dostala jsem příležitost jezdit velké dostihy i v zahraničí (Itálii a Francii), a i když jsme s Giannah v Longchamp skončily na posledním jedenáctém místě, byla pro nás velká zkušenost a obrovský zážitek.

…obrovský zážitek, který přebil i tuzemské jedničky, nebo naopak?

Ne, to ne. Nejvíc mě potěšilo pražské vítězství s Comming Pulse v Ceně Nory Jeane. Co se týče nejhezčího překvapení, to mi nadělil Joganville ve Velké letní ceně v Mostě, do níž jsme nastupovali jako outsideři. Radost z vítězství byla o to větší a upřímnější.

Pak ale přišla z Francie zpráva o dopingu a pád z absolutního vrcholu až na dno…

Byla to velká hloupost, uznávám. Na to, co jsem udělala, nejsem ani trochu pyšná, kdo by také byl. Na druhou stranu bych ale chtěla říct, že nikoho jsem svým jednáním neohrozila ani nezranila. Provinila jsem se proti pravidlům, ale nikomu jsem cíleně nechtěla ublížit, jako třeba Christophe Soumillon, který z mého pohledu provedl daleko horší věc a teď se oslavován vrací na dostihovou dráhu.

Vaše kauza ovládla načas nejen dostihově zaměřené weby a sociální sítě, ale i média, která o dostizích zpravidla píší jen ve chvíli, kdy přijde nějaká senzace. Komentáře zasvěcených i laiků nebyly zrovna povzbudivé…

To se ani nedalo čekat, nicméně spousta lidí si tam jen vylévala zlost a závist. Já jsem ráda, že se našlo pár těch, kteří stáli při mně a snažili se mě v těžkém životním období podržet.

Dá se tedy s lehkou nadsázkou říct, že všechno zlé bylo i k něčemu dobré?

Ano, přesně tak. Zaměřila jsem se více na sebe a na svou rodinu, kterou jsem kvůli víkendovým dostihům navštěvovala méně, než bych měla. Začala jsem více času trávit s přáteli a nejbližšími a na svět už koukám trochu jinak než před tím. Rodina a přátelé jsou to nejvíc, co můžete mít.

Přehodnotila jste své priority a dostala čas přemýšlet, co dál. Jak vypadají vaše plány nyní, na začátku roku 2023?

Plány mám pořád stejné. Doufám, že rok uteče jako voda a já budu moci pak naskočit do nové sezóny v plné síle a s novým odhodláním. Je dobře, že mám hodně práce a spoustu možností, takže čas rychle utíká.

Zimu trávíte v Dubaji, kde se společně se svým přítelem Petrem Nieslanikem staráte o šampiona sprinterů Ponntose, který zde má naplánováno po skvělém třetím místě v Listed na 1000 metrů ještě několik startů…

Ponntosův start v Dubaji jsme plánovali už nějakou dobu. Protože máme štěstí na tak skvělého koně, byla by škoda to s ním na Meydanu nezkusit. Ponntos vše – přepravu i změnu klimatu, absolvoval dobře, jen první den měl zvýšenou teplotu, což se podařilo do jeho startu 6. ledna vyladit. Ponntos podal krásný výkon, z něhož jsme měli neuvěřitelnou radost.

V sedle Ponntose se premiérově objevil italský žokej Antonio Fresu, proč právě na něj padla volba?

Antonio jezdí v Dubaji už osmou sezónu, takže je tu téměř jako doma. Navíc se mu tady opravdu daří, každá další jeho sezóna je opět o něco úspěšnější než ta předešlá, což potvrzuje i druhé místo v šampionátu dubajských jezdců a řada ocenění. Je to velký profesionál, který nic nepodceňuje, a tak nás potěšilo, že si na Ponntose byl sednout i v tréninku před dostihem.

Většina koní, kteří něco dokázali, miluje speciální zacházení, je vázáno na konkrétní osobu nebo třeba ocení nestandardní pamlsky (např. vítěz Českého Derby 2008 Tullamore měl rád větrové bonbóny). Jaký je v tomto směru Ponntos?

Je výjimečný svou osobností a práce s ním je pro mě potěšením. Dříve ho jezdili pouze kluci, přece jen je to dominantní hřebec s ukrutnou silou, o níž ví. Až po určité době, kdy jezdím Ponntose pravidelně, mohu říct, že jsme si sedli. Je to můj miláček, extrémně rychlý a také velmi inteligentní.

Jak vás v Dubaji přijali a co se vám na městě snů a splněných přání nejvíc líbí?

Dubaj je magické město. Máme tady, kromě péče o našeho šampiona, s níž nám pomáhá v režimu 24/7 skvělý ošetřovatel pan Boom (společně získali v rámci dostihového dne cenu pro nejlépe upraveného koně), spoustu aktivit a každá z nich přináší tolik zážitků, že každá chvilka je zkrátka výjimečná. Prakticky každý týden máme návštěvu z ČR, tak jezdíme hodně po výletech a památkách. Pro mě zatím nejkrásnější byla procházka po BurDubaii, staré části Dubaje, která má své kouzlo.