Před lety spolu soupeřili na dráze, zatímco nyní se potkávají každý den, jak doma, tak i v práci. Veronika Řezáčová a Vladimír Verner, dvojice překážkových jezdců, kteří se tak dlouho hledali, až se našli a už téměř dva roky tvoří dokonalý pár. Pár, u něhož se můžete spolehnout na to, že vaše koně budou jako v bavlnce a vy se nikdy nebudete nudit. Tým V+V, který do letošní sezóny vstupuje se čtveřicí svých svěřenců a mimo jiné nabízí i velmi zajímavý syndikát…

Před několika měsíci jste změnili své působiště a Břežany jste vyměnili za Puchlovice. Co vás k tomu vedlo?

Přesunuli jsme se z čistě praktického důvodu – máme to totiž blíž domů. Máme tu dům po dědečkovi a i tréninkové podmínky jsou tady jedny z nejlepších. K dispozici jsou nejen kvalitně upravené skoky, kolotoč, ale především dvě cvalové pískové dráhy – jedna o průměru 500 metrů a druhá rovná o délce 2000 metrů. Jako velké plus bereme i každodenní přítomnost velice šikovné paní veterinářky a manželů Vítkových. Když je třeba, můžeme dát všichni hlavy dohromady, což je k nezaplacení.

Připravujete čtveřici svěřenců, kteří, jak předpokládám, pravděpodobně zamíří do překážek. Představte nám je…

Se šestiletým Landmarkem (majitelské dvojice Petr Caha - Aleš Sýkora), který v uplynulých dvou sezónách chodil bumpery, bychom rádi letos zamířili do překážek. Předpokládáme, že by mohl svým majitelům dělat radost v pardubických crossech.

Klisnu Solognote (stáj RUSTIKAL HC s. r. o. pana Davida Kratochvíla), kterou dříve připravoval Stanislav Popelka, závodění baví, a tak uvidíme, kam až se vypracuje. Její parketou by mohla být menší tuzemská závodiště.

Čtyřletý White Devil (syn Zimní královny 2011 a klasicky umístěné White Angel – pozn. red.) začne rovinovými dostihy. Pokud prokáže dostatek třídy, zůstane v rovinovém provozu, pakliže ne, půjde na překážky, které mu už nyní nedělají sebemenší problém.

Zbývající All Scater trénuje víceméně proto, abychom dali dohromady dva loty. Uvidíme, jak se bude „stařec“ cítit, a pokud předběhne v tréninku alespoň jednoho z výše jmenovaných, přihlásíme ho do dostihu, než ho to zase přestane bavit (smích).

Máte už představu o jezdeckém obsazení? A to jak do překážek, tak do rovin…?

Budeme jezdit nejspíš oba, určitě ale nemáme problém obsadit i jiné jezdce, pokud bude třeba. V případě překážek bychom rádi na našich koních viděli Ondru Velka. Do rovinových dostihů počítáme s Janem Vernerem a Milanem Zatloukalem.

Na přípravě se podílíte rovným dílem, kdo z vás má ale poslední slovo?

Na téhle otázce se překvapivě nemůžeme shodnout (smích). Máme to sice jasně rozdělené, ale jak,  to si necháme pro sebe. Každý si rozumíme s trochu jinými typy koní a podle toho je máme rozdělené. Po určité době si je ale prohodíme, aby nepřišla ponorka. Naším heslem, kterého se držíme, je, že pro dostihového koně není dobré, jezdí-li ho pouze jeden člověk, a tak jsme na to dva.

Dva jste také na domeček, který máte jen sami pro sebe…

Mít vlastní bydlení je k nezaplacení, a i když udržujete s rodinou dobré vztahy, soukromí je občas důležité.

Stejně jako řada jiných trenérů i vy nabízíte možnost podílet se na vašich koních formou syndikátu. Jaký je nejmenší podíl a které koně do syndikátního majitelství nabízíte?

Syndikát máme zatím jen jeden, a to na čtyřletého White Devila. Ještě není úplně plný, a tak kdo by měl chuť zkusit si, jaké je to být majitelem, má příležitost – nejmenší podíl je 500 Kč/měsíc. Pak uvažujeme ještě o syndikátu na All Scatera, ten je zatím volný. Oba, White Devila i All Scatera, chceme poslat běhat co nejdřív, abychom měli představu, kam s nimi dál. White Devil je exteriérově moc pěkný a má určitě zajímavý potenciál. Jenom nás mrzí, že ho zatím nemohl otestovat na dráze.

Kdo vás zná, ví, že svou práci děláte na 100 % a koně jsou u vás spokojení. Jaký je cíl vašich syndikátů?

Rádi bychom k dostihům „přitáhli“ nové lidi a ukázali jim krásu tohoto sportu. A určitě se budeme snažit o to, aby z našich svěřenců měli co největší radost.

Co myslíte, že je vaše hlavní devízou, kterou můžete potenciálním zájemcům nabídnout?

Špičkové tréninkové podmínky, snadnou dostupnost většiny závodišť v republice (cca 30 minut od Pardubic) a především to, s čím má spousta jiných trenérů problém – profesionální pracovní jezdce. A k tomu, jako bonus, kopec srandy v prima kolektivu (smích). 

foto: Pavla Pechmanová a archiv Veroniky Řezáčové a Vladimíra Vernera