Již šest sezón se objevuje na tuzemských drahách černý dres s bílou hvězdou a bílými rukávy. Právě tato kombinace patří Dostihové stáji Helen, za níž stojí partnerská dvojice Slávek Jochman a Pavlína Kacerová. Dva mladí lidé, kteří už sedm let působí v areálu zámeckých stájí šlechtického rodu Belcredi, jež byl představen i v seriálu České televize Modrá krev a s několika svými svěřenci sbírají vítězství a umístění nejčastěji na moravských drahách.

O minulosti, současnosti a budoucnosti jsme si povídali s „tiskovým mluvčím“ rodiny Slávkem Jochmanem. Prozraď, jaká byla tvá cesta ke koním?

S koňmi jsem spojen prakticky od mládí. Myslím, že za vše mluví to, odkud pocházím – z obce Těšany u Brna. Právě k Těšanům se váže nejeden životní příběh spojený s koňmi. Počínaje Šinkvickým dvorem, kde stál šampion Korok a kde část svého života prožil i jeho jezdec Václav Chaloupka.

Základní představu tedy už máme, jak to bylo dál?

Můj otec byl na Šinkvickém dvoře ošetřovatelem a jezdcem. To já úplně nepamatuju, ale z vyprávění a fotek dýchá kouzlo starých časů. I já jako kluk jezdíval do Šinkvic na kole a vracel se domů až za tmy. Působily zde sice i vozatajské kapacity jako pan Jirgala nebo pan Nesvačil starší, nicméně mě to od začátku táhlo k dostihovým koním. A kdo jiný než Jiří Chaloupka starší (jeho žena Alena byla mou třídní), který v té době trénoval desítku koní na okraji Těšan, mě mohl dostat ke koním blíž….

Kdy jsi poprvé seděl na koni?

Na dostihovém koni jsem poprvé seděl v pěti letech, kdy mě Chaloupkovi svezli v boxe tři kolečka. Sám s přípravou dostihových koní jsem začínal také v Těšanech a mým prvním koněm byla Halenka, kobylka, která mě naučila poznat, co potřebuje dostihový kůň.

Ve stáji Belcredi působíš se svou přítelkyní Pavlínou sedmým rokem. Kde jste se poznali?

Svou osudovou ženu a pravou ruku Pavlínu jsem poznal u Allana Petrlíka. Spolu jsme se pak rozhodli, že využijeme nabídku od mého známého, vzít do provozu zámecké stáje rodu Belcredi a udělali jsme dobře. Máme tu dobré zázemí pro ustájení koní i pro trénink dostiháků a majitelé zámku nám vychází vstříc.

Stáj, za kterou běhají vaši svěřenci, nese název DS Helen, proč?

Toto jméno bylo jasnou volbou hned po narození naší krásné a talentované dcerky Helenky, která mimochodem už od svých tří let jezdí dostihy poníků.

V roce 2017, kdy jste na Moravě začínali, jste připravovali pouze dvojici klisen Wenus a Carolins…

Byly to naše první dostihové pokusy. Wenus jsme dostali od jednoho pána, který nám dal důvěru. Krev Wenus nebyla nijak zajímavá, což se později ukázalo i na dráze a od té doby trvám na svém, že krev není voda a proto se nedá jen tak ředit. Carolins jsme koupili tzv. za pár korun. Nejpodstatnější u ní bylo dát ji trochu dohromady, aby byla schopná práce a dělala „fíráka“ pro Wenus. Naše první kroky byly složité, ale naučily nás, co je důležité: že koním je třeba naslouchat a nemá cenu je tlačit do něčeho, na co nemají. První jiskřičkou, která nás nakopla k další práci, bylo vítězství Shahnoura Aznavoura stylem start-cíl na domovské dráze v Brně.

O kolik koní se aktuálně staráte a kolik z nich zamíří do dostihového provozu?

Aktuálně připravujeme čtyři dostihové koně a k tomu zde máme ustájeno 25 koní cizích majitelů, o něž se staráme. Ohledně dostihových koní žádné vysoké cíle nemáme. Důležité je pro nás jen to, aby byli zdraví a pracovali s nadšením. Teprve potom nás všechny práce baví.

Pod dohledem trenérky Kateřiny Bertier připravujete čtveřici klisen –  šestiletou Juvanu, dosud nestartovavší Zázrivou, tříletou N´oublie Pass a juniorku Jamminiminiminimum…

Pokud máte ve stáji koně jako je naše Juvana, která vám vždy udělá radost, jde to samo. Jediné, co je důležité, je udržet ji zdravou. Juvana je naše matadorka, u níž pořád doufáme, že předvede ještě něco víc, protože do dobrého koně teprve dozrála.

N'oublie Pas je drobná klisna, s níž se musí umět zacházet. Její matkou je výborná Numero Treize a ona je její věrnou kopií. Je velmi poctivá, a protože si myslíme, že bude vytrvalá, máme ji hlášenu do Oaks.

Nejnovější posilou stáje je Zázrivá. Ryzka ze Zorayi Luny po hřebci Eagle Top potřebovala čas a nyní jako čtyřletá dostane šanci ukázat svůj potenciál na dráze.

Poslední z této čtveřice je námi odchovaná polosestra derby-vítěze Josepha po plemeníkovi Shaywan. Jamminiminiminimum je pracovitá, velice chytrá, ale zatím ještě hodně dětská.

Jméno vaší nejmladší zástupkyně vypadá na první pohled jako pěkný jazykolam, jak vzniknul?

Když pojmenováváte koně, odesíláte na Jockey Club tři návrhy. A poměrně dost často se stává, že ten první, který preferujete, vám z nějakého důvodu neschválí. Jamminiminiminimum bylo až druhé navrhované jméno, zábavný jazykolam, který jsme vymysleli tak trochu z nouze, a který dostal od Jockey Clubu zelenou.

Jamminiminiminimum je dcerou plemeníka Shaywana, který u vás působí již několik sezón. Jaký je o něj zájem?

Shaywan působí v naší stáji již pátou sezónu. Když se v roce 2019 objevila na internetu nabídka na pronájem tohoto původově i exteriérově zajímavého hřebce, uvažovali jsme jen chvíli. Už v té době jsme měli svou vlastní chovnou klisnu a chov nás velmi zajímal. Jeho angažování vedlo k rozšíření našeho chovného stáda, do něhož v průběhu času přibyly matka derby-vítěze Josepha Josselin a jedničková vítězka Hessoese. Zájem o Shaywana je docela stabilní, každý rok dostane průměrně deset klisen, což vzhledem k situaci, která v českém chovu vládne, určitě není špatné.

Co říkáte na konec největšího a nejúspěšnějšího českého hřebčína, v němž byl mimo jiné odchován i Kůň roku 2022 Gasparini?

Napajedla, to je jedna nádherná pohádka, která ovšem pomalu a jistě končí. Byli jsme tam před třemi týdny pro jednu z chovných klisen a měli jsme slzy v očích stejně jako personál, který tam strávil nemalou část svého života. Bohužel. Když je vše už jen o ekonomice a penězích a ne o koních, nemůže to fungovat.

Máte čtyři dostihové koně, více než dvacet tzv. špacíráků a k tomu ještě chov. Stíháte tuto práci ve dvou?

S Pavlínou zvládáme společně 29 koní. Občas nám pomůžou holky, co k nám chodí, ale dnes už je jiná doba, než ta, v níž jsme vyrostli. Za práci ve stáji jsme mohli jít jezdit, ale to už dnešním mladým nestačí, zadarmo ani kuře nehrabe. S ježděním nám aktuálně vypomáhá jedna šikovná slečna, ale jinak není problém – Pavlína odjezdí za dopoledne i šest koní, pokud je třeba. Je to skvělá žena, jsme spolu svázáni prací i životem a být jeden bez druhého už si nedokážeme představit.

Dá se péčí o tolik koní slušně uživit?

Uživit se dá, ale to je tak všechno. Co nás nejvíc pálí? To, že nemáme žádnou produkci krmiv a jsme tedy plně závislí na zemědělcích, kterých je míň a míň. A když vám dodavatel oznámí, že příští rok bude o 100 balíků sena míň, žijete pak v nejistotě, co bude dál.

Z našeho povídání vyplývá, že dostihové koně máte spíš jen pro radost…

Přesně tak, živí nás koně cizích majitelů, především tedy parkuroví a rekreační, kteří jsou u nás ustájení. Dostihové koně máme pro radost, protože jak říkám, nelze jen házet hnůj za pár korun, ale je třeba dělat také něco, co vás naplňuje, a to jsou aktuálně dostihy a chov.

Jezdeckou jedničkou vaší dostihové stáje je šampionka Jiřina Andrésová, platí to i pro letošní sezónu?

Ano. Jsme rádi za žokeje jako je Jiřina Andrésová a moc si vážíme jejího angažmá na našich koních. Jiřina jezdí všechny naše svěřence a co na ní nejvíce oceňuji? I když jezdí horšího koně, vždy udělá maximum pro to, aby společně dosáhli co nejlepšího výsledku. Navíc přitom vždy myslí na zdraví a psychiku koně, což se mi na ní velice líbí. Podobné vlastnosti jako ona má i Lucie Fialová, které také rád dám šanci, pokud to situace dovolí.

Kromě koní tě řada lidí zná také jako talentovaného kuchaře, který se účastnil kulinářské soutěže Prostřeno, jak na tuto zkušenost vzpomínáš?

Jen v dobrém. V Prostřenu jsem vyhrál a pak jsem dokonce vařil ve dvou restauracích. Když jsem po nějakém čase nastoupil do stáje DAR k Allanovi Petrlíkovi, dost často jsme grilovali a dělali si dobré steaky. Však také oba na tuto dobu rádi vzpomínáme.

Řekla bych, že na výlety a hobby aktivity moc času s Pavlínou a malou nemáte. Co tě s rodinou baví, když se najde chvilka volna?

Na moc zájmů nás čas opravdu nezbývá, protože vše se točí kolem koní. Když je volno, věnujeme se naší malé Helence a výletům s ní. 

foto: Romana Nevěřilová, Pavla Pechmanová a archiv Slávka Jochmana