Dostihy jezdí třetí sezónu a hned na začátku té aktuální vyhrála v italském Trevisu, kde za sebou nechala takové borce, jakými jsou Ondra Velek, Jan Kratochvíl či Lukáš Matuský. Lenka Neprašová, devatenáctiletá dívka, která miluje modrou barvu, dobré jídlo a živější hudbu. Jeden z jezdeckých talentů současnosti, který zatím míří do překážek…

Lenko, začněme víceméně obligátní otázkou – jaká byla vaše cesta ke koním?

Koně mě přitahovali už odmala. Možná to bylo tím, že hned naproti našemu paneláku ve Žluticích měla (a stále má) koně Kateřina Mrázová, k níž jsem začala pravidelně docházet. Na úplném začátku, když mi bylo šest, jsem ani netušila, že dostihy existují, natož abych snila o tom, že je jednou budu jezdit.

Od počátku kariéry se objevujete spíše v sedle překážkových koní, není to pro ženu – jezdkyni příliš náročné?

Vždy mě bavilo skákat. A jezdit překážkové dostihy je mým snem od doby, co jsem začala chodit ke koním. Ráda bych jezdila i rovinové dostihy, byla schopná ujezdit i menší váhy, ale bohužel nemám k tomu moc příležitostí. Naše stáj je zaměřená na dostihy překážkové a ostatní trenéři preferují své jezdce. Náročné to je, ale rozhodně nevidím problém v tom, že jsem žena.

Každý, kdo jezdí překážky dlouhodobě, říká, že tento sport opravdu bolí. Jak nesete pády, které jsou v překážkovém provozu časté a co na to rodina? Bojí se o vás?

Musím zaklepat, ale zatím jsem žádný vážný pád v dostihu nezažila. Kromě toho, že jsem naštvaná sama na sebe, když spadnu, tak to nijak neřeším. Odnesla jsem si zatím jen naraženiny a modřiny. Rodina se o mě samozřejmě bojí, ale myslím si, že vědí, že při tak nebezpečném sportu se mi může něco stát.

Svůj první životní start jste absolvovala v červnu 2020 na závodišti v Mostě v sedle Nazmy, připravované rodinou Vocáskových. Jaké byly vaše bezprostřední dojmy?

Měla jsem radost, že se mi začíná plnit sen.

Před osmi dny (19. března 2023) jste zaznamenala v Itálii svůj premiérový triumf, jak k tomu došlo?

Moje první vítězství je ještě čerstvé… Štěstí mi přinesl sedmiletý Kings Rock, který je v tréninku Alžběty Faltejskové na Osvinově, kam chodím už druhým rokem. Protože ho znám z práce a jeho stálý jezdec žokej Jan Faltejsek jezdil ve stejný den koně trenéra Zdeňka Seménky ve francouzském Lyonu, padla volba na mě, za což bych chtěla Faltejskovým poděkovat. Kings Rock moc dobře ví, jak se v dostihu chovat a může mě toho hodně naučit.

Věřila jste v úspěch, když na startovní listině byli hned dva svěřenci od dostihové legendy Josefa Váni i jeho syna?

Věřila jsem, že když se nicnepokazí, tak do třetího místa budeme. Ale že by mohl vyhrát, mě ani nenapadlo. Hlavní bylo, abychom dojeli do cíle zdraví.

Protože vítězná sestava se nemění – budete v sedle Kings Rocka i při jeho dalších startech?

Ano, je to v plánu. Kings Rocka bych měla jezdit i dál.

Nemrzelo vás, že první vaše vítězství se zrodilo v zahraničí a nemohla jste ho tedy hned po dostizích oslavit se svou rodinou?

Nemrzelo, byl to super pocit i tak. Šlo sice o první překážkové vítězství, ale abych kvůli tomu dělala hned nějaké oslavy, to rozhodně ne. Na to si až tak nepotrpím.

Jak se s vaším rozhodnutím, jezdit dostihy, smířila vaše rodina?

Rodina mě od začátků velice podporuje, a i když jim to nedávám moc najevo, jsem jim za to vděčná.

Co byste ráda ve svém profesním životě dokázala?

Chtěla bych být dobrý jezdec a neustále se zlepšovat, jak v práci, tak i v dostihu, dokázat to, že být holka, není slabina.

Vím, že u koní mnoho času na další zájmy nezbývá, přesto se zeptám, co vás baví, když se najde chvilka volna?

Pořád studuji, takže se točím víceméně jen mezi školou a stájí. Ve volném čase jezdím za rodinou a přáteli, chodím na procházky nebo běhám.

Každý kdo v nějaké profesi začíná, mívá zpravidla svůj vzor, máte i vy někoho takového?

Nemám, samozřejmě jsou jezdci, na kterých nějaké věci obdivuji, ale že bych si řekla, chci být jako on/ona, to ne.

U koho aktuálně působíte a na co se nejvíce těšíte na prahu nové sezóny?

Působím v Dostihovém centru Osvinov u trenérek Pavlíny Baštové a Alžběty Faltejskové. Těším se, co mi sezóna 2023 přinese a především na stájového koně Pavlíny Baštové Cape Witchera, kterého bych měla tuto sezónu jezdit.

foto: Adriana Šmídlová a archiv Lenky Neprašové