Byla vycházející hvězdou španělského turfu, když se z rodinných důvodů rozhodla vrátit domů. Domů do Jablunkova, odkud pochází a kde má své kořeny. Miloslava Sedláková, sympatická, vstřícná, empatická žena a především dobrá jezdkyně, která potvrzuje pravidlo, že nemusíte člověka znát roky, abyste s ním našli společnou řeč…

Jak hodnotíš svou první sezónu po návratu do ČR, do níž jsi naskočila na konci června?

Vloni jsem chytla jen tři měsíce, takže žádné zázraky jsem nečekala. A i když se mi ani jednou nepodařilo zvítězit (v Bratislavě na začátku října v sedle Subacia trenéra Chodúra ji od vítězství dělil pouhý nos – pozn. red.), myslím, že to nebylo špatné. Celkem jsem jezdila, absolvovala jsem i dvojkový dostih v sedle Miram a „proskočila“ jsem se v hyrdách i steeplechase. Sezóna byla tedy z mého pohledu lehce nad očekáváním, vezme-li se v úvahu, že mě v ČR takřka nikdo nezná.

Již zítra, tj. na Velký pátek, odstartuje na pražském závodišti ve Velké Chuchli sezóna 2023. S jakým přáním nebo snem do ní vstupuješ?

Letošní sezóna pro mě nemohla začít lépe. Už teď se mi splnil sen, protože hned při prvním dostihovém dnu pojedu v Chuchli jedničkový dostih, sprinterský Gomba handicap. A i kdyby to dál už takto nepokračovalo, už teď mám smluvených pár stálic od trenéra Bělky, za což jsem moc vděčná. Jinak když se bude dařit od počátku, mohla by to být sezóna nadmíru uspokojivá.

V tradiční Gombě budeš jezdit Manollu od trenéra Zdeno Koplíka. Klisnu, která disponuje na jaře slušnou formou a umí překvapit. Co si od tohoto rita slibuješ?

Koukala jsem na velkou část jejích dostihů, jak úspěšných, tak i neúspěšných. Snažila jsem se analyzovat, jaká dráha jí sedne, jaké závodiště jí vyhovuje, co bude říkat na distanci, odskok z boxů, apod. Kobylka se mi líbí moc, je to bojovnice, a když budeme mít v cílové rovince prostor, může pěkně zamíchat kartami.

Minulý rok sis vyzkoušela i překážkové dostihy – plánuješ v tomto trendu pokračovat nebo by ses i v letošním roce ráda naplno věnovala rovinám?

Překážkové dostihy mě moc baví díky kobylce, kterou jsem v minulosti vlastnila, protože ona skákala jako anděl. V překážkových dostizích mám stále čtyřkilogramovou úlevu, což může být pro trenéry lákavé, na druhou stranu však, co se týče překážkových dostihů, stojí proti mně má váha. I když jsem přes zimu zkoušela neomezený jídelníček (někteří moji známí nechtěli věřit, kolik se toho do mě vejde), s váhou jsem se nedostala na víc než 52,5 kilogramu. Každopádně pokud budu mít opět letos možnost jet překážkový dostih, budu jen ráda.

Máš malou dcerku, která ti fandila už ve Španělsku, a tak předpokládám, že i doma v ČR, kde má rodinné zázemí, maminku nadšeně podporuje…

Moje Kristýnka mě v závodech vždycky podporuje, a když zrovna nemůže jet se mnou, loučí se mnou vždy se slovy: „Mami, vyhraj!“

Kristýnka vyrůstala ve Španělsku, jak si v novém prostředí zvykla a co už jste, děvčata, všechno stihla?

Především jsme se snažily užít si naši první opravdovou zimu. Postupně ji seznamuji s krásami přírody a zvířectvem všeho druhu, protože v Madridu přece jen takové možnosti nebyly. Takže ve zkratce se dá říct, objevujeme společně, co se dá vidět a zažít v ČR, a že toho není toho zrovna málo… Každopádně si myslím, že je z Česka nadšená a teď se asi nejvíc těšíme, až začneme jezdit na hrady a zámky.

Když jsme se společně bavily v září loňského roku, hledala jsi práci a hovořila i o nabídce na ježdění z Velkých Karlovic. Jak to nakonec dopadlo, kde jsi našla uplatnění?

Momentálně jsem zaměstnaná na Městském úřadě u mě v obci, na odboru přestupků. Řekněme, že jsem dostala nabídku zaměstnání v místě bydliště, která se neodmítá…Takže pracuju jako úřednice, ale jakmile to jde, dojíždím na tréninky k Radku Holčákovi do Velkých Karlovic. Jelikož do budoucna plánuji, co se týče zaměstnání, asi ještě jednu změnu, mohla bych pak dojíždět na tréninky častěji, zatím ale nebudu předbíhat…

foto: Zenon Kisza a archiv Míly Sedlákové