Vystudovala střední zemědělskou školu v Brandýse, miluje fialovou barvu a chvíle strávené se svou dcerou Helenkou. Pavlína Kacerová, sympatická a milá dívka narozená ve znamení býka, čemuž jasně odpovídá její povaha – dlouhý klid následovaný „bouřkou“, po níž se rychle vyčasí. Talentovaná amatérská jezdkyně, která si ze sebe umí dělat legraci a s přítelem Slávkem Jochmanem žije svůj sen v zámeckých stájích Belcredi, kde se věnuje přípravě dostihových koní a chovu anglického plnokrevníka.

Kdy a kde jste se se Slávkem seznámili? Byla to láska na první pohled?

Seznámili jsme se v centru Darhorse u trenéra Allana Petrlíka. Já tam pracovala od října a Sláva nastoupil v lednu následujícího roku. Láska na první pohled to úplně nebyla – nějakou chvíli trvalo než jsme si k sobě našli cestu. A pak jsme začali chodit na procházky, tím to celé začalo. Až po pěti letech jsem se dozvěděla, že se o mě ten „darebák“ vsadil… (smích).

Jakou vlastnost na svém partnerovi nejvíce obdivujete a čím vás dokáže naštvat?

Obdivuji na něm, že si dokáže se vším poradit, ať je situace jakákoliv. Nejčastěji mě naštve tím, že když si něco zamane, nenechá si to vymluvit.

Spolu vychováte malou dcerku Helenku, komu z vás se více podobá a jaký je její vztah ke koním?

Povahou je určitě po mně a vzhledem více po tátovi. Koně se jí líbí, ostatně už od tří let jezdí dostihy poníků.

Dostihy poníků umí být občas pěkná divočina, nebojíte se o ni?

Ani ne, doma už jezdí sama, ale na dostizích jen s pomocí vodiče. Máme totiž strach z toho, aby náš malý poník, na kterém závodí, nepodběhl bariéru a nenechal ji tam.

Takže už roste nová generace, která bude pokračovat ve vašem poslání?

To, že by jednou chtěla jezdit dostihy, Helenka už naznačovala. Chce totiž jezdit Juvanu. Zatím je ještě moc malá, jestli jí odhodlání vydrží, to se teprve uvidí.

Se Slávkem jste spolu doma i v práci – jak často dochází mezi vámi k výměně názorů? Jste podobné povahy nebo naprosto rozdílní?

K výměně názorů dochází poměrně často, ale vždycky to nějak vyšumí a vše je zase hned v pořádku. Povahu máme rozdílnou, já jsem trošku ''magor'' a Sláva spíš kliďas.

Všeobecně se o vašem partnerovi ví, že rád a dobře vaří. Co vám osobně od něj nejvíc chutná a co preferuje malá?

Nejvíc mi chutnají jeho omáčky. Helenka by nejraději jedla jen párek v rohlíku, ale má ráda i ovocné knedlíky nebo guláš od táty.

Co nejraději společně podnikáte, když se najde chvilka volna?

Když máme čas, nejraději objíždíme zoologické zahrady. To je ideální zábava pro všechny tři.

Kromě dostihových a provozních koní se věnujete i chovu. Co osobně vy máte z této práce nejraději?

Já žiju pro dostihy, i když chov je také super. Pokud se vše podaří a vykoukne na vás malé hříbě, je to skvělý pocit...

Amatérsky jezdíte dostihy a s přítelem připravujete dostihové koně, máte nějaký dostihový sen, který byste si ráda splnila?

Máme teď v přípravě velmi specifickou klisnu jménem N'oublie Pas. Je to malá klisna, která má svojí hlavu a kdyby se podařilo ukázat s ní, co nám předvádí v práci, bylo by to super. Teď bych si ji měla jezdit ve Slušovicích, a pokud by se nám spolu podařil dobrý výsledek, byla bych šťastná.

Kdybyste měla charakterizovat váš vztah jednou větou, jak by zněla?

Je to jízda, ale stojí za to!

foto: Pavla Pechmanová, Tereza Bartoníková, Romana Nevěřilová a archiv Pavlíny Kacerové