Moc velkou radost v posledních dnech mi udělaly výsledky prvních klasických dostihů ve Velké Británii. Jsem velký fanoušek Oisina Murphyho i Frankieho Dettoriho a to, že oba vyhráli po jednom klasickém dostihu, je pro mě osobně skvělá zpráva. Zvlášť Frankieho příběh tady stojí za velkou pozornost, když se dlouho zdálo, že by si rád sehnal rito na startu Kentucky Derby a anglické klasiky vynechá, nakonec ale angažmá v Americe nezískal a mohl se v rámci rozlučkové sezóny ukázat v Newmarketu. Za mě to bylo jedině dobře.

Samotné Kentucky Derby pro mě zase znamenalo rozpaky z toho, jak na tom jsou dostihy v Americe. Mítink v Kentucky měl další problémy se zraněnými koňmi, krátce před dostihem škrtli favorita Forteho a pak se objevila informace o jeho pozitivním dopingu z loňska – to jsou všechno informace, z kterých nejde mít radost. Dostihy v Americe se v těchto věcech motají a určitě jim to hodně škodí i na veřejnosti.

Hodně mě překvapilo, když se japonský Equinox neobjevil na přihláškách pro Vítězný oblouk. Když suverénně vyhrál v Dubaji, měl jsem to za hotovou věc. Mluvil jsem o tom i s Christophem Lemairem, který ho jezdí, a prý se s ním chtějí soustředit na japonské dostihy. Tady mě napadá jediné vysvětlení – asi chtějí ukázat světu, že n pro ně jsou nejdůležitější jejich dostihy, Japan Cup Arima Kinen, že tam je to ta úplná špička.

Tady v Německu se o víkendu vrací na dva dny Bajuržan Murzabajev a já se na něj moc těším. Budu v Badenu na celý mítink a doufám, že budeme mít možnost zajít si na večeři. Andre Fabre, který do Německa moc nejezdí, posílá tentokrát klisnu a zřejmě doufá, že jí Murzabajev pomůže vyhrát dostih znalostí prostředí. Uvidíme, jak se mu v tom povede, zatím jsem ale moc rád, jak se ve Francii prosazuje…