Pochází z Bratislavy, vystudovala střední veterinární školu a poté co patnáct let strávila u dostihových koní jako pracovní jezdec a ošetřovatel, nyní pracuje v síti obuví Deichmann jako zástupkyně vedoucí. Andrea Suchovská-Brozsova, usměvavá blondýnka narozená ve znamení Kozoroha, která bere svět z té veselejší stránky, má ráda sport, dobrou společnost a italskou kuchyni. Její největší láskou jsou však její tři kluci – zanedlouho tříletý Maxim, třináctiletý Nicolas a v neposlední řadě životní partner, vítěz loňského ročníku Velké pardubické – Lukáš Matuský.

Kdy a kde jste s Lukášem seznámili?

S Lukym jsme se seznámili ve stáji, když mu bylo 14 let, takže už se nějaký ten pátek známe. Protože jsem o kousek starší, láska na první pohled to úplně nebyla, nicméně osud nás dal před devíti lety dohromady.

Co na svém partnerovi nejvíce obdivujete?

Obdivuji na něm, jak svědomitě se na každý dostih připravuje. A je jedno, zda jde o dostih nejnižší kategorie nebo grupu. V tomto režimu vydrží celou sezónu.

Dokáže vás také něčím naštvat?

To umí znamenitě, však také devět měsíců z dvanácti je protivný. Celou sezónu jede na 100 % a pak si to u mě žehlí, i k tomu ho však musím tak trochu postrčit. Dokáže být miláček i protiva protivný, a když si to sám přizná, často se tomu zasmějeme.

Po kom zdědil podobu a povahu váš syn?

Maxim je torpédo, neřízená střela už od narození. V tom bude asi po tátovi, ale má to i své přednosti, například má posunutý práh bolesti. I když někdy škaredě spadne, jen málokdy pláče. Podoba? Jak na Lukáše, tak i na mě a dědu, od každého kousek.

Váš partner patří mezi top 5 překážkových jezdců u nás. Jak se s jeho popularitou vyrovnáváte?

Moc ji neřeším. V dostihovém prostředí se pohybuju nějakých dvacet let, takže vím, jak to chodí.

Seznámili jste se u koní a ke koním máte oba pořád blízko i díky spoustě společných známých. Co Maxim? Už také projevuje zájem o koníky nebo u něj vítězí spíš autíčka, traktory, jako u jiných dětí?

Maxim se koní nebojí, a vždycky, když je možnost, se rád povozí. Jinak je to ale traktorista, hasič, nebo popelář. A přestože dokáže i hodně zlobit, jsem moc ráda, že ho mám.

Největším úskalím u žokejů bývá zpravidla váha. Jak se vaření pro rodinu a neustálé shazování řeší u vás doma?

Luky jí skoro všechno, jen během sezóny vynechává pečivo a přílohy k jídlu. Umí jíst za dva. Kdyby byla olympiáda ve zbytečném otevírání ledničky, kdy zjišťuje, zda tam není něco nového než před pěti minutami, určitě by vyhrál. Já vařím pro celou rodinu a on má na výběr: buď si dá uvařené jídlo, nebo si něco ukuchtí sám – nakrájí si zeleninu, salám, sýr nebo šunku. (smích)

Jak trávíte společný čas, když se najde volná chvilka?

V zimě jezdíme lyžovat a v létě rádi chodíme k vodě. Rádi také jezdíme do Merána, když je možnost zůstat tam pár dní navíc. Je tam opravdu krásně a nikdy si neodpustíme třeba výlet lanovkou.

Jste s Lukášem podobné povahy, nebo spíš protiklady, co se přitahují?

Spíš to druhé. Já jsem veselá a flegmatická, on náladový, na což jsem si už za ty roky tak nějak zvykla. Takže se spolu nenudíme. 

foto: Adriana Šmídlová a archiv Andrey Suchovsklé-Brozsové