Je mladá, atraktivní a svému muži je oporou nejen v životě osobním, ale i profesním. Petra Kantková, amatérská dostihová jezdkyně, která má za sebou 76 startů, většinou na provinčních a moravských drahách, nedaleko nichž, v Bučovicích, se svým životním partnerem Petrem Kantkem a dcerou Gabrielou žije. Vyučená cukrářka, kterou ovšem tento obor nikdy neživil, milovnice praktického sportovního oblečení a specialit od babičky, jejímž velkým hobby jsou zvířata všeho druhu, o které se s láskou stará….

Petro, kdy a kde jste se s Petrem seznámili?

Seznámili jsme se v Křižanovicích, kam jsem začala s kamarádkou chodit ke koním.

Byla to láska tzv. na první pohled?

Jiskra hned nepřeskočila, ale vzájemné sympatie tam byly a po čase se změnily ve vztah.

Jakou vlastnost na svém partnerovi nejvíce obdivujete?

Obdivuji jeho klid, s nímž umí řešit různé životní situace. Jen málokdy ho něco vyvede z míry, stále se snaží být nad věcí a v pohodě. Také se mi líbí jeho přístup ke koním. Často si vybírá ty problematické, kteří mají nějaké zlozvyky a s nadšením je pak veze domů (já jeho nadšení ne vždy sdílím). Každého koně bere jako svou osobní výzvu. Díky trpělivosti, klidu a důvěře přesvědčí téměř každého koně k ochotné spolupráci. A tohle se mi na něm líbilo hned od začátku. To, že byl vždy na koně hodný.

O svém partnerovi mluvíte s láskou a obdivem, existuje vůbec něco, čím vás dokáže naštvat?

Ano existuje a na to si asi nikdy nezvyknu… Je to jeho nedochvilnost.Stále má pocit, že je na vše čas, a ono to tak zpravidla není. To bych vyletěla z kůže (smích)…

Máte spolu krásnou malou téměř pětiletou dcerku. Po kom zdědila podobu a povahu a už se u ní projevují tendence následovat v oboru své rodiče?

Gábinka je vzhledově prý celý táta. Já to sice až tak úplně nevidím, ale všichni v okolí to tvrdí. Povahou je také celý on – tvrdohlavá a zarputilá, když si něco umane, tak to tak musí být. Po mě zdědila upřímnost ,,co na srdci, to na jazyku ". Už teď víme, že se ve světě neztratí. Od miminka s námi jezdí na všechny dostihy, koně miluje a moc ji baví. Už dokonce rozhoduje o trénování a diktuje nám, jak máme s koňmi pracovat. Po práci nám vždy řekne, jak jsme se jí líbili a také chce vědět, jak daný koník šel. Od dvou let už chtěla chodit cválat na velkých koních, ale to nejde. A tak má zatím svého poníka, i když ti velcí ji stále víc lákají…

S Petrem trávíte spoustu času společně, a to jak doma, tak i v práci. Dá se to přežít bez výměny názorů?

Jsme společně často, ale oba máme i své civilní zaměstnání. S koňmi pracujeme odpoledne a moc se nehádáme, spíš se vždy o všem pobavíme a řekneme si své názory a najdeme kompromis.

Jak často doma řešíte své svěřence a jejich starty?

Koně a dostihy u nás tvoří 99 % komunikace. Dostihy a koníky řešíme stále a už i malá se aktivně zapojuje.

Oba na první pohled působíte klidným dojmem, jak tomu je ale ve skutečnosti?

Myslím, že jsme oba dva klidní, jen ve mně je trochu víc temperamentu.

Jak trávíte jako rodina nejraději svůj volný čas?

Letos máme méně koní na běhání, takže ideální pro všechny je „klidný rodinný výlet na dostihy". Jinak se rádi setkáváme s rodinou, přáteli a podnikáme různé výlety. Vypnout asi úplně neumíme, což znají ostatně všichni, co mají koně. Když máte jednou zvířata, potřebují své…

Kdybyste váš vztah měla charakterizovat jednou větou nebo pár slovy, jak by zněla?

Nikdy se nenudíme (smích). 

foto: Adriana Šmídlová, Marcela Kozová, František Klauser a archiv Petry Kantkové