Známe se spoustu let, a proto vím, že má ráda hudbu, dobré jídlo, milou společnost a kvalitní víno. Helena Pejšková, od roku 2018 již paní Palíková, dcera úspěšné chuchelské trenérky a dostihová jezdkyně, která za svou kariéru získala celkem 33 triumfů (včetně vítězství v Memoriálu Harryho Petrlíka v sedle výjimečné Dally Hit), což je číslo konečné, vzhledem k tomu, že nyní se již naplno věnuje rodině. Maminka 4,5letého Matouše, kvůli němuž opustila s manželem Hong Kong a přesídlila do Brna, kde aktuálně žijí…

Helčo, kdy a kde jste se s Honzou poprvé setkali?

U mojí mámy, pro kterou jezdil, letos to už bude 21 let…

Byla to láska na první pohled?

U mě rozhodně ano, Honzovi trvalo 15 let, než mu to došlo (smích). Ne, to je samozřejmě vtip, tenkrát jsme byli oba ještě hodně mladí. Cestu k sobě jsme znovu našli před sedmi lety, kdy jsme se, vlastně docela náhodou, potkali. A za půl roku jsem se stěhovala do Hong Kongu.

Přes půl světa, do země s úplně odlišnou kulturou než je u nás…

Zpětně vůbec nechápu, jak jsem to zvládla. Byl to opravdu kulturní šok. Ale zároveň to bylo všechno i nesmírně zajímavé – nové, exotické a po celou dobu, co jsem tam žila, jsem se cítila jako na dovolené.

Co bylo z tvého pohledu nejtěžší?

Rozhodně odloučení od rodiny, kamarádů a koní.

Po letech spokojeného života jste se rozhodli pro radikální změnu, proč?

Rozhodně k tomu přispělo to, že máme Matouše. Bohužel Hong Kong se ubírá špatným směrem a my ho nechtěli poslat do tamního školního systému, v němž se už naplno projevuje čínský vliv. A když se k tomu přidal ještě můj stesk po Čechách a touha vrátit se do normálnějšího života, bylo rozhodnuto.

Tedy za vším hledej ženu, jak by řekl klasik… Komu se malý Matouš, kterému bude v prosinci už pět, více podobá?

Moje ségra Jája by řekla, že je to celej Honza, ale moje kamarádky tvrdí, že v něm vidí malou Helču. Mně se to špatně posuzuje, myslím, že má něco z každého z nás. A povaha? Asi dost podobně, je trochu vzteklej, což umíme být oba, ale zároveň je na svůj věk docela empatickej, občas jen koukám, kde se to v něm bere.

Jaké má malý šikula zájmy? Předpokládám, že zvířata miluje, ostatně jako celá vaše rodina…

Odmalička je do nich blázen, stejně jako do dinosaurů. Auta a podobné, typicky klučičí, věci ho celkem minuly. Koně má moc rád, určitě by rád i jezdil, jen k tomu není úplně příležitost. Zároveň tím, že oba víme, co to obnáší, a známe rizika, úplně ho tímto směrem nevedeme. Nicméně bych byla ráda, kdyby se to naučil a jen tak pro radost bychom si spolu mohli jednou zajezdit.

A co ty? Uvažovala jsi o návratu do dostihového sedla nebo je to pro tebe už uzavřená kapitola?

Myslím, že své už jsem si užila. Ježdění teď u mě pokulhává, protože není příležitost a musím říct, že trochu mě brzdí i zodpovědnost za Matouše.

Z Prahy jsi odešla za svou láskou do Hong Kongu a nyní žijete v Brně. Jak město, o němž mnozí tvrdí, že v něm nuda rozhodně není, vnímáš?

Brno má pro mě jednu podobnou vlastnost jako Hong Kong, a tou je anonymita (tím, že tu nikoho neznám), a ta, jak jsem zjistila, mi vlastně hrozně vyhovuje. Můžu se tu plně věnovat rodině i práci. Do Prahy, kam se vracím moc ráda, si to zase užiju po té sociální stránce – s rodinou a kámoškami. A tahle kombinace mě baví.

Našla jsi zde i pracovní uplatnění, jaké sis představovala?

Co se týče práce, pracuji stále pro stejnou společnost jako před svým odjezdem do Hong Kongu. Tam jsem pracovala z domova, v Brně máme pobočku, a když je potřeba, jezdím do Prahy. O to snazší bylo rozhodnutí o stěhování na Moravu.

Na Moravu, kde jste se vloni na podzim s Honzou vzali, jaké to bylo?

Svatba na Moravě už byla vlastně jen veselka. Oficiální svatbu jsme měli v Hong Kongu, kde jsme se brali, aby se tam mohl Matouš narodit. Bylo nám ale líto, že jsme tuto událost nemohli oslavit s rodinou a přáteli, a proto jsme se rozhodli si ji zopakovat – pro všechny a s obřadem. Moc jsme si to užili. A co bylo nejlepší? Vidět všechny lidi, které máme rádi, pěkně pohromadě, od toho podle mě svatby jsou…

Stala ses již podruhé paní Palíkovou. Co na svém muži, kterého si většina z nás vybavuje, jako velký talent, který pak rychle zmizel za hranicemi, nejvíce obdivuješ?

Ví, co chce a nenechá si do toho mluvit. Je pořádný a zorganizovaný, což já,chaotik k sobě potřebuju (smích). Moc si vážím toho, že se rozhodl hlavně kvůli nám vrátit do Čech, kde se mu totálně změnil život. Dodělává si školu a změnil práci. Sice je stále u koní, ale už v jiném odvětví – pracuje u jízdní policie ČR. Za tohle všechno ho obdivuju, protože to chtělo a chce hodně odhodlání.

Oba žijete prací a hlavní slovo má u vás váš syn Matouš. Jak nejraději trávíte čas, když jste spolu?

Nejčastěji asi s rodinou, ostatně rodinu máme oba dost velkou. A když můžeme, jedeme někam na výlet. Zároveň se ale snažíme si udržet i každý své koníčky. Honza jezdí na silničním kole a já si ráda zajdu na jógu.

foto: archiv Heleny Palíkové