Rozhovor se členem úspěšného dostihového klanu Nikolou Petrlíkem připravila pro redakci Dostihového světa Helena Burcal.
Prvního životního vítězství dosáhl Nikola Petrlík ještě jako jezdec-žák v sedle ryzáka Night Kinga, připravovaného matkou Ivonou. Sezóna 2012 znamenala v životě mladého jezdce zlom: nastoupil do moderní centrály stáje Rabbit Trhový Štěpánov v Pičíně a jezdeckých příležitostí výrazně přibylo. Avšak na začátku roku 2013 se rozhodl v Pičíně skončit.

S novým rokem jste se rozhodl změnit angažmá. Co vás k tomu vedlo?
Bylo to mé zatím největší rozhodnutí, nad kterým jsem dlouho přemýšlel, ale řekl jsem si, že to musím udělat. Nakonec rozhodla hlavně motivace posbírat zkušenosti u jiných trenérů, i když v Rabbitu mě toho taťka hrozně moc naučil, a jsem rád, že na mě byl někdy dost přísný. Dalším důvodem pro změnu prostředí bylo malé vyžití v Pičíně: do první větší vesnice je to odsud deset kilometrů, do Benešova asi dvacet… Většinu času jsem strávil jen v tamním areálu, což mi ze začátku ani nevadilo, ale postupem času už ano.

Jaké jsou vaše plány pro následující sezónu, chcete se někde usadit?
Plány na sezónu určitě mám. Dostal jsem nabídky z Moravy, zatím chodim jezdit jednotlivým trenérům a o stálém angažmá jednám. Zatím je vše na dobré cestě, ale konkrétní jméno si nechám až na začátek sezóny.

Dostihy jste začal jezdit později, než je obvyklé. Co vás přilákalo do sedla?
S dostihy jsem začal, až když si moje matka pořídila turistickou jízdárnu v Beskydech. Koupila mi hříbě jménem Night King – prvního koně, kterého jsem si vychoval od hříběte. Po nepodařené premiéře v Benešově, kde jsme skončili sedmí, druhý start, ve Slušovicích už vyšel a zvítězili jsme.

Jak vzpomínáte na své beskydské působení?
Velmi rád, i když podmínky na trénování nebyly a nejsou ideální. K dispozici je jedna sjezdovka a asi 700 dlouhá rovinka, kam se chodí kentrovat. Na rychlé práce jsme jezdili jednou týdně do Slušovic.

A jak se vám tedy líbilo v Rabbitu?
Tam mě práce opravdu bavila a jsem rád, že jsem pod tátovým vedením mohl pracovat. On má svůj režim a systém, umí si udělat pořádek, a to je dobře jak pro koně, tak pro lidi.

Uvažoval jste někdy o odchodu do zahraničí?
Ano, už to bylo i napůl domluvené, ale pak jsem si, i vzhledem k nabídkám z Moravy, řekl, že ještě letos zůstanu doma a po sezóně bych se do ciziny podívat chtěl. Poznat, jak to tam chodí, a hlavně se přiučit něco nového.