Pochází z Mostu, vystudovala aranžérství v Litvínově a než se začala naplno věnovat rodině, pracovala ve stáji pana Höcka, která se zaměřuje na všestrannost. Lucie Winklerová, drobná blondýnka narozená ve znamení štíra, která nemá ráda místa, kde se srocuje příliš mnoho lidí a miluje klid a přírodu, což sdílí se svým partnerem, kterým není nikdo jiný než překážkový žokej a trenér Martin Liška.

Lucie, kde a kdy jste se s Martinem seznámili?

Poznali jsme se u paní Tamary Křídlové. Láska na první pohled to úplně nebyla, nějakou dobu jsme kolem sebe kroužili, když jsem k němu chodila jezdit koně, co měl v tréninku.

Kdy nastal zlom a přeskočila jiskra?

To bylo v létě 2020 a na podzim už jsme spolu začali žít ve společné domácnosti.

Co na svém partnerovi nejvíce oceňujete?

Asi nejvíc jeho zapálení pro všechno,co se týká koní. Také je to skvělý otec, který mi se vším pomáhá.

Existuje něco, čím vás dovede spolehlivě naštvat?

Občas mě štve paradoxně tím, co na něm nejvíc obdivuji – tím, že je pořád v práci a doma tráví jen minimum času.

Společně vychováváte desetiměsíční dceru Aničku. Komu z vás se více podobá, ať už vzhledem nebo povahovými rysy?

Dost lidí říká, že je spíše podobná mně, ale je i skupina těch, kteří se přiklání k tomu, že je to celý Martin. Já v ní vidím zatím více sebe, ale pořád se to mění. Jakou bude mít povahu, to je zatím těžké odhadovat. Nijak zvlášť se neprojevuje, takže uvidíme později.

Své nadšení z koní však už umí dát náležitě najevo…

No jéje! Když vidí koně, celá se rozzáří a začne vřískat radostí. Aby také ne, když je s námi ve stáji každý den.

Oba se věnujete koním profesionálně, byli byste jednou rádi, aby i vaše dcera měla koně jako hlavní zaměstnání, nebo ji budete držet dál, protože tato práce je náročná a téměř nikdy nemá člověk volno?

Byli bychom rádi, kdyby měla koně třeba jen jako hobby. Martin už sní o tom, jak jednou spolu pojedou závod a v plánu už je i pořízení poníka….

Jak nejraději trávíte čas jako rodina? A máte vůbec někdy příležitost vyrazit na výlet nebo třeba krátkou dovolenou?

No jestli dostihy můžu brát jako rodinný výlet, tak ano. To většinou Martin sedí na koni a já s malou mu buď fandíme, nebo když mám hlídání, vodím jeho svěřence do dostihu. Na brněnské závodiště za námi pravidelně jezdí rodina, tak je fajn, když se všichni sejdeme. Dovolená je pro nás spíš prodloužený víkend někdy po sezóně, kdy koně i my máme nějaké to volno. Suverénně nejvíc času ale společně trávíme ve stáji.

S partnerem vás dělí poměrně značný věkový rozdíl, máte i přesto stejný vkus, co se týče hudby, filmů nebo třeba jídel, které máte rádi?

Na hudbě se shodneme, protože oba preferujeme české interprety. Na filmy u nás nebývá moc čas, ale když už, tak to jistí nějaká česká komedie. U jídla to máme jednoduché – vzhledem k tomu, že Martin drží povětšinu roku váhu, je skoro celý rok na rýži. Po sezóně pak u nás nejvíc frčí brambory. A co máme oba moc rádi, to je losos.

Oba máte rádi také koně, které společně připravujete ve Vápenném Podolu. Jak často si vyjedete jen tak na vyjížďku mimo práci?

To moc často nebývá, ne vždy totiž máme hlídání na malou. Tak si to snad jednou vynahradíme, až malá povyroste a budeme moci jezdit všichni tři společně.

Lidé kolem koní mívají zpravidla i spoustu dalších zvířecích mazlíčků, patříte do této kategorie, nebo vám stáj plná plnokrevníků úplně stačí?

Zatím žádná další zvířátka nemáme, protože není čas. Nicméně později, těžko říct…

Stále více se i v domácnostech skloňují finance, za co utrácíte konkrétně vy nejvíce?

Nejvíc utrácíme asi za jídlo. Jsme oba docela skromní a moc toho k životu nepotřebujeme.

Jste skromní a k tomu velmi pracovití. Jak vidíte budoucnost českého dostihového sportu a co by se v tomto směru podle vás mělo změnit?

Budoucnost českého dostihového sportu nevidím moc dobře, myslím, že to jde ruku v ruce s českým chovem, který už u nás pomalu ani není. Je to veliká škoda, protože výsledky českých odchovanců na drahách, ať už u nás nebo v cizině, jsou hlavně v poslední době výborné.

Působíte klidným vyrovnaným dojmem. Jste takoví oba nebo se u vás doma umí přehnat i bouřka?

Myslím, že s Martinem máme podobnou povahu. Jsme klidní, ale dokážeme se oba i rychle rozčílit…

Nevěřím, protože jste samý úsměv, možná i proto, že mateřství vám tolik sluší…

Je pravda, že roli maminky si užívám strašně moc. A protože cesta k malé nebyla vůbec jednoduchá, je to takové naše zasloužené štěstí.

S Martinem žijete společně tři roky, jak byste charakterizovala váš vztah, kdyby to mělo být jen jednou větou?

Hledali jsme se, až jsme si prostě zbyli (smích).

A úplně na závěr, máte nějaký sen, který byste si chtěla někdy splnit?

Jednou bych se ráda podívala do Melbourne na dostihy, to je takový můj sen…

foto: archiv Lucie Winklerové