Po roce, kdy se až tolik nedařilo, letos jezdí jako znovuzrozená. Lucie Fialová, jezdkyně, které aktuálně patří čtvrtá příčka v šampionátu profesionálních jezdců a před Martinou Havelkovou a Jiřinou Andrésovou vede bodovaný Ladies‘ Cup. Má po dvou jedničkových zásazích s ryzkou Classou a před sebou novou výzvu, a to vyhrát svůj první klasický dostih – Oaks.

Luci, v neděli se vyhoupneš do sedla Gratulace, která naposledy absolvovala Jarní cenu klisen na Slovensku, kde skončila sedmá. Jak vidíš vaše společné ambice v Oaks?

Věřím jí. Myslím, že jí úplně nesedlo to, že běhala ve Francii, ale nyní se zdá, že běhá s chutí a je ve formě. Těším se na ni.

Jaký průběh by sis pro vás přála?

Asi sedět v klidu někde uprostřed a pak to zkusit. Kdyby bylo hodně hluboko, nevím, jak by se s tím vypořádala, ale měkčí poklad, který by po deštích, co hlásí, mohl být, by jí neměl vadit, spíš naopak.

S jakým výsledkem bude spokojenost?

Vůbec nevím, kde bychom mohly být, s nejlepšími se porovnávala vloni, kdy většinu z nich dokázala porazit. Kdyby se to povedlo i v neděli, nezlobila bych se.

Po škrtnutí top favoritky a vítězky Českého derby Abhy je pole vcelku vyrovnané…

Myslím, že vyhrát může prakticky každý, třeba i my, což bych si moc přála.

A tvé přání se může splnit, protože jako stáj jedete na vítězné vlně.O tom svědčí i tři letošní triumfy tvé oblíbené Classy…

Měla zranění, nebyli jsme si tedy jistí, zda to bude ještě na běhání. Nahlas už se uvažovalo o chovu, ale majitel si přál, aby se vrátila a ona to zvládla ve velkém stylu, v plné parádě a takovým způsobem, který jsme, upřímně, ani nečekali. Vyhrála všechny tři dosavadní starty a prosadila se i proti hřebcům.

Poslední plný zásah v Memoriálu Josefa Dolejšího byl možná i lehce nečekaný, přestože o formě a klase Classy již nikdo nepochyboval…

Říkala jsem si, že by bylo úžasné, kdybychom i potřetí v řadě vyhrály, ale měla jsem pochybnosti. Navzdory své povaze byla totiž už v paddocku hodná, což není standard. Pořád jsem čekala, kdy to přijde, kdy začne zlobit a ono nic. Odhoplala k boxům, podívala se na soupeře a vyhrála, čímž nám všem udělala ohromnou radost.

Co dál čeká líbivou ryzku, kterou ty osobně máš z celé stáje nejraději?

To zatím nevím, možná bude v plánu i nějaké zahraničí, třeba Německo, ale to je spíš dotaz na trenéra. Spolu jsme to ještě neprobírali.

Předloňská sezóna, kdy ses stala vítězkou Ladies‘ Cupu a získala tři vítězství na jedničkové scéně, byla prozatím tvou nejúspěšnější. Letos máš ale také slibně nakročeno, s devíti triumfy jsi „na dostřel“ nejlepším třem nejlepším rovinovým jezdcům…

Je to super, vidět se zase vepředu, zvlášť když vloni to bylo jinak. Zase sedím na dobrých koních, co jedou, a to člověka nakopne. Co bych si přála? Ráda bych letos stihla titul žokeje, ale uvědomuju si, že k němu nemám až tak úplně blízko. Dělí mě od něj pořád devět vítězství, což je počet, který jsem prozatím získala za první polovinu sezony. Co bych vážně nechtěla? Zastavit se na čísle 49, abych musela čekat na poslední čárku na příští rok.

U koní moc volna nebývá, přesto někteří i v létě vyšetří pár dní na krátkou dovolenou. Jak je to u tebe?

Dovolenou mám za 14 dní a ještě vůbec nevím, co budu dělat. Určitě nepojedu k moři, ale nějaký ten výlet po Čechách a procházky přírodou to jistí.

Jaký je tvůj tip na letošního rovinového šampiona?

Nejlepší by bylo, kdybych to mohla být já (smích). Moc dobře jezdí všichni tři, navíc David má náskok, který si myslím, už podrží až do konce. Komu bych to přála nejvíc? Asi Milanovi, který ještě domácí šampionát na rozdíl od Adama a Davida nevyhrál a tento pocit nezažil.  

foto: Pavla Pechmanová, Petr Guth a Marcela Kozová