Loňská sezóna byla prozatím jeho nejúspěšnější v kariéře. Poté co v její první její části vedl překážkový šampionát a získal na své konto cenný zářez v podobě vítězství v první kvalifikaci s Del Reyem, uspěl i v samotné Velké, když v napínavé koncovce finišoval se Sacamirem trenérky Petříkové na senzačním třetím místě za Mr Spexem a Talentem. I letošní rok zatím vychází sympatickému rodákovi z Koles u Kladrub dle jeho představ – v květnu si připsal padesátý triumf kariéry a v sobotu 19. srpna s vrankou Pomellou deklasoval soupeře v Letní ceně města Pardubic, nejlépe honorovaném dostihu pardubického mítinku.

Jakube, 8. května jsi v sedle desetileté Babilonie trenérky Veroniky Lempochnerové získal vysněné padesáté vítězství, a tím i titul žokeje. Co pro tebe osobně znamená a jaká je další tvá meta?

Titul žokeje pro mě znamená dosažení něčeho, co jsem si dlouho přál. Je fajn, že se to podařilo hned začátkem sezóny a ještě k tomu s klisnou, připravovanou manželi Lempochnerovými, pro které rád jezdím. Má další meta? Dojezdit sezónu tak, aby se mnou trenéři i majitelé byli spokojení. Co bude dál, to se uvidí. Vše co jsem chtěl jako jezdec dokázat, mám splněno a nic mě tedy netlačí…

Jen to vítězství ve Velké pardubické by asi potěšilo... A propos máš už na letošní ročník domluvené nějaké zajímavé rito?

Vloni se mi na poslední chvíli ozval Radim Petřík a angažoval mě do sedla „Sáčka“, koně, který byl skvěle nachystaný, a který, kdyby se mi podařilo v koncovce být blíž soupeřům, mohl zle potrápit i vítězného Mr Spexe… Letos zatím žádné angažmá nemám. Trochu jsem doufal, že mého parťáka Del Reye, s nímž jsem vloni v květnu vyhrál kvalifikační dostih, přestanou trápit zdravotní potíže, nicméně teď už je jasné, že i tento rok vynechá…

V sobotu jste s Pomellou výrokem „velmi lehce daleko“ ovládli hlavní dostih odpoledne – Letní cenu města Pardubic. Co se v prvním jejím letošním startu před dvěma měsíci stalo, že nedokončila a jaké jsou dalšívaše společné cíle po tomto úspěchu?

Pomella při svém prvním startu doplatila na nesmyslené propozice, které nutí kvalitní české koně běhat zjara v zahraničí. Když vloni na podzim vyhrála Křišťálový pohár, vydělala peníze, jež jí v podstatě znemožnily absolvovat adekvátní premiérový start doma. Rozbíhala se tedy ve Zlatém poháru, kdy soupeři byli nad její síly. Tento dostih byl pro nás od začátku ztracený – nebyla to vůbec ona, a proto jsem ji raději zastavil, aby neztratila chuť do dalších startů a vyplatilo se. Po „návratu“ na její oblíbené proutěnky, nebyl sebemenší problém. Celý dostih šla s chutí a dvě překážky před cílem už jsem ji už mohl nechat jen volně cválat, protože všechny porazila rozdílem třídy. Po dostihu byla v pořádku, a tak naším dalším společným snem je obhajoba Křišťálového poháru.

Se šesti vítězstvími aktuálně držíš třetí příčku v tuzemském šampionátu překážkových jezdců, jaký je to pocit?

Je to asi zatím nejlepší pozice, na které jsem kdy byl, poté, co se dostihová sezóna přehoupla do své druhé poloviny. Jsem rád, že i z tak malého počtu startů jsem dokázal šestkrát vyhrát. Víc to neřeším a jediné, co si přeju, abych ve zdraví dojezdil sezónu a aby se mnou byli trenéři a majitelé spokojení.

Pomalu a jistě nám končí léto – jak sis ho užil s dcerou a přítelkyní?

Natálku jsem měl u sebe v červenci, kdy jsme spolu vyrazili na Šumavu. Před nedávnem se pak společně s bratránkem zúčastnila Hobby Horsing závodů, což jí moc baví, a kam ji vždycky rád doprovázím. Jinak klasická dovolená u moře mě neláká. Raději s přítelkyní trávíme čas v ČR, kdy si zajdeme do kina, zaběhat, projet se na kole nebo jen venčíme fenku Milky.

Na moře a palmy tě tedy neužije, jak si tedy představuješ ideální relax?

Ideální dovolená je, když si můžu doma v klidu sednout a sledovat kvalitní fotbalový zápas. V zimě pak odpočívám po nocích u hokejové NHL. No, a jinak výlety. Těch není nikdy dost, je potřeba se zajet někam podívat, aby se všechno netočilo jen kolem koní.