Byla objevem loňské sezóny, letos se však českému publiku poněkud vzdálila. Není to však tím, že by ztratila něco ze svého umu, naopak, svou kariéru buduje nejen v Čechách, ale i na Slovensku, kde se jí daří. I díky tomu je na jejím letošním celkovém kontě už 14 vítězství, což je o tři více, než má aktuální leaderka tuzemského dámského šampionátu  Alena Plimlová. V neděli si sympatická Petra připsala triumf z nejcennějších, když vyhrála druhý ročník Poháru Laty Brandisové v sedle hnědáka stáje Epona Sea The Night...

Peti, vaše vítězství se svěřencem Tomáše Váni vypadalo vcelku přesvědčivě, jaký byl průběh?

Průběh nebyl úplně podle mých představ. Od startu až do oblouku ano, ale když se zatočilo do cílové roviny, pole se semknuto a mně se zavřela cesta, kterou jsem chtěla jet. Poté, když jsem našla konečně místo, asi v půlce roviny, mi vypadla pravá otěž, ani vlastně nevím proč, takže pár metrů jsem vyjížděla koně a současně ji hledala. A když jsem ji našla, opět se mi stopa zavřela a já musela znovu hledat místo. Nakonec jsme se ale probojovali dopředu, a protože jsem věděla, že Sea The Night má dobrou koncovku, tušila jsem, že se vítězství povede. Z mého pohledu to byla nejhorší jízda toho dostihové dne.

Nebylo to tedy zdaleka tak jednoduché, jak to z pohledu laika vypadalo. Jaké soupeře jste si nejvíce hlídala?

Soupeřem pro mě byl každý. Nikdy nevíte, jak se dostih povede, ale nejvíc jsem si asi hlídala loňskou vítězku tohoto dostihu Trezy Lady. Pan Nieslanik má koně vždycky nachystané a běhají mu dobře.

I přes „komplikace“ všechno klaplo, jak mělo a mohla jste se radovat z krásného poháru, zhotoveného právě pro tento dostih…

Byla to pro mě čest, že jsem se mohla tohoto dostihu zúčastnit a ještě ho vyhrát. Ráda bych poděkovala trenérovi Tomáši Váňovi, že mi dává tolik šancí v dostizích. Z vítězství jsem měla velkou radost, ale nemohla jsem si ho ani užít, protože v posledním dostihu jsem měla pád, a tak jsem spíše řešila, co se mnou bude dál.

Pád, ke kterému došlo ještě v padoku a jenž nevypadal vůbec dobře… Co se přihodilo?

Kobylka byla v padoku klidná, ale asi měla až příliš velkou radost z toho, že jsem na ni sedla a začala vyhazovat. Já to neuseděla a spadla jsem na beton. Blbě, pravou stranou těla. Na to, jak to hrozně vypadalo, vyšla jsem z toho docela dobře – mám jen pohmožděné chodidlo a zašitý loket. Doufám, že už o víkendu budu moci jezdit, ale když mi to zdraví nedovolí, nic s tím nenadělám. Udělám ale všechno pro to, abych jezdila.

...jezdila třeba v sobotu v ČR a v neděli na Slovensku, kde letos doslova řádíte. Prozraďte kouzlo, kterým jste očarovala místní trenéry?

Kouzlo v tom žádné není, ale je pravda, že na Slovensku dostávám více šancí na lepších koních. Už vloni mě hodně posazoval Marián Štangel, Jaro Línek i Zuzana Kubovičová a už to nějak jelo samo. Jsem ráda, že spolupráce trvá dodnes a doufám, že vydrží i nadále.

Letos už jste vyhrála 14 dostihů, jak hodnotíte probíhající sezónu ze své perspektivy?

S letošní sezónou jsem nadmíru spokojená. Jediný cíl, který jsem letos měla, a to dosáhnout 11 vítězství jako vloni, jsem si splnila a všem za to moc děkuji. Protože letošní rok je pro mě, co se týče osobního života, celkem těžký, jsem ráda, že mám koně a dostihy, které mě udržují nad vodou. Upřímně jsem ani nečekala, že by se mohlo dařit, tak jako vloni.

Máme druhou polovinu září a na čele šampionátu profesionálních rovinových jezdců je s luxusním náskokem David Liška. Myslíte, stejně jako většina vašich kolegů, že už triumf v šampionátu nepustí?

Myslím, že David má dobře našlápnuto a bylo by zajímavé, kdyby ho ještě někdo předběhl. V podstatě všechno je ještě možné a nic není rozhodnuto…

S čím budete spokojená po skončení aktuální sezóny? 

Jak už jsem zmínila, tento rok je pro mě celkově hodně hektický. Budu tedy ráda, když vše ve zdraví zvládnu. Zbytek už je jen třešničkou na dortu. Nicméně doufám, že příští sezónu budu jezdit ještě lépe a budu se dál zdokonalovat. Hlavně se chci vyvíjet. 

foto: Chuchle Aréna Praha