Vloni se stala první českou šampionkou a ani letos nezahálí. Ačkoliv aktuálně figuruje s osmi vítězstvími „až“ na jedenácté příčce šampionátu rovinových jezdců, v kolonce jejích jedničkových úspěchů přibyly letos hned tři nové zápisy. Navíc o dva z nich se postaral český odchovanec Vévoda, kterého společně s manželem Dušanem připravuje v dostihovém centru Zámrsk. Kam dál bude směřovat hvězda žluto-černých barev a jak se naší reprezentantce líbilo na utkání rovinových jezdkyň v Madridu, i na to jsme se zeptali v několika otázkách…

Jiři, o víkendu ses zúčastnila prestižního utkání rovinových jezdkyň v Madridu, co tě na akci nejvíc překvapilo?

Jednoznačně publicita. Opravdu s námi zacházeli, jako by přiletěly hvězdy. Byla tam spousta fotografů, vytiskly se pohlednice, dokonce i známky. Na druhou stranu, když už to organizátory stálo tolik peněz nás všechny hostit a platit letenky, divím se, že jsme jezdily jen ve třech dostizích kategorie D. Další, co mě překvapilo, byl styl jízdy některých jezdkyň.Netaktizovalo se,naopak se jelo od začátku naplno a nebezpečně. Např. Nanako ve druhém dostihu šla po startu z venkovní pozice přes polovinu pole a vůbec neřešila, jestli má pod sebou koně.Občas se stane,že některé situace nemůžete ovlivnit nebo jen těžko,ale když jedete nebezpečně vědomě, je to neomluvitelné. Takže to byla další věc, co mě překvapila. V tomto složení bych nečekala,že to budou na pohled nehezké dostihy.

Koně, které jste jezdily, vám přidělil los…

Na los jsem měla bohužel smůlu. Jezdila jsem tříletého Artsvelta,Sidneyho a Irmu. Artsvelt dostal hodně zabrat už jako dvouletý a myslím,že byl i dost bolavý.Držel mi celou dobu levý koutek a měla jsem problémy ho vůbec udržet u pole.Nejvíc se mi líbil Sidney,velké přerostlé dítě. V rovině pěkně nastoupil a asi by i stihl tabuli,ale jak ho začali přivírat koně zvenčí, zalekl se,že nemá dost místa, a zastavil se. Špatný kůň to ale nebude.

I když los pro tebe nebyl zrovna šťastný, věřím, že celkově sis dostihový víkend užila… Je něco, co bys ráda pochválila, vyzdvihla?

Určitě dráhu, která byla dobře nachystaná. Celkově to mají v Madridu moc hezké. Paddock je lemovaný stromy aby měli koně stín, zázemí pro jezdce je taky slušné, moc se mi tam líbilo.

Takže pokud by přišla nabídka, reprezentovat naši republiku i za rok?

Nejspíš bych se zúčastnila a doufala ve šťastnější los.

Která z jezdkyň, které jsi při této příležitosti poznala, tě jezdecky a lidsky, nejvíc oslovila?

Jezdecky se mi nejvíc líbila asi Francouzka Marlene Mayer a pak Angličanka Elisha Whitthington. Neuspěla ani jedna.Jinak já trávila nejvíc času s krajankou Denisou Sikorovou, takže s ostatními jsme se spíš jen pozdravily nebo prohodily pár slov.Sympatická byla třeba Nanako z Japonska, která působila hodně skromně a taky Marlene,ale na to,abych je poznala víc, jsem s nimi strávila málo času.

Akce se konala v Madridu, nádherném městě, kde se dá vidět spousta míst a kde kráčela historie. Stihla jsi, aspoň zběžně, navštívit nejznámější památky?

Z Madridu jsem toho moc neviděla.Vše se točilo jen kolem šampionátu.Po příletu jsme se sešly s Denisou a společně prošly dráhu.Pak jsme se zúčastnily setkání s organizátory a poté byl už čas jít spát. Druhý den ráno jsme jely na závodiště a po dostizích byl společný oběd, po němž jsme se vracely na hotel. Takže z Madridu jsem viděla jen závodiště, stáje a letiště, nic víc (smích).

Letošní tuzemská sezóna má před sebou (po zrušení svatováclavských dostihů v Lysé) už jen sedm rovinových mítinků, jaká byla a je z tvého pohledu?

Letošní sezóna není pro mě zdaleka tak úspěšná jako ta loňská vzhledem k počtu vítězství. V tomto směru spokojená nejsem. Nicméně vyhrála jsem letos tři jedničky, a na to jsem čekala dost dlouho.

Nepochybně a účet ještě není uzavřen, je tu ještě Vévoda a šance trefit „bingo“ v podobě Ceny prezidenta…

S Vévodou se chystáme 3.října do Berlína a pak by měl jít ještě Cenu prezidenta, nicméně bude samozřejmě záležet na tom, jak stráví ten dostih v Německu.

foto: Jana Syručková, Petr Guth a archiv Jiřiny Andrésové