Když jsme si povídali naposledy, jeho hlavním přáním, poté co restartoval svou jezdeckou kariéru, bylo, aby zůstal zdravý. To se mu tři měsíce dařilo, než přišel v sobotu 23. září pád. Na první pohled nevinně vyhlížející pád z dvouletého ryzáka Maxmiliána, který sympatického mladého muže vrací zpět na startovní čáru, protože několik týdnů bude mimo. Co se vlastně přihodilo, jak dlouhá bude rekonvalescence i zda má již své favority pro nadcházející Velkou, jsme se zeptali Nikoly Petrlíka…

Niky, co se v sobotu stalo?

Byl to dostih pro dvouleté koně, takže tam bylo hodně koní, kteří běhali poprvé, všechno se teprve učí a dostihy jsou pro ně novinka. Jelikož to byl dostih na 1400 metrů, byl start blízko frekventované Strakonické. Jezdil jsem našeho Maxmiliána, koníka, který je celkově hrozně hodný, ale je to trochu „posera“. Bojí se o sebe a má strach také ze všeho, co je pro něj nové, dokud si sám neověří, že se nic nestane. Když jsme krokovali za boxy, projela pro silnici hodně nahlas motorka a jak to řidič „otúroval“, on se toho lekl. Dvakrát hodil svíčku, první jsem ještě useděl, ale při druhé, kdy narazil do jiného koně, už ne. Dopadl jsem na levou stranu a bohužel přímo za koně pana Kalčíka, který tam zrovna Aleně Plimlové dotahoval übergurt. Jak jsem dopadl, tak se tento kůň lekl a vykopl po mně. Trefil mě do stehna, a to už jsem věděl, že asi nikam už nepojedu.

Tvé zranění dlouho vypadalo velmi vážně, několik minut jsi byl v péči lékařů, hovořilo se dokonce o přivolání vrtulníku...

Bylo podezření na zlomenou stehenní kost a bolelo to jako čert. Ono to nakopnutí téměř vždy hodně bolí. Zlomení stehenní kosti se bohudíky nepotvrdilo a konečná diagnóza je tedy přetržený stehenní sval.

Což nevypadá na první dobrou tak závažně, nicméně v tvém případě bude nutný delší klidový režim…

Ten stehenní sval se skládá ze čtyř svalů a já mám zrovna mezi těmi svaly něco zduřelého a zpřetrhaného, společně s nahromaděnou krví, tudíž to tlačí jak na horní, tak i na dolní sval a je nutný klid o berlích. Když jsem byl na kontrole, hned jsem avizoval, že bych po víkendu chtěl do sedla, nicméně neúspěšně. Doktor na mě koukal, jestli jsem se náhodou nezbláznil. Pak mi ale vysvětlil, co vlastně mám. A jestli prý nechci víc trpět, musím tomu dát alespoň dva až tři týdny klid a chodit o berlích. Do tréninku bych se měl vrátit do dvou týdnů a další Chuchli už bych chtěl jezdit.

Již za týden nás čeká nabitý pardubický víkend, jehož vrcholem bude překážkový svátek roku – Velká pardubická. Sleduješ jako rovinový jezdec překážkové dostihy a pokud ano, máš už tip na letošního vítěze? Případně koně, či jezdce, kterému bys to přál?

Sleduju převážně ty větší dostihy, jako bylo třeba minulý víkend Gran Premio v Meránu a pak Velkou pardubickou. Když se kouknu na letošní Velkou z hlediska obsazení, mám velkou důvěru v Talenta a Mr Spexe a docela bych si přál aby „Špek“ vítězství obhájil. Co se týče jezdců, hrozně moc jsem přál vítězství Lukáši Matuskému, který měl na začátku sezóny vážnější úraz, dal se dohromady, stihl vyhrát v Chuchli, nicméně bohužel v Meránu po pádu skončil opět v nemocnici a jezdit letos nebude.

Mnozí říkají, že Velká je nejlepší v televizi, můžeš to ze své zkušenosti potvrdit, nebo vyvrátit?

Rád jsem v centru dění, protože tam vládne krásná atmosféra. Kdo to nezažil, nemůže tvrdit, že je Velká lepší v televizi. Letos to asi už nevyjde, takže se budu muset spokojit s přenosem a jen doufám, že všichni dojedou zdraví. Den předtím jsem v Pardubicích měl jezdit Zimní královnu, bohužel stalo se, co se stalo, tak hlavně, abychom byli všichni zdraví. 

foto: Pavla Pechmanová