Když letos v březnu získala premiérové vítězství v Itálii v sedle valacha Kings Rocka, zřejmě netušila, kolik zajímavých jezdeckých příležitostí jí následující měsíce přinesou a že se stane překvapením dostihového podzimu. Lenka Neprašová, sympatická usměvavá dívka, která se jako jediná česká jezdkyně dokázala naplno prosadit ve třech po sobě následujících víkendech na třech profilově zcela odlišných závodištích, a to v Brně, Pardubicích a Mostě a jež výkony v sedle jen potvrzuje své tvrzení, že být holkou není žádná slabina…

Leni, co víkend, to vítězství, přesně takhle vloni sbírala čárky první česká rovinová šampionka. Jaké vítězství vás letos nejvíce potěšilo?

Nejvíce mě potěšilo vítězství s Kingston Lilly v Brně. Lilly je v tréninku u rodiny Vocáskových v Němčicích a v době, kdy jsem u nich pracovala, to byla moje oblíbená kobylka na ježdění. Když mi pan Vocásek volal, že mě na ni posadí do dostihu, byla jsem neskutečně ráda a o to větší radost byla, když jsme spolu vyhrály.

Vítězství s Kingston Lilly v Brně bylo určitě cenné, nicméně se tak trochu očekávalo. Který triumf byl pro vás nejpřekvapivější?

Tak to zcela jistě vítězství s Virago Westminster v dostihu II. kategorie na pardubickém závodišti.

Brno, Pardubice, Most, Netolice, ale i italské Treviso, to všechno jsou dráhy, na nichž jste letos dokázala zvítězit. Jak je z tohoto výčtu patrné, nedělá vám problém prosadit se jak na velkých drahách, tak i malých provinčních „báhnech“. Kde se vám osobně jezdí nejlíp?

To samozřejmě záleží koni, na kterém sedím. Když vyhovuje závodiště koni, kterého jedu, jede se suprově kdekoliv. Z překážkových drah mám pak nejraději Lysou nad Labem a Pardubice.

Když jsme si povídaly na jaře, říkala jste, že vaší prioritou jsou překážky, teď ale sbíráte úspěchy především na rovinách, tak jak to je?

Překážky jsou prioritou, to stále platí. Momentálně to mám nastavené tak, že když se sejde najednou rovinový den a někde jinde překážkový, kde budu mít koně, dám spíše přednost překážkám, ale i to se může změnit, protože přece jen je rozdíl, jet na jednoho koně do překážek nebo na tři do rovin. Jinak ráda jezdím obojí.

Máme za sebou vrchol tuzemské překážkové sezóny – Velkou pardubickou. Komu jste fandila a byla jste přímo na závodišti nebo u televize?

Byla jsem osobně přítomna a mými favority byli Sacamiro a Star.

Po hromadném pádu na Taxisu se nejen v médiích začalo otevřeně hovořit o úpravách některých pardubických skoků. Co na to, jako jezdkyně, která by se ráda do budoucna věnovala právě překážkám, říkáte?

Každý rok míchá kartami právě Taxisův příkop a letošek nebyl výjimkou. Úpravy Taxisova příkopu jsou za mě oprávněné, zdraví kluků a koní by mělo být na prvním místě. Jezdci, kteří ho skáčou, vědí, kde je chyba a co by bylo dobré změnit.

Blíží se zima, období, kdy řada českých jezdců míří do zahraničí, za zkušenostmi nebo si přivydělat. Jaké jsou vaše plány?

Pořád ještě studuji a tento školní rok budu maturovat. Když se všechno podaří, příští zimu bych chtěla strávit v dostihové stáji v zahraničí, ale nechci předbíhat. Je to ještě daleko. 

foto: Romana Nevěřilová, Pavla Pechmanová a archiv Lenky Neprašové