Když jsme si povídali v roce 2015, kdy začínal, jeho jezdeckými vzory byli Jan Verner, Petr Foret a Jiří Chaloupka. Od té doby se z nadějného žákovského jezdce, který střídal rovinové dostihy s parkury a ježděním v sulce,stal žokej. Žokej, který má na svém kontě aktuálně šedesát vítězství, z toho čtyři v dostizích nejvyšší kategorie, a jehož domovem je dostihová stáj Pegas ve Zhoři u Jihlavy. Právě zde se nyní, tento skromný a tichý mladík, milující poctivou českou kuchyni, dobré komedie a válečné filmy, zotavuje z komplikovaného zranění kolene, kvůli kterému byl nucen předčasně ukončit letošní sezónu…

Od července jste tzv. mimo hru, kdy a kde došlo k vašemu zranění?

Stalo se to 9. července ve zkušebním cvalu. Jezdil jsem v Chuchli Kazi od pana Hulínského. Kůň, který byl vedle mě, se něčeho lekl, najednou změnil směr jízdy a skoro do mě narazil. V tom momentě si Kazi, aby se kolizi vyhnula, přidupla, uskočila opačným směrem, než jsem očekával a já spadl. Při tomto pádu jsem si přetrhl na levém koleni přední křížový vaz. Už podruhé…

Protože jde o opakující se problém, bude o to delší rekonvalescence?

Poprvé jsem tento problém řešil v roce 2018, kdy jsem ale spadl pod koně, který mi následně na tu nohu šlápnul. Došlo k rotaci kolene a křížový vaz se přetrhnul. Tenkrát jsem měl na koleni nějaké mikropraskliny a rekonvalescence nebyla zdaleka tak dlouhá.

Jak to?

Tenkrát se povedlo ten vaz sešít, a pokud si dobře vzpomínám, za čtyři měsíce jsem byl fit.

Na jak dlouho to vidíte tentokrát? 

Teď bude ta rekonvalescence delší. Normálně se uvádí, že do nějakých lehkých zaměstnání se lidé vracejí zhruba po třech měsících a po půl roce začínají sportovat ti, kteří se věnují individuálním sportům, třeba běžci nebo cyklisté. Jiné je to u kontaktních sportů a tam, kde hrozí, třeba jako v mém případě, že bych mohlo dojít k poškození vazu znovu. Po třech měsících tedy začnu pracovat na zemi a na koně se dostanu, počítám, až za nějakých osm, dvanáct měsíců. Ta doba je hodně individuální a závisí hlavně na tom, jak bude koleno pevné a jak na tom bude svalstvo. Každopádně je to bohužel zranění na hodně dlouho…

Předpokládám tedy, že zůstáváte i nadále v Pegasu a příští rok byste si rád „spravil chuť“ a více jezdil, než tomu bylo letos a také v loňském roce…

V Pegasu mám v plánu zůstat, a jestli budu víc jezdit, to bych také rád věděl. Nicméně si myslím, že spíš ne, protože už před zraněním jsem toho, upřímně, moc nenajezdil. Už vloni to bylo slabé a letos jsem víceméně nejezdil skoro vůbec, když se to tak vezme. Všechny stáje, majitelé i trenéři už mají své žokeje, které posazují, a já navíc naskočím do sezóny až ve chvíli, kdy už bude rozjetá. To se začíná strašně těžko, a pokud to bude tak jako v předešlých dvou letech, že budu jezdit jen to, co zbude nebo na co nesehnali žokeje, který by uvážil danou váhu, na žádné velké ježdění to nevidím. Nicméně to je otázka, kterou momentálně neřeším a nechávám ji otevřenou. Buď budu jezdit, nebo ne…

Tuzemská sezóna má před sebou posledních několik kapitol než přijde zima, velmi neoblíbené období všech jezdců, kteří v ČR zůstávají…

Zimu nemám úplně rád, ale letos se zimní přípravě vyhnu úplně. Až nastoupím do práce, budu jen na zemi a ježdění v mrazu, dešti a když sněží, se mě týkat nebude, protože ten čas strávím ve stáji.

Zranění je sice pro vás jako sportovce krajně nepříjemná věc, nicméně může přinést čas na věci, které se běžně nestíhají, nebo si je v plném provozu nemůže dopřát, co třeba jídlo?

Tak jídlo zrovna do této kategorie nespadá.To já nikdy neřešil a vždycky jsem jedl a jím celou sezónu. Maximálně, když jezdím svou minimální váhu 52 kilogramů,tak dva dny předtím s jídlem lehce brzdím. Naštěstí, narozdíl od ostatních, žádné velké hladovění neznám.

Tak dobře, na jídlo vás nechytím, tak co koníčky a čas pro kamarády a přítelkyni? 

Asi vás nepotěším, ale protože nemůžu řídit, nikam se nedostanu. Nestěžuju si ale, to bych lhal, ono být doma mi až tak úplně nevadí. Čas, který trávím s přítelkyní, zůstává také stále stejný, protože ona normálně pracuje a má volné jen víkendy. Jediné, co se změnilo je, že už je mám volné taky, a tak můžeme se víc užít. 

foto: Petr Guth