Je profesionálem v tom nejlepším slova smyslu a ve svých devětatřiceti letech už má za sebou bohatou a úspěšnou kariéru, a to nejen u nás doma. Tomáš Lukášek, jeden z nejlepších českých žokejů, jenž má nemalou zásluhu na dobrém jméně České republiky v zahraničí. Vynikající rovinový jezdec, který dokázal triumfovat v 12 zemích světa a jehož zážitky z cest a angažmá by možná už nyní vydaly na román. Na román, který možná jednou napíše o tom, jak důležité je neusnout na vavřínech a stále na sobě pracovat a že pro úspěch je nutné toho dost obětovat…

Tomáši, letos jsi zářil na tuzemských drahách převážně v růžovo-bílých barvách manželů Dufkových, jak hodnotíš z profesního hlediska uplynulých pět měsíců, které jsi strávil doma…

Byl jsem nadmíru spokojený, a to díky spolupráci s Ingrid Janáčkovou-Koplíkovou a jejím partnerem Mariem Pintem. Oba jsou velmi zodpovědní, mají své cíle a jasnou představu, kde se svými svěřenci běhat a s jakým záměrem. Jsou velmi cílevědomí a jejich přístup ke koním i lidem, kteří pro ně pracují, mě baví.

Právě s jejich svěřenci, které připravují v Lysé nad Labem, jsi získal sedm vítězství ze svých celkových deseti…

Společně se nám povedlo celkem hodně, moc zklamání nás v sezoně nepotkalo, vlastně až na jedno, které bohužel přišlo v nejmíň vhodný moment, v Derby. Celý den nám jako týmu vyšel, nicméně i když děláte práci na 110 %, může se kdykoliv stát, že se kůň zraní, a k tomu bohužel došlo.

Breakmoment, favorit Českého Derby, kterého sis ze čtyř koní od Ingrid vybral, skončil nakonec až desátý...

Vybral jsem si ho pro jeho nesporné kvality. Bylo mi pak moc líto jeho majitele, pana Vojtěcha Martina, ale za sebe mohu říci, že víc se v dané situaci dělat nedalo a i takové věci k našemu sportu patří.

To zcela jistě. Zbyl ti při té vší práci i čas na relax s rodinou a přáteli, případně tvé oblíbené rybaření a kutění?

I když jsem byl letos díky koním od Ingrid jezdecky aktivnější než v minulých letech, čas na dovolenou a zábavu samozřejmě byl. S rodinou jsme si udělali krásný roadtrip po Rakousku a Itálii, za necelé dva týdny jsme najeli téměř tři tisíce kilometrů. Skoro každý den jsme trávili jinde a bylo to moc fajn. Na ryby a chalupu jsem si čas také udělal a s kamarádem a kolegou Ondrou Velkem jsme se pustili i do pár stavebních akcí…

Pár stavebních akcí, které když člověk přes Facebook sledoval, nestačil se divit, jak jste oba zruční…

Po pár letech, co jsem sám kompletně zrekonstruoval chalupu a už nebylo takzvaně do čeho píchnout, přišel Ondra s nápadem, jestli bych mu nepomohl postavit přístřešek nad vchodové dveře. Z původního plánu, což nebyla žádná velká práce, nakonec sešlo a my se pustili do velké pergoly.

Která stojí a vypadá opravdu pěkně, profesionálně…Neuvažoval jsi už, až přijde čas, že změníš povolání?

Práce se dřevem a různými stavebními materiály mě opravdu baví a tak je dost možné, že se tomu začnu věnovat víc. Nemám problém postavit pergolu, přístřešek na auto nebo terasu… Navíc s Ondrou jsme sehraní, a tak by nás jednou mohla právě tato práce živit, až přestaneme jezdit.

Letos jsi již poosmé zamířil na zimu do Kataru. Jak rychlá byla aklimatizace?

Do Kataru jsem letos kvůli vízům musel přiletět trochu dříve, než jsem měl původně v plánu, takže už jsem nemohl být na říjnové Pardubice. Aklimatizace byla stejně náročná jako každou sezónu. Teploty začátkem října přesahují ještě 40 stupňů, takže to vždy zhruba týden trvá, než se s tím srovnám.

Zůstáváš stále ve stejné stáji jako v předešlých letech?

Letošní sezónu budu mít asi trochu náročnější kvůli shánění rit. Ve stáji máme totiž jen 30 koní. Nicméně mám dohody i s jinými trenéry a stájemi, tak uvidíme, jak to půjde.

Katarské dostihy si aktuálně dávají pauzu kvůli velké vodě, jaká je prognóza ohledně počasí a termínu, kdy by se mohlo začít znovu běhat?

Co opravdu v Kataru nechcete, je déšť. Ve čtvrtek se tady přehnalo tornádo a příval deště. Dráha a některé stáje byly komplet pod vodou. Veliká obrazovka i s kamionem, na kterém byla umístěna, byla povalena na pískovou dráhu, takže dostihy se pochopitelně kvůli počasí zrušily. Včera, když už byla voda z dráhy téměř kompletně odčerpána, přišel znovu přívalový déšť. Uvidíme tedy, jak to bude dál pokračovat. Nějaké srážky jsou hlášené ještě na pátek, a pak už by snad mohlo být po všem. Na příští týden už se vypsaly náhradní termíny, tak snad už začneme znovu běhat.

A ty třeba hned přidáš další vítězství, k tomu z 9. října…

To bych rád. Momentálně máme za sebou tři dostihové dny, během nichž jsem stihl odjezdit 15 dostihů. Jednou se mi podařilo vyhrát, třikrát jsem byl druhý a do 200 vítězství tady mi chybí už jen čtyři plné zásahy. Uvidíme, co přinesou další dny, kdy jen během příštího týdne je vypsaných 32 dostihů.

I když prognózy ohledně počasí a termínů mítinků jsou zatím nejisté, co je jisté, že se letos více podíváš domů, a to i na Vánoce…

Domů se chystám už za necelé tři týdny, kdy bude mít má dcera Eliška narozeniny. Syn Tomáš má pak závěrečné taneční, na kterých sice budu muset tančit, což bude asi lehká ostuda, protože jsem se nikdy společenské tance neučil, ale je důležité, abych tam byl. Co se týče rodiny, jsem už o mnoho věcí přišel, ale letos bych to chtěl změnit. Naštěstí mi tady jdou celkem na ruku…

foto: Petr Guth a archiv Tomáše Lukáška