Dvakrát vyhrála žákovský seriál Hipospol Cup a v roce 2020 obsadila bronzovou příčku v šampionátu profesionálních rovinových jezdců za Janem Vernerem a Tomášem Lukáškem. Po slabší sezóně v roce 2021, během níž získala pět vítězství, přišel „šampionský půst“, který znají jak Jaromír Šafář, tak i Jan Verner či Adam Florian. Období, kdy se nedaří a na vítězství se čeká… Nikdo z výše jmenovaných však nečekal tak dlouho jako Simona Laubeová, jezdkyně, která se už nějaký čas potýká s nepříjemným zraněním ramene a v sobotu ve Velké Chuchli by ráda po více než dvou letech zvítězila. Povede se jí to?

Simonko, vaše poslední vítězství je už hodně vousaté – pochází ze srpna 2021 ze Slušovic. Jaké to je zůstávat bez úspěchu takto dlouho?

Je to hrozný pocit, dostalo mě to až na úplné dno. Už jsem si i říkala, že asi skončím, ale poznala jsem, že být bez koní úplně nejde, protože by mi chyběli. Rozhodla jsem se tedy pokračovat, protože pokud jednou skončím, tak ne jen kvůli tomu, že se nějakou dobu nedaří. Ne tímhle stylem, kdy člověk prchá z boje…

Někteří možná neví, že vás už poměrně dlouho trápí vypadávající rameno, s nímž již brzy zamíříte na operační sál…

S ramenem mám bohužel problémy stále, sobota je pro mě vlastně posledním dostihovým dnem, kdy letos budu jezdit, protože mě hned ve čtvrtek čeká operace. Operace, která je nevyhnutelná proto, abych mohla fungovat jako dřív.

A právě vleklé zdravotní potíže vám znemožnily i více startů, a to nejen v letošní sezóně…

Je pravda, že jsem mohla jezdit víc, měla jsem i domluvené koně, ale pak jsem vždycky v práci udělala nějaký nevhodný pohyb a rameno vypadlo. A protože bez něj úplně jezdit nejde, své závazky jsem musela rušit.

Za pár dní snad bude po bolesti a vy budete moci začít rehabilitovat. Jaký je přibližný odhad pro váš návrat do sedla?

Doktor říkal, že budu mít čtyři týdny ortézu napevno a až pak bude následovat rehabilitace. Ta už je individuální, uvidím, jak to půjde rychle a jak moc budu muset jít přes bolest. Každopádně ráda bych opět byla v sedle co nejdříve.

Kromě problémů s ramenem jste letos hodně bojovala i s váhou, už je v tomto směru lépe?

Během roku mi i přes veškeré úsilí šla váha nahoru a dostala jsem se až na nějakých 55 kilogramů, což vůbec nešlo. Teď už mám zase 53 kilogramů a váha se naštěstí stabilizovala.

Tipuji, že do zahraničí se na zimu nechystáte a ani další změny ohledně působiště nebudou, nebo ano?

Změna? Ta se nechystá, zůstávám doma a na místě, kde působím už rok, tedy v Bošovicích u Václava Luky mladšího.

V sobotu, kdy se naposledy letos představíte v sedle, máte hned tři zajímavé šance jak nevítěznou šňůru přetrhnout. Komu nejvíce věříte?

Asi nejvíc Zoje Top, protože jsem jí při debutu jezdila a moc se mi líbila. Se vším si uměla poradit a hned věděla, o čem dostihy jsou. Dobrá bude určitě i Clash Of The Stars, znám ji z práce, na debut šla fantasticky, myslím, že může mířit hodně vysoko. Anhor je starý matador, kterému když dostih sedne, klidně někde vepředu může být. Šance nemám špatné, ale dostihy jsou to hodně otevřené. 

foto: František Klauser a Monika Smolková