Od dubna do konce července získal celkem 16 vítězství a sezonu měl skvěle rozjetou. Slibný průběh však zastavilo nečekané zranění, které utrpěl v tréninku a po němž se otevřeně hovořilo o konci jeho kariéry. Jak Jan Verner, jeden z nejlepších a zároveň nejoblíbenějších českých žokejů žije nyní?  Na to jsme se ho zeptali v několika otázkách, na které odpovídal s nadsázkou s humorem, pro sebe tak vlastním…

Honzíku, co se 3. srpna v Chuchli stalo?

Při rychlé práci praskla koni noha a já se zavrtal hlavou do písku. Pocit to byl hodně zvláštní, protože můj zadek se dotkl zátylku. Pokusil jsem se postavit a kousek popoběhl. No ale pak jsem klekl a už se nehnul, víceméně jsem toho už ani moc nenamluvil. Bylo mi řečeno, že mám obrovské štěstí, ale že uvidíme až po operaci.

Kolik operací tě čekalo?

Byl jsem na dvou operacích, protože svým pádem jsem vyřadil z provozu hned tři hrudní obratle. Jeden jsem rozdrtil a nyní mám místo něho žebro. Další dva byly zlomené – v jednom mám štěp z pánve a celé to mám obehnané drahými kovy, aby to hezky drželo pohromadě. Ted´jsem tedy ještě dražší než předtím.

Jak se cítíš nyní a jak to s tebou vypadá dál?

Oproti tomu, co to bylo, už je to paráda. Zatím nejsem úplně plnohodnotně k použití, ale díky super práci lidí z Motola budu zase jako Jura. Když nebudu mít strach, můžu jezdit dál. Tak jen doufám, že budu tak tvrdej, jako kluci na překážkách. Ti mají tohle zranění zhruba ob rok a jedou dál.

Jsou tady Vánoce, budete je trávit v užším kruhu rodinném nebo i s početným příbuzenstvem? 

Štědrý den trávíme doma v Benešově a pak budou následovat návštěvy rodin. Ovšem od té doby, co máme děti, tak my dva už stejně nikoho moc nezajímáme (smích)…