PRINC NIKOLAS A NEŠŤASTNÍK KLEÓN (4. část)

„Matlák“
Dostal jméno po aténském státníkovi, který žil v pátém století před naším letopočtem. Na svět přišel, stejně jako Nikolas, v napajedelském hřebčíně, ale o šest let později. V roce 1981, kdy se Nikolas stal Koněm roku a kdy se také s dostihy rozloučil. Na rozdíl od Nikolase byla však kariéra dalšího Behistounova syna Kleóna (Behistoun – Kleopatra) až příliš krátká. Netrvala ani celé dvě sezóny. Přesto se natrvalo zapsal nejen do srdce svého trenéra Františka Vítka, žokeje Vlastimila Smolíka a dalších přímo zainteresovaných osob, nýbrž všech lidí u nás, kterým učarovaly dostihy. A to přesto, že tragicky, nešťastně a svým způsobem i nesmyslně, odešel na vrcholu své výkonnosti. V době kdy by byl dál potvrzoval své mimořádné kvality.
František si ryzáka Kleóna ale oblíbil až po určitém čase. Když zjistil, že patří mezi nejlepší z koní, kteří mu kdy byli svěřeni do tréninku. Od počátku si však byl dobře vědom jeho nedostatků. Proti vytříbenému Nikolasovu stylu byl Kleón vlastně vyložený „matlák“. Jeho cval, jakkoli typický, nebyl prostě nic moc. To nebyla u Behistounových potomků kdovíjaká výjimka, někteří „utíkali“ prostě divně. A Kleón patřil mezi ně. Kam se hrabal na svého předchůdce. Elegána, prince, fešáka Nikiho…  
V prvních měsících dělal Kleón, který také neprošel napajedelskou dražbou, svému trenérovi opravdu starosti. František dokonce určitou dobu uvažoval o tom, že ho snad vrátí domů. Do Napajedel. Ač si s ním ve stáji dávali všichni opravdu velkou práci, a nejvíc si lámal hlavu František, neuměl Kleón dlouho vlastně vůbec nic. Jako dvouletého si ho František ani neodvážil poslat do žádného dostihu. Ne proto, že by nebyl zdravý, jako se to stávalo, předtím i potom, v mnoha jiných případech. Nýbrž proto, že Kleónovi to opravdu nešlo. Přesněji řečeno neběhalo.

Zázračná proměna
Ještě že to ale František Vítek neudělal. V zimní pauze 1983 – 1984 jako by se z Kleóna stal jiný kůň. František ho poslal na dráhu hned první dostihový den nové sezóny. To odpoledne, co se na chuchelském závodišti konal Gomba handicap, objevil se tento napajedelský odchovanec mezi jedenáctkou tříletých dosud nestartujících koní v Ceně Phar Lapa. V sedle s tehdy talentovaným jezdcem Jaroslavem Michnou. Jako sázkový favorit sice nevyhrál, ale druhé místo také nebylo špatné. Dva týdny na to, o velikonočním pondělí, byl pozdější prominentní reprezentant československého turfu tak trochu „ponížen“ účastí v dostihu určeném pro amatérské jezdce. František do jeho sedla povolal mladou lékařku Ilonu Voglovou, pozdější Kykalovou. Tato dvojice, z hlediska následujících Kleónových galapředstavení trochu kuriózní, všech svých jedenáct soupeřů po útoku vedeném od distance bezpečně porazila. MUDr. Kykalová byla po čase na to, že právě ona vedla Kleóna při jeho prvním vítězném startu, patřičně hrdá. A oprávněně.
Pro Františka to by jasný signál. Kleón se dokonale pochlapil. S tím cvalem to stále nebylo nijak slavné, ale koni vyhovoval, navíc to vynahrazoval jinými přednostmi. A každým dalším běháním se zlepšoval. V Memoriálu Václava Vančury na 1800 metrů, svém třetím životním dostihu a už také s třetím jezdcem v sedle, tentokrát s Miroslavem Fenclem, Kleón své soupeře nemilosrdně rozdrtil. Druhého koně v cíli zadrženě o jedenáct délek, třetího o devatenáct, čtvrtého o téměř dvaadvacet. Pro příště už byl hoden toho, aby se do jeho sedla vyhoupl mistr na mistry – Vlastimil Smolík. Františkova systematická práce, i když v Kleónově případě byla jeho proslavená trpělivost jednu chvíli už téměř u konce, začala zase přinášet růže. 
V ten den se v Chuchli konala Jarní cena klisen, ve které dominovala výborná Redakta. Na první pohled se mohlo zdát, že výkonnost první klasické vítězky nové sezóny, a koně, jenž sice dvakrát vyhrál, ale v podstatně podřadnějších dostizích, je naprosto nesouměřitelná. Velmi brzy se však ukázalo něco jiného.

Čtvrté místo v derby
Pro Smolíka osedlal František Vítek Kleóna poprvé za dalších čtrnáct dní. V tehdy dosti významné Ceně Mladé fronty, která měla trať shodnou s distancí Československého derby. Dostihu, pro který Kleón nečekaně rychle dozrával. Mínění v Dostihovém programu mu v Ceně MF přisuzovalo až třetí místo. Kleón ji ovšem suverénně vyhrál. Rozhodující útok podnikl už na konci lahovického oblouku. Vítek se Smolíkem však poprvé vycítili, a také si to po dostihu řekli, že klasická trať, na „dva čtyři“ jak se říká, asi nebude pro Kleóna optimální. Že pro něho nejspíš bude, bohužel, příliš dlouhá.
Neděle 3. června 1984. Pátý Kleónův start v rozpětí necelých dvou měsíců. Velká červnová cena na 2200 metrů. Ve startovních boxech všech čtrnáct koní tříletých koní, elita klasického ročníku v poslední předzkoušce před Československým derby. Závěr opanovali Redakta a Kleón. V cílové rovině zlikvidoval hřebec po Smolíkově pobídce už zdánlivě nedostižný náskok klisny z napajedelské stáje Jaroslava Maška a v cíli byl o ľ délky dříve. Na první dva zdaleka nestačil ani vítěz Velké jarní ceny Zorro. O sedm délek za Redaktou doběhl třetí. „Přání, aby se jako špička klasického ročníku ukázal hřebec, se splnilo. Stejně jako předpoklad, že jím bude Vítkův Kleón, procházející zatím sezónou tak trochu v ústraní, mimo výheň těch nejsledovanějších střetnutí,“ psalo se potom v Dostihovém programu. „Letošní derby tedy má favorita, ovšem pozor na polskou reprezentaci, která využívá možnosti, že náš nejvýznamnější klasický dostih je letos otevřený a přijede k nám v nejsilnějším složení“.
Tento předpoklad se naplnil. Dvojice polských hřebců, skutečných vytrvalců, Juror s Melnickým a Kojak s Mazurkem naše derby 24. června opanovala. Kleón nakonec neuhájil ani výsadní postavení mezi elitou československých tříletků. Doběhl čtvrtý, když podlehl Ekrazitovi (jeho trenérem nebyl nikdo jiný než Františkův kamarád už od učňovských let Miroslav Janáček), druhému z Velké jarní ceny, který tak byl z našich koní v derby nejlepší. Redakta skončila až šestá a na rozdíl od Kleóna, tak zůstala bez výherní dotace.
František byl přece jen dost zklamaný. Věděl, že Poláci jsou velmi silní, ale doufal, že jednoho z nich třeba Kleón zdolá. A že hlavně neprohraje s nikým z domácích soupeřů. Je však třeba říci, že Ekrazit, který měl za sebou už řadu zkušeností jako dvouletý, a prokazoval vyloženě vytrvalecké vlohy, podal tehdy se svou stálou jezdkyní, mladou Jiřinou Hrabánkovou, výborný výkon. Byl to však jeho poslední dokončený start. V srpnu si při přípravných dostizích na mezinárodní mítink, tom hlavním, Ceně mítinku, zlomil na chuchelské dráze nohu. Kleónovi tak ubyl soupeř. Z toho ale nikdo, František Vítek už vůbec ne, nemohl mít radost.

Triumf v Hoppegartenu
Kleónovo čtvrté místo v derby tak vlastně nakonec bylo maximem možného. František si také definitivně potvrdil, že 2400 metrů opravdu není ta pravá hřebcova parketa. Musel se smířit s tím, že vytrvalec z něho nebude. Ale možná ani typický mílař. V jeho případě to vypadalo na ideální distanci 1800 m, možná, ale to nanejvýš, 2000 m. Podle toho bylo nutné mu „ordinovat“ další dostihy.
Při srpnových „výběrácích“ v Chuchli na mezinárodní mítink ho František Vítek nechal běhat dostih, který nesl jméno Kleónova polobratra. Co do exteriéru a elegance nedostižného – Cenu Nikolase na 1800 metrů… Bylo po dešti, napršelo opravdu hodně. Pod vedením Smolíka ve velmi poctivém měření sil Kleón vyhrál, když bez nejmenších problémů, o tři délky, porazil i velmi silného soupeře v šamorínských barvách. O rok staršího svěřence Harryho Petrlíka, Pittsburgha.
A tak se zjara ještě prakticky neznámý, do povědomí veřejnosti jen zvolna pronikající tříletý ryzák stal československou nadějí pro mezinárodní mítink 26. srpna 1984 v berlínském Hoppegartenu. Ekipy dalších zúčastněných zemí s ním však v Ceně Berlína na „jeho“ 1800 metrů příliš nepočítali. To byla výhoda. Byla to situace, kterou měl František rád. Hlavně ne příliš pozornosti. Zpoza buku se „závodí“ mnohem lépe. Cítili to i naši dostihoví fanoušci, jichž tenkrát v hlavním městě NDR nebylo málo. A dali to najevo, na rozdíl od německých a jiných návštěvníků, i svými sázkami. 
Byl to dostih s úžasně strhujícím závěrem, v němž Vlastimil Smolík zase jednou potvrdil své velké jezdecké mistrovství. Do čela se dostal už v polovině cílové rovinky a pak se oba, Kleón i on, bili s dvěma zahraničními soupeři, polským Diagonalem a ruským Bombayem, o vítězství. A uhájili je. Vydřeli, vybojovali. Po tuhém boji, o hlavu. Kleón byl zaslouženě oslavován. Už nebyl zářícím meteorem, který, kde se vzal, tu se vzal. Už byl stálicí.

„Polokrevník“ Koněm roku
Po návratu z Berlína se Kleónovi udělala v zadním hlezně tak zvaná nálevka. Moc se s tím ovšem dělat nedalo. Před Kleónem byl poslední dostih jeho první sezóny, celkově devátý v pořadí. Velká cena Prahy na 1600 metrů, jeden ze dvou teď už tradičních mezinárodních dostihů v závěru října. Hřebec se oproti počátku sezóny exteriérově hodně změnil. Zmohutněl, byl z něj teď skutečně pořádný kus koně. Startér ing. Jiří Šindler, který nikdy neměl k vtipné poznámce daleko, řekl Vítkovi, když si Kleóna před dostihem prohlížel v paddocku: „Franto, proč sem, prosím tě, lezeš s tím polokrevníkem?“
„Polokrevník“ ovšem za několik minut znovu všem vytřel zrak. Míle mu na sklonku sezóny nevadila. Naopak. Vyloženě mu sedla. Jaksepatří si ji vychutnal. Stejně jako všechny soupeře. Dosáhl svého sedmého vítězství. Tak úspěšného tříletého hřebce jsme dlouho neměli. Přitom bylo jistým paradoxem, že startoval, a ne úplně úspěšně, pouze v jediném klasickém dostihu. V derby. Bylo obdivuhodné, a všichni to kvitovali, jak František Vítek dokázal, přes Kleónovy jisté zdravotní problémy na sklonku sezóny, hřebce perfektně připravit. Koni, který porazil opravdu silnou zahraniční (byli tu soupeři z Polska, Maďarska a NDR) i domácí konkurenci naprosto imponujícím způsobem, narostlo i sebevědomí. Vlastimil Smolík později řekl, že velmi dobře cítil a vnímal, jak je kůň na sebe pyšný. A jak dává svým soupeřům najevo, že je prostě lepší než oni. 
Mimochodem – Smolík. Byla to jedna z nejlepších sezón jeho kariéry. „Náš daleko nejlepší jezdec posledního desetiletí má mnoho příznivců, ale také ,nepříznivců´. Skoro by se dalo říct, že se naše dostihová veřejnost dělí na smolíkovce a antismolíkovce. Ať je to jakkoliv, Vlasta je solí našeho turfu, osobností v sedle z rodu Havelků, Šachů. Jeho schopností, umění, úspěchů bychom si měli vážit více. A tolerovat slabší chvíle či určité ne právě ideální návyky; mnohonásobně to vyvážil a určitě ještě vyváží.“ (Dostihový program 41/1984)
Krátce na to byl Kleón podle očekávání zvolen a vyhlášen Koněm roku. Stejně jako tři roky před ním Nikolas. Všichni dostihoví příznivci jím byli nadšeni. Ze zcela neznámého tříletka na počátku sezóny, se stal během jediné sezóny jednoznačně nejlepší dostihový kůň v republice.
Kdo mohl v těchto chvílích tušit, jaké neštěstí potká Kleóna, jeho trenéra a vůbec celý náš turf v nedaleké budoucnosti?
                                                                                                                               

Petr Feldstein
(pokračování ve středu 20. února)