Letošní rok je pro něj v mnohém speciální. Jako jezdec, respektive žokej (tento titul mu náleží na překážkách i na rovinách) vstoupil do své jubilejní dvacáté sezóny, po deseti letech strávených ve Švýcarsku se i s rodinou vrátil domů a aktuálně mu patří první příčka v překážkovém šampionátu. O vítězstvích v prestižních testech první poloviny sezóny i o plánech s koňmi nejen z domovské stáje v Častolovických Horkách jsme si povídali s jedním z nejsympatičtějších tuzemských překážkových jezdců Ondrou Velkem.

Ondro, co tě přimělo k návratu domů?

Vrátili jsme se hlavně kvůli malé, aby mohla chodit do české školy a my ji nemuseli doma učit gramatiku. Je jí už pět, zrovna nedávno, 27. června, měla narozeniny. A významně k tomu pomohla také nabídka od pana Kronbergera, majitele stáje Melodie Sport.

Majitele, který tě dal dohromady se Zdeňkem Mimrou, u něhož nyní působíš v Častolovických Horkách. Jak se ti tam líbí?

Líbí, máme menší dráhu a s koňmi pracujeme převážně v terénu – chodíme v lese a po loukách, máme tedy podmínky stejné jako téměř všichni ostatní, s výjimkou DS Pegas, kde mají vše.

Stáj Melodie Sport pana Kronbergera bude letos v dostizích po odchodu ryzky Willemine reprezentovat celkem pětice koní...

Willemine je škoda, zranila se a už to pravděpodobně na běhání nebude. Všichni říkali, že musí být na hlavu, ale opak byl pravdou, v práci ji mohla jezdit klidně naše dcera. Mohla chodit v lotu první, nebo za koňmi, nic jí nevadilo, byla v pohodě. Stresovala se jen na dostizích, kde se jí nelíbilo neustálé čekání – na pruby, na zkušební skok, na start... A i když měla uši, nedělalo jí dobře, když jí z amplionu zahráli. Škoda, talent na skoky měla, byla třídová.

Co ostatní, jaký z nich máš pocit? A začít můžeme třeba u trojnásobného jedničkového vítěze Magic Merlina...

Je to dobrý, třídový kůň, který má na skákání talent. Zatím letos nevyběhl, protože rád běhá na měkku a čekáme až budou někde vypsané hyrdy.

Dalším zajímavým nákupem pana Kronbergera je Kmotr. Bývalý svěřenec trenérky Heleny Vocáskové, pátý z Memoriálu JUDr. Frankenbergera a bronzový z Velké červnové ceny z roku 2021...

U něj je to hodně o tom, jak se vyspí. Má dny, kdy se mu nechce, ale když mu všechno sedne, umí podat moc dobrý výkon. Třídový bezesporu je.

Stejně jako Willemine a Magic Merlin, i Averis dříve běhal v barvách stáje Lokotrans, odkud byl pořízen. Jaké jsou s ním plány?

Je to kůň, který potřebuje měkko, což bohužel letos vůbec není. Nevíme, ale nedaří se nám ho dostat do formy. Momentálně se snažíme přijít na to, proč neutíká, proč poslední start běžel tak špatně.

Z Lokotransu od Luboše Urbánka pochází i Upright...

Je to takový antitalent, všechno má vydřené, ale pracant je to velký. I on má rád měkčí poklad stejně jako jeho stájoví kolegové. Myslím, že do budoucna z něj může být slušný kůň pro klasickou steeplechase, později možná i dobrý crossař.

Probrali jsme šance z tvé domovské stáje a nyní pojďme na hvězdy, s nimiž si letos získal nejcennější triumfy – hned dva, a to v Úvodní ceně Koroka a poté v první kvalifikaci ti je zajistil Fort Medoc...

Je to hodně dobrý, třídový kůň. Je ještě mladý, všechno se teprve učí, v dostizích se nepředře, neudělá nic, co nemusí. Prostě to má spočítané tak, aby to stačilo na vítězství. Jezdil jsem ho už vloni a byli jsme spolu druzí ve Vltavě.

Fort Medoc se v šesti letech může pochlubit exkluzivní bilancí, z jedenácti startů, které absolvoval, devětkrát vyhrál. Myslíš, že už letos by měl být na startu Velké pardubické?

Za mě letos ještě ne, ale rozhodnutí je samozřejmě na trenérovi a majiteli.

Trenérský lot Pavla Tůmy a barvy majitele Jiřího Charváta reprezentuje i French Chardonney, s nímž jsi v Lysé nad Labem vyhrál Memoriál Evy Palyzové...

Byl to pěkný dostih, škoda jen, že bylo tak tvrdo, to se mu moc nelíbilo. V Prvomájové skákal daleko líp, s větší chutí. Myslím, že trenér Pavel Tůma, ho moc dobře menežuje, na malých závodištích jako je třeba Lysá, ho to hodně baví.

Máme za sebou první půlku července, jak prožíváš léto?

Víceméně pracovně. Když nejsem v práci, trávím čas s malou. A jinak máme barák, o který se musíme starat, takže budujeme...

V tandemu s kamarádem Tomášem Lukáškem umíte zhotovit spoustu pěkných a užitečných věcí, pergolou počínaje a třeba bazénem konče. Plánujete i letos společnou dovolenou?

Ano, už je to taková tradice. Od pondělí do čtvrtka jsme buď u něj na chaloupce nebo společně na vodě.

Aktuálně s pěti vítězstvími vedeš překážkový šampionát před dvojicí Janů – Odložilem a Faltejskem...

Víš, že o tom ani nevím? Statistiky moc nesleduju. Je teprve půlka sezóny. Ale kdybychom se ve stejném duchu bavili na konci, vůbec bych se nezlobil, naopak bylo by to super.

Je sice teprve půlka sezóny, nicméně řada lidí už myslí na Velkou. Máš už do Velké dohodnutého nějakého koně nebo je ještě brzy?

V další kvalifikaci mám jezdit Stara, tak uvidíme, jak se to vyvine. Plány totiž bývají takové a makové a realita pak jiná. 

foto: Jana Syručková, Andrea Zavadilová a Pavla Pechmanová