Patří dlouhodobě do nejužší špičky českých rovinových žokejů. Na svém kontě má 267 vítězství, z toho téměř pět desítek v dostizích nejvyšší kategorie. Několik posledních let bylo jeho jméno neodmyslitelně spjato s růžovo-bílými barvami stáje Lokotrans, které na jaře letošního roku vyměnil za angažmá u trenéra Maxima Pecheura v renomované stáji hřebčína Röttgen v Německu. Jak se daří třicetiletému rodákovi z Karlovarska u našich západních sousedů i proč si tak rozumí s koňmi Františka Zobala, jsme se ho zeptali v několika otázkách...

Marti, v sobotu v Mostě jsi v sedle Discovery Daye vyhrál Velkou letní cenu Ústeckého kraje. Věřil jsi před dostihem, že by to mohlo vyjít, a jaké bylo ordre?

Věřil jsem v dobrý výsledek, protože jsem ho předtím jezdil třikrát a dvakrát jsme vyhráli. Jednou byl čtvrtý, ale to nebyl rozběhaný a zřejmě mu trošku chybělo profouknout se na dráze. Vítězství bylo docela lehké. Ordre jsem měl takové že jsem měl sedět druhý nebo třetí, ale on byl docela rychlý z mašin, a tak jsem koukal. Zjistil jsem, že Sabina s Martinou úplně fírovat nechtějí, a já bych tak zůstal ve třetí stopě. Vyhodnotil jsem tedy, že to bude pomalý dostih, takže jsem to riskl, vzal to na sebe, a rozhodnutí to bylo správné. Protože to byl jeden z nejlepších koní v poli, co jiného bych s ním vymýšlel. Má hodně prostornou "galopádu" a musí trochu cválat, tak jsem ho nechal.

Výrok zněl jistě čtyři délky...

Že to bude takhle lehké, jsem upřímně nečekal. Naopak, očekával jsem, že přijde zezadu Goodwood Odyssey, což se nestalo. Discovery je ale výborný kůň, který zraje každým startem a tento dostih vyhrál v podstatě v kentre.

S Discovery Dayem trenéra Františka Zobala tvoříte sehranou dvojici. Kam až to může tento kůň podle tebe dotáhnout? Jeho menežování je velice promyšlené a opatrné, jak se zdá...

Myslím, že klidně může dozrát v koně, který udělá i black-type vítězství v Německu. I takové koně jsem jezdil a on k nim nemá daleko. Mám na něm vždycky výborný pocit a udělal na mě dojem už v paddocku, tím jak vypadal. Je to ideální zvíře, hrozně hodný a je na něm krásné svezení. Děkuju tedy panu Zobalovi, za to, jak ho má vždycky připraveného a panu Lukovi za to, že mi ho půjčují.

I v druhém vrcholu Svatováclavské ceně jsi nakonec měl své želízko v ohni, když jsi místo Jirky Palíka jezdil vítěze Gomby Little Lorda. Jaké to je, jet proti takové hvězdě jakou je již dvojnásobný Kůň roku Ponntos?

Proti Ponntosovi jsem jel, ale radši bych jel samozřejmě na něm (smích). Myslím, že nijak zvlášť jsem to nevnímal. Je super, že nám ho v Čechách také ukázali. Je to výborný kůň, který toho spoustu dokázal a v dostihu ukázal svoji „klasu“, i když 1200 metrů není úplně jeho optimální distance. V Mostě to prostě jen "svalil dolů" a předvedl výborný výkon. Šel se rozběhnout před velkými dostihy a bylo to fajn, protože to lidi dotáhlo na dostihy. Pro Sabinu to nebylo jednoduchý a určitě jí spadl kámen ze srdce, když vyhrála. Já takhle jezdil v Budapešti koně, který předtím asi desetkrát vyhrál, mimo jiné i grupu ve Francii a pocit, že musíte vyhrát, znám. Z pohledu všech je to jen takové povinné vítězství, ale jsou to dostihy a stát se může všechno možné.

V St Legeru, na jehož startovní listině je letos pouze šestice koní, jezdíš Tommy Boye. Jak vidíš společné šance?

Šance v St Legeru určitě jsou, uvidíme, co kůň předvede. Šel hodně těžký listed dostih, kde byli koně s francouzským handicapem 44,5 kg, takové v ČR ani nemáme. Skončil sice jako poslední, ale od tohohle startu se vůbec odrážet nejde. Byli tam hodně slušní koně, třeba vítěz Švýcarského derby, který byl pátý. Nejsme favorité, je tam favorit od Pegasu Polyan a Decorated od Kosti, ale je konec klasické sezóny, dlouhá distanc, mohou být unavení, může se stát cokoliv. Zkusíme kouzlit...

Od jara letošního roku působíš u Maxima Pecheura, jak hodnotíš své dosavadní angažmá v Německu?

Hodnotím ho pozitivně. Přišel jsem s tím, že budu pracovní jezdec a možná budu jezdit druhé šance, z čehož jsem byl strašně šťastný. Nicméně koní máme opravdu málo, hlavně tedy těch starších. Je jich polovina (deset), oproti dvaceti dvouletým, na které se čeká a z nichž řadu přibrzdily šimbajny. Je smůla, že za sebou nemám stáj, která by mi mohla dát více šancí v dostizích, a tak nejsem na očích. Jinak mám ale skvělou práci a kdykoliv mohu jet pro naši stáj, jsem strašně rád a moc hrdý. Co se týče ježdění, sezóna není tak dobrá, jak tomu bylo třeba poslední čtyři roky, kdy jsem v Čechách a na Slovensku každý rok vyhrál přes 30 dostihů, z toho třeba i hodně jedničkových, ale s tím jsem už při odchodu do Německa počítal. Nicméně vyhrál jsem tři jedničky, listed v Sankt Moritz na jezeře, hlavní dostih v Magdeburgu. To není na stěžování si, jen toho ježdění by mohlo být víc...Teď mě čeká našlapatý týden, v neděli jezdím v Praze St. Leger, v úterý  jsem ve Švýcarsku, o dalším víkendu v Bratislavě na Oaks a v Budapešti.

Kdyby přišla zajímavá nabídka z ČR, byl bys ochotný se vrátit domů?

To je dobrá otázka. Asi v cizině úplně nechci být třeba deset let, jsem Čech a mám to doma rád. Takže kdyby se vyskytla nějaká opravdu dobrá nabídka, která by byla nejen finančně, ale i co se týče ježdění a dobrých koní ve stáji, zajímavá, vrátil bych se. Zase si říkám, že dostihy už jezdím nějakých patnáct let, povyhrával jsem toto spoustu, splnil jsem si kde co a už jen pár dostihů mi zbývá do padesáti vyhraných jedniček, třicet dostihů, abych měl tři sta vítězství. Takže třeba koukám už i dál, do budoucna... Rád bych se věnoval trénování, to by mě asi taky bavilo. Mít za sebou slušného majitele a dobré lidi... Každopádně rád bych se vrátil do Čech za předpokladu, že by mě to slušně uživilo. Tomu bych se vůbec nebránil. 

foto: Pavla Pechmanová