Letošní rok byl na rovinových drahách ve znamení žen. Ty obsadily nejen první tři příčky v šampionátu, ale další dvě se vešly ještě do elitní desítky. Mezi nimi i Anna Lebdušková, dřívější prominentka dostihů Ponyligy, později dvojnásobná vítězka Hipospol Cupu a v současné době již trojnásobná žákovská šampionka a jeden z největších mladých talentů, které můžeme na tuzemských závodištích vídat. Jak a kde tráví zimu dívka, která před lety vyměnila taekwondo za dostihové sedlo a kterou to stále více táhne k překážkám?

Aničko, se 14 tuzemskými vítězstvími jste letos obsadila šestou příčku v rovinovém šampionátu. Jak hodnotíte sezónu, jež vám přinesla zatím nejvíce triumfů v kariéře, první dva doubly i premiérový jedničkový triumf?

Sezóna se z mého pohledu skvěle vydařila a opět mě posunula kupředu. Zažila jsem hned několik úžasných chvil, na které budu ještě dlouho vzpomínat.

Co vás nejvíce z profesního hlediska potěšilo?

Byla toho spousta, ale asi nejvíc mě potěšilo, že jsem mohla také trochu vstoupit do překážkového světa. Jinak moc si samozřejmě vážím koní, které letos mohla pravidelně jezdit a vidět, jak společně dosahujeme krásných výsledků.

V tomto roce jste získala i své první jedničkové vítězství, když jste se čtyřletou Aphelií Light opanovaly Cenu Whisky v Bratislavě. Jak jste si to užila?

Byl to krásný pocit získat svou první “jedničku”, ale vůbec jsem to nečekala. Seděla jsem na klisně poprvé a ona ukázala svou třídu. Díky Jaro Línkovi, jehož koně měli letos obrovskou formu, jsem si tento svůj sen mohla odškrtnout a jsem mu za to velmi vděčná.

Povídáme si ve chvíli, kdy máme za sebou první měsíc tuzemské dostihové pauzy. Jak probíhá u vás? Už jste stihla trochu "vydechnout"?

Vlastně ani ne. Momentálně jsem na překážkovém mítinku v Cagnes-sur-Mer pod vedením Josefa Váni mladšího, takže je to úplně něco jiného než normální odpočinková zima.

Zima na francouzské riviéře, to nezní vůbec špatně...

Je to tu naprosto úžasné a jsem moc ráda, že jsem mohla jet. Cestujeme odtud i do Itálie, kde už jsem měla možnost jet překážkový dostih. Až se vrátím možná nějaká dovolená bude, ale zatím na to moc čas není.

Obecně je o vás známo, že vás lákají překážkové dostihy a proto se nabízí otázka – vyměníte pražskou stáj Martiny Havelkové za angažmá u rodiny Váňových?

U Martiny Havelkové zůstávám. Jsem zde spokojená a také jsem zvědavá na řadu našich koní, kteří by mohli mít klasické ambice. Louboutine již ukázala svou kvalitu, ale ráda bych zmínila i moji nejoblíbenější Emccu, která má srdce bojovníka. Určitě je jich ve stáji ještě víc, ale to se uvidí až postupem času, každopádně moc se na všechny těším.

Jak a kde budete trávit letošní Vánoce? A co byste si přála najít pod stromečkem?

Jak jsem již zmínila, můj zimní život je teď na Azurovém pobřeží, takže myšlenky na Vánoce a dárky nejsou úplně na místě. Kdybych si mohla něco přát, tak by to bylo hlavně zdraví do dalšího roku pro mou rodinu, pro všechny koníky a mé blízké. Zbytek už jsou jen maličkosti.

Co si na Štědrý den dopřejete k večeři, a co cukroví, jíte ho nebo raději kvůli váze moc nehřešíte?

Normálně, kdybych byla doma, bych si dopřála bramborový salát s velkým řízkem. Cukroví miluju a sním skoro jakékoliv, v zimě váhu řešit nechci, s tím začínám až na konci února.

Máte nějaký film nebo pohádku, na kterou se každé Vánoce těšíte?

Pohádky mám ráda a nejraději se dívám na ty staré klasické.

Zima je pro mnohé příležitostí nejen k odpočinku ale také časem, kdy se mohou věnovat zimním sportům. Patříte mezi tyto nadšence a případně, které odvětví u vás vyhrává?

Miluju zimní sporty – lyžuji, jezdím na snowboardu a mám moc ráda běžky. Je to nejlepší způsob odreagování.

Jaké jsou vaše plány pro rok 2026? Co byste si ráda splnila?

Jezdit jako tento rok a koně, které jsem jezdila. Nejvíc mě těší, když lidé kolem mě mají radost a to jak trenéři, tak i majitelé. Dělat radost – to je můj plán. A samozřejmě kdybych zas mohla i trochu víc skákat byla bych ráda za každou zkušenost a šanci.

foto: Pavla Pechmanová, Monika Smolková a archiv Anny Lebduškové