Když jsme si povídaly před dvěma lety, měla za sebou pár startů a premiérové vítězství v Memoriálu Jiřího Chaloupky v Karlových Varech. Od té doby se mnohé změnilo a z nadějné mladé amatérky, která se v dostihovém prostředí rozkoukávala pod křídly rodiny Vocáskových, se stala vyhledávaná jezdkyně, která je nedílnou součástí sehraného čistě dámského týmu šampionky Martiny Havelkové. O sezóně, v níž získala zatím nejvíc vítězství v kariéře, konkurenci, která je stále větší i ambiciózních plánech jsme si povídaly s Klárou Chrbolkovou.

Kláro, jak hodnotíte ze svého pohledu uplynulou sezónu?

Tahle sezóna byla pro mě jako na houpačce. Nejúspěšnější, ale zároveň s notnou dávkou smůly, kteár se mi lepila na paty. Dostala jsem mnoho šancí a několikrát jsem se umístila na tabuli. Bohužel mě potkalo i hodně pádů, kvůli kterým jsem přišla o některá slibná rita. Než jsem se totiž vždycky vrátila zpátky do stoprocentního nasazení, chvilku to trvalo. Takže tento rok pro mě byl skvělý, ale dost tvrdý. Jsem ráda, že mám okolo sebe tolik lidí, co mě podporují.

S pěti vítězstvími jste se stala druhou nejúspěšnější amatérskou jezdkyní, působící na rovinách. Které ze svých loňských vítězství jste si nejvíce užila?

Nejde vybrat jen jedno, protože každé pro mě něco znamená. Dvakrát se mi povedlo vyhrát pro svou trenérku Martinu Havelkovou a jednou také pro trenérku Maršíčkovou, které jezdím už třetím rokem.

Pracujete u dvojnásobné šampionky Martiny Havelkové - co vám tato práce dává?

Práce u Martiny mě velmi baví, protože se tu pracuje s klidem a jde především o pohodu koní. Ke každému koni se tu dá přistupovat individuálně a to je pro jejich psychickou i fyzickou stránku skvělé. Bylo to vidět i na letošních výsledcích, že naše práce má smysl.

Tipuji tedy, že byste neměnila...

Ne. Martina je velmi vstřícná a dá se s ní na všem domluvit. Jsem ráda, že mi může  předávat své zkušenosti, ať už z dostihů nebo z práce.

S klidem a profesionalitou šéfuje čistě dámský tým, který funguje jako švýcarské hodinky...

Kolektiv je u nás prostě jeden velký babinec, ale máme s holkama skvělou partu a trávíme spolu čas i mimo práci.

S koňmi pracujete na závodišti ve Velké Chuchli...

Práce na závodišti je na jednu stranu moc fajn, protože máme na výběr z více povrchů a přes zimu máme možnost využívat halu, kde koně přiježďujeme, ale občas je těžké stihnout odjezdit všechny koně, když se tu koná nějaká akce. Má to své pro i proti. 

Martiny stáj ze z těch pražských nejpočetnější. Máte mezi takovým množstvím koní nějakého vyloženého mazlíka - oblíbence?

Ano, moje oblíbená je šimlatá Cerca Trova. Získala si mě svoji povahou a prostě si rozumíme.

Končí leden a přípravy na sezónu pomalu nabírají na obrátkách. Koho z klasického ročníku byste vy osobně vyzdvihla?

Tříletých máme šest a těším se na všechny. Nejvíc se mi zatím zamlouvá Louboutine a In Tess Tella, ale přes zimu vypadají všichni dobře, tak uvidíme, kam se který dostane.

V loňském roce se poprvé na první tři příčky šampionátu probojovaly ženy. Vnímáte i vy, že konkurence rok od roku roste?

Konkurence se zvětšuje neustále, protože holek, co chtějí jezdit dostihy a mají talent, stále přibývá. Já jsem vděčná za každou šanci a hlavně za to, že mě spousta trenérů posadilo na víc svých koní. Tento rok jsem měla skoro každý víkend rito a většinou jsem jela minimálně na dva koně. Doufám, že tomu bude tak i nadále, protože s každým dostihem rostou mé zkušenosti.

Jaké jsou vaše ambice pro letošní rok?

Doufám, že letos budu mít aspoň o trochu více štěstí a méně pádů. Přeji si, abych měla stejně skvělé příležitosti jako minulý rok a mohla se dál posouvat.Navíc jsem se zapojila do Fegentri, tak bych se ráda podívala i někam jinam do světa. 

foto: Monika Smolková, Pavla Pechmanová, Chuchle arena Praha